[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak jednat s rozzuřeným člověkem, který na vás řve, aniž k tomu má sebemenší důvod? Záleží samozřejmě na tom, o koho se jedná. Je to kolega? Kamarád? Bratr? Nerudný důchodce v tramvaji, který si dělá nárok na sedačku? „Je výhodou, když dotyčného známe. Pakliže se na nás naštve, měli bychom udělat něco, co jej vyvede z konceptu vznikajícího konfliktu, a pokusit se celou situaci přerámovat – jeho naštvání směřovat jinam a nikoli se stavět do opozice,“ říká psycholog Vojtěch Lebduška.
Jak by to mohlo vypadat v praxi? Předejít konfliktu se dá například otázkami: Co jste udělali špatně, že se dotyčný tak zlobí? Jak jste to mohli udělat jinak? Žádejte od toho člověka konkrétní odpovědi.
Když si na vás začne vylévat vztek šéf v zaměstnání, je to obzvlášť složitá situace. Můžete z ní vybruslit chytře položenými otázkami nebo – jak radí německý novinář Matthias Nöllke ve své Velké knize umění slovní sebeobrany – si vytvořit „vnitřní krunýř“, jakýsi skleněný nebo plastový oblek, který si pomyslně „nasadíte“ v každé vypjaté situaci a on bude odrážet veškeré verbální útoky.
Vy se v něm budete cítit v bezpečí a váš nadřízený se postupně vyřve, neboť mu nebudete poskytovat žádnou zpětnou vazbu, na kterou možná čeká. Pokud nemáte dostatečnou představivost, a přesto konflikt nechcete řešit, použijte takzvané zastavovací výroky. To jsou velice stručné, neutrální věty nebo jen slova jako třeba: „Dobře. Chápu. Rozumím tomu.“
Pokud „dští síru“ někdo z vašich kolegů, snažte se ho svými výroky neponižovat a zachovejte se nečekaně. Jak radí Vojtěch Lebduška, můžete říct například: „Podívej se, jak tady teď proti sobě stojíme, ječíme jeden na druhého a řekla bych, že ani jednomu z nás v tom není příjemně. Můžeme se tedy dál snažit překřičet jeden druhého, pak spolu nějakou dobu vůbec nemluvit a naštvaně se ignorovat, anebo toho teď necháme a začneme ještě jednou a pomaleji.“
Spolehlivě funguje i začít se smát, poplácat rozzuřeného kolegu přátelsky po ramenou nebo mu třeba říct: „A to ještě kdybys věděl, že jsem dnes…“ (A vymyslete si cokoli šokujícího.) Uděláte-li si legraci sami ze sebe, vezmete vzteklounovi vítr z plachet. Ale nepřežeňte to, ať nejste za blázna.
Jak se zachovat, pokud od vzteklouna uslyšíte nadávku nebo nějakou ponižující poznámku? Snažte se nejprve získat časový odstup, aby vaše reakce nebyla podobná jako protivníkova – tedy plná emocí. Pak za dotyčným zajděte a informujte ho, že vám takový přístup vadí. „Může se stát, že vztekloun považuje celou záležitost za vyřízenou a vůbec neví, že ve vás napětí nebo hořkost stále přetrvávají. Pokud takové věci budete přecházet, objeví se ve vašem vztahu propast a navíc se jeho chování může dřív nebo později opakovat,“ upozorňuje Vojtěch Lebduška.
K vysvětlení není třeba žádných sáhodlouhých monologů, stačí jednoduchá věta: „Podívej se, po tom, co jsem od tebe vyslechla, mi teď vůbec není dobře. Nechci to už dál řešit, a jestli zase začneš řvát, okamžitě odsud odejdu. Jenom jsem chtěla, abys to věděl.“
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.