[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vybavit pokoj pro školáka je poměrně náročný úkol. Musíte vybírat nejen věci, které se vám líbí, ale hlavně musí být praktické. Také pamatujte na preference vašich dětí, protože ony budou trávit čas ve svém útočišti. Potřebují takové místo, kde se budou učit a psát domácí úkoly, hrát si, odpočívat, povídat s kamarády. Nejdůležitější je vytvořit takový pokoj, který bude jejich soukromým královstvím. A nezapomenout na důležitý fakt, že pokoj s nimi poroste.
Dětský pokoj je místem, kde naše ratolesti tráví spoustu času. Děti různého věku mají samozřejmě své specifické potřeby, přání a nároky na prostor, nehledě na představy, jak by měl ten nejlepší a nejkrásnější pokojíček vypadat. Jak to vše sladit, obzvláště tehdy, když máte potomků více a musí sdílet jeden společný pokoj?
„Nábytek v dětském pokoji se průměrně mění každých šest let, a proto je vhodné volit variabilní systémy, které nabízí širokou škálu možností a jednotlivé kusy lze obměňovat a doplňovat podle potřeby,“ uvádí Andrea Štěpánová, marketingová specialistka společnosti Asko-Nábytek.
Při výběru a rozmístění nábytku v dětském pokoji byste měli brát v první řadě zřetel na správnou ergonomii. Pokud jde o učení, stěžejní je pracovní stůl a kvalitní židle. Oboje by mělo být výškově přizpůsobeno dítěti, proto je vhodný takzvaný rostoucí nábytek, který jde nastavit podle aktuální postavy. Díky tomu může dobře sloužit od první třídy až do teenagerovského věku.
Zásadní životní změna v podobě nástupu dítka do školy se dotkne i zařízení pokojíčku, který by měl nově sloužit k psaní úkolů a přípravě na další školní den, ale zároveň by měl pořád poskytovat prostor pro hraní a odpočinek.
„Základem dětského pokoje pro začínajícího školáka je bezesporu kvalitní pracovní stůl s dostatečným osvětlením. Jelikož dítě během docházky na základní školu velice rychle povyroste, je dobré na to myslet už od začátku a vybrat nábytek, který se potřebám dítěte snadno přizpůsobí, případně s ním poroste,“ říká Andrea Štěpánová. Podle jejích slov se rodiče často při zařizování dětského pokoje snaží o nadčasové vybavení, které dětem dlouho vydrží. Není to však na místě – dítě daleko více ocení prostor, který bude vybaven úměrně jeho věku a osobnosti.
Základním prvkem pokoje, který obývá školák, by měl být kvalitní psací stůl s židlí. Při výběru stolu je dobré myslet nejen na to, že dítě rychle roste, ale také na dostatečně velkou pracovní plochu (minimálně 120x60 cm) a dostatek úložných prostor. Výhodou takzvaných rostoucích stolů je jejich univerzálnost. Díky nastavitelné výšce u něj může sedět jak šestiletý prvňák, tak i dospívající dítě. K psacímu stolu byste měli pořídit vhodnou pracovní židli. Měla by být ergonomická a poskytovat pohodlné a hlavně zdravé sezení. „Na nákup stolu a židle určitě vyrazte i s dítětem, aby si mohlo vše rovnou vyzkoušet a ujistili jste se, že potomek u stolu sedí správně a nedochází k deformaci páteře. V případě, že si s výběrem nebudete jistí, můžete oslovit odborně vyškolené zaměstnance v prodejně, rádi poradí,“ doporučuje Andrea Štěpánová.
„Mami, já chci tu se skluzavkou!“ prosazuje se obvykle dětský hlásek, když si děti s rodiči společně prohlížejí katalog nábytku. Děti mají jasno: Vědí, že pod postelí je super „schovka“. Rodič ale ví, že pokoj má své proporce a musí s nimi kalkulovat jako se zónou odpočinkovou, hrací i pracovní. Nejvhodnější je postel umístit do méně frekventované části místnosti, tzv. klidové zóny. Ta se nachází obvykle dále od okna. Často jsou ale pokoje tak malé, že v podstatě není na výběr.
„Při svých realizacích ani tolik neřeším, kam v rámci místnosti dát postel, zda dál od okna, či ke dveřím, ale spíše problém, jak umístit do poměrně malé místnosti dvě postele pro školáky. To je často komplikované,“ líčí své zkušenosti bytová architektka Ing. arch. Anna Lacová. Při vyšším počtu dětí rodiče sáhnou po patrových palandách. U nich je dobré vzít v potaz rozmístění lůžek. „Pokud to jde, každý by měl mít svoji postel. Jestliže musíme volit palandu, snažila bych se použít systém, kdy se postele překrývají jen třeba z poloviny a spodní dítě není horní postelí zakryté celé,“ radí architektka.
Prvním krokem je rozplánovat prostor, vytvořit jednotlivé „zóny“ a rozmístit nábytek. Teprve poté přichází na řadu doladění barev závěsů a doplňků včetně osvětlení. Zejména při výběru lamp, a to jak centrálních, tak stolních, má spousta rodičů tendenci vyhovět malým obyvatelům a nechat se nalákat na dekor autíček, sluníček, motýlků či letadel. Už méně si ale všímají svítivosti, intenzity světla a samotného výkonu. Častou chybou, které se dopouštíme, je nedostatečné centrální světlo v dětském pokoji. Například závěsná svítidla v dětském designu jsou často pouze dekorativní a téměř nesvítí. Stropní světlo je velmi důležité a musí se vždy zvážit jeho dostatečný výkon. Je proto potřeba přímo v obchodě zkontrolovat, s jakou intenzitou ten hezký motýlkový lustr vlastně svítí.
Pozor dejte rovněž na kvalitní osvětlení pracovního stolu. Ideální volbou jsou buď stolní lampičky, nebo lampy na zeď s možností nastavení úhlu osvětlení. Intenzita světla by měla být taková, aby osvětlila celý prostor stolu, ale zároveň dítě neoslňovala.
Součástí dětských pokojíčků bývá často také počítač. Zejména v období distanční výuky se stal nezbytným pomocníkem v on-line výuce. Dlouhodobá práce u monitoru ovšem může škodit dětským očím, zvláště ve špatně osvětlené místnosti. Nadměrnou námahou při ostření do blízka dochází k podráždění očí, jejich slzení či zčervenání, ale také může dojít k takzvanému akomodačnímu spasmu, kdy oko není schopno přirozeně zaostřit a děti pak vnímají problémy s viděním do dálky. „Dobré je také přizpůsobení pracovního prostředí vhodným osvětlením – aby se světlo co nejméně odráželo od monitoru, ideálně tak, aby nedocházelo k odleskům od okna. Doporučuji volit spíše tlumenější osvětlení,“ radí oftalmoložka MUDr. Eva Jerhotová, Ph.D. z Oční kliniky NeoVize. Pro minimalizaci odlesků slunečních paprsků můžete při práci na počítači regulovat světlo zvenčí správným stíněním oken.
Tradiční čínské učení Feng Shui tvrdí, že existuje vztah mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije. Zatímco chaos okolo nás může vyvolávat pocit stresu, uspořádané věci naopak naplní prostor pozitivní energií a dokážou nastartovat pozitivní změny. To se může projevit také v přístupu k učení. Vést děti k pořádku je často náročný úkol, ale existují pomocníci, díky kterým bude snadnější udržovat v místnosti čistotu a řád. V pokoji by neměl chybět především dostatek úložných prostor, kam si potomek může uložit veškeré hračky. Ideální jsou uzavřené boxy, do kterých se nepráší.
Pokud jde o pracovní stůl, měly by na něm zůstat pouze denně používané věci a ty mít své pevné místo. Na psací potřeby, ořezávátko, gumu, nůžky, pravítko a další věci pořiďte organizér, na papíry šanon, sluchátka lze dát do stojanu... Všechno ostatní ukládejte do šuplíků a úložných boxíků, aby tyto „rušivé elementy“ netříštily pozornost malého školáka. Navíc čím více věcí je na stole, tím méně prostoru zbývá pro psaní. Hodně pomůže také nástěnka, kam si může dítko připíchnout rozvrh hodin, důležité informace, ale také ji vyzdobit fotografiemi, medailemi nebo obrázky oblíbených hrdinů.
Ze všech stran slyšíme, jak je dobré číst dětem, jak to rozvíjí dětskou fantazii i slovní zásobu. Kam ale s knížkami? Na obrázcích vypadá pokojík s knihovničkou většinou hezky, i poličky nad polštářem. Zkuste si pod ně ale někdy lehnout. Ta hrozba, zejména pokud visí přímo nad hlavou, je nepříjemná. Pokud řešíte nedostatek místa, je lepší volbou pověsit poličky spíše na stěně u delší strany postele, případně udělat regál jako knihovnu za hlavou a až k němu přisunout postel. Knihy jsou pak za hlavou a hrozba visícího Damoklova meče tak odpadne. Řešením je také využívat knihovnu rodičů a z boku postele mít jen kapsář s knížkou.
První a zásadní otázka, na kterou je potřeba si odpovědět: Kolik let od sebe dělí vaše děti? Ne pohlaví, ale věkový rozdíl je totiž to zásadní při zónování pokojíků sourozenců. „Problém je v tom, že malé děti chtějí a mají v pokojíčku trošku jiné prvky než ty starší,“ říká Anna Lacová.
„Určitě je důležité, aby v rámci pokojíčku měl školák svůj kout, který by byl jen jeho a mohl v něm klidně pracovat, případně i odpočívat. Malé děti se pohybují spíše po ‚celém pokoji‘ a prostor potřebují na stavění stavebnic a hru na podlaze. To u školáků postupně odpadá. V takovém pokojíku by měla být klidová a hrací zóna v souladu,“ dodává architektka.
S barvami je potřeba zacházet opatrně. Jak ale vyřešit barevnost školákova pokoje, zvlášť když ho třeba obývají obě pohlaví? „V tomto případě se nabízejí dvě možnosti barevného řešení,“ vysvětluje interiérová designérka Andrea Vokřálová, autorka inspirativní publikace o zařizování dětských pokojů a dodává: „Pokud se děti shodnou na společných barvách, pokoj koncipujte jako jeden celek. V opačném případě každému vytvořte jeho oddělený prostor. U té druhé varianty doporučuji použít i některou z neutrálních barev, která by obě části propojila, nejlépe bílou nebo šedou.“
Dodává ještě, že barevnost pokoje by si děti od předškolního věku měly volit samy. Barvy rovněž podle ní nelze striktně dělit na holčičí a klučičí. Důležité je vycházet z daných podmínek, dekorací a přání dítěte.
Malé děti musí být v bezpečí vůči padajícímu nábytku, hračkám a bezpečnému lezení po nábytku, potřebují svoje schovávačky, jeskyně a vůbec oddělené části místností, aby se cítily bezpečně při hraní a spaní.
Pokoj rozdělujeme podle využití na prostor pro spaní, hraní a práci. V