Jak z dětí vychovat malé knihomoly? Návod, podle kterého se vám to povede

Ideální je s knížkami začít hned – od narození. Čtěte jim, ukazujte obrázky, vybírejte měkké látkové (boží jsou takzvané silent/quiet books, které si můžete nechat ušít i na míru – třeba na fler.cz), gumové knížky, střídejte leporela s klasickými „tenkolistými“.

 

Prezentujte dětem od začátku knížku jako něco, co si zaslouží pozornost i úctu, co je zdrojem zábavy, vědění, stejně jako možností, jak spolu můžete trávit aktivně čas. „Protože pokud chcete, aby se dítě naučilo žít s knihou, musíte tomu cíleně věnovat právě svůj čas. Což dnes pochopitelně bývá obtížné nejen vzhledem k vytíženosti rodičů, ale také proto, že knížka bojuje s virtualitou a dalšími možnostmi trávení volného času, které nutně nemusí být horší než čtení, ale ukrajují z množství času, který se dříve knihám automaticky věnoval. Tehdy byly takřka jedinou možností, jak se přenést do jiného světa. Dnes tomu tak určitě není,“ říká k tomu  Eva Bělinová, spoluzakladatelka Čtenářských klubů ve školách (ctenarskekluby.cz).

Ve zkratce, s knížkou byste si měli s dětmi od plenek sednout denně. Společně v ní listovat, nechat děti zkoumat struktury papírů, ale i jiných použitých materiálů.

 

 

Ukazovat jim, jak se ke knížce jako takové chovat. „Protože děti potřebují mít od začátku především dobrý vztah ke knihám. Potřebují od nás vědět, jak je držet v ruce, jak otáčet stránky… Mít prostor všímat si i takových maličkostí, jako že se čte zleva doprava – k čemuž jim pomůžete mimo jiné tím, že je necháte nahlížet do knížky, kterou jim čtete, a budete si prstem ukazovat, kde se na stránce nacházíte,“ vysvětluje zdánlivé banality Dana Bartoňová z MŠ Lyčkovo náměstí v Praze.

 

„Důležité také je, aby je měly ve svém dosahu a mohly si je brát i bez naší pomoci, ale stejně tak musejí vědět, kam kniha patří a jakým způsobem se na své místo vrací (tedy hřbetem k sobě). To všechno jsou schopné zapamatovat si i ty nejmenší děti. Stačí, když jim to ukážete,“ pokračuje ještě pedagožka. „Později je také berte s sebou na nákup – nechte je knížky si vybírat, ukažte jim, jak fungují knihovny, a myslete na to, že by také vás měly děti vidět si číst vaše knihy,“ doplňuje ji Eva Bělinová ze Čtenářských klubů.

Ze čtení samotného si vytvořte rituál. Nechte si dostatek času, vyberte si pohodlné místo a pohodlí dopřejte také dětem. „Vůbec třeba neplatí, že všechny děti dokážou vnímat čtení vleže. To se ukazuje hlavně při čtení před spaním. Můžete je sebevíc ukládat, ale některé děti vnímají knihy lépe vsedě. Když necháte volbu na nich, snáze se zklidní a začnou se na vaše čtení soustředit,“ doporučuje Dana Bartoňová.

 

Už odmalinka také pracujte s přečtenými příběhy. „Po přečtení si o knížce povídejte. I ty nejmenší děti umějí vyprávět, co slyšely – v rámci svých aktuálních vyjadřovacích schopností. Ve školce si povídáme o knihách, které čtou doma, vy doma se můžete ptát na ty, které čtou ve školce,“ dodává ještě pedagožka.

 

 

Nebojte se k přečtenému vracet i s odstupem. Děti mají velký dar si pamatovat i dávno přečtené příběhy, a i když se to zdá „absurdní“, právě takové analyzování přečteného startuje nejen takzvanou předčtenářskou gramotnost dětí, ale také jejich matematické schopnosti! Když pokládáte správné otázky – například „kam šel dědeček pro jahody, s kým se cestou potkal?“ – připravujete je na slovní úlohy! A nejen předškoláky, ale znovu tak můžete pracovat s dětmi „odvždycky“. Ne pro nějaké vzdělávací ambice, ale pro přirozenou podporu analytického a logického uvažování!

 

 

 

Přitom by také mělo platit, že nečte jen jeden člen rodiny, ale střídá se máma s tátou, a máte-li doma starší děti, i ty zapojte do předčítání nejmenším.

Skrze diskutování o přečtených příbězích se dostanete snadno i k bezbolestné výchově. Volbou knížek dokážete děti nasměrovat k tomu, že přirozeně vstřebají základní životní moudra.

 

„A také základní životní principy, na kterých funguje například dobro a zlo. I ony se s ním přece ve svém životě setkávají – ve školce mohou narazit na nedorozumění, které je pro ně zlem, a potřebují o něm mluvit. Stejně jako si prostřednictvím příběhů začít uvědomovat, že bez zla by neexistovalo ani dobro, že svět potřebuje v určité míře obojí,“ vysvětluje Dana Bartoňová.

 

 

Pohádky, příběhy, čtení, knížky… to všechno lze použít až terapeutickým způsobem, protože knížky znají lék snad na všechno.

 

Teď se ještě vrátím k té předčtenářské gramotnosti. V jejím rámci je dobré umožnit dětem vnímání souvislostí mezi tím, jak slovo zní a jak vypadá. Jinými slovy je začít seznamovat také s psaným textem. „Nikoli učit je číst, ale postupně jim slyšená slova spojovat s jejich grafickou podobou. Pro děti jsou psaná slova jen obrazy, pro které se v hlavě postupně ukládají významy. A skvělá je k tomu tzv. genetická metoda čtení, která ze všeho nejdřív učí děti naposlouchávat slova po písmenkách a mluvit ‚mimozemsky‘. Tedy neříkat slovo pes, ale p-e-s. Tak si děti pomalinku uvědomují skladbu slov, první a poslední písmenko, sluchově vnímají slova. A prospěje jim i to, když vás uvidí psát tiskací i psací písmo, začít vnímat grafický rozdíl mezi písmeny,“ vysvětluje ještě Dana Bartoňová.

Ve školách se pak prohlubuje zájem o čtení také v mnoha směrech, které mají jedno společné: naučit děti mít ze čtení radost.

 

 

Čtení může přinášet radost všem. Proto jsme také před lety založili školní Čtenářské kluby, které si nakonec získaly podporu Ministerstva školství a fungují na desítkách škol po celé ČR. Pro děti z rodin, kde nemají prostor nebo vybavení věnovat se čtení, je škola často jediným místem, kde dítě může poznat příjemný zážitek z četby. Ne vždy je na to ve výuce však čas. A to nejen na samotné čtení, ale i na sdílení o přečteném,“ doporučuje Eva Bělinová.

 

V klubu mají k dispozici knihovničku, prostor pro čtení, mohou o knížkách mluvit s kamarády, knížky si vyměňovat a každý den domů odcházet s jinou… Pro tuto myšlenku nalezly spolu s kolegyní pedagožkou Irenou Polákovou inspiraci ve Velké Británii, kde je běžné, že si děti nesou s sebou ze školy i tašku plnou knížek a těší se, až si je přečtou. Knížky si vybírají samy, takže je někdy třeba přimhouřit oko nad Minecraft příběhy a jinými „radostmi“ a uvědomit si, že: „…i skrze takovou, řekněme, ne příliš hodnotnou literaturu, dítě čtenářsky dozrává a stává se z něj knihu za knihou náročnější čtenář.

"Rozšiřuje si své čtenářské teritorium. Tedy, časem se dá předpokládat, že samo vymění Minecraft za jiné příběhy,“ uklidňuje Mgr. Eva Bělinová.

 

Tipy na čtení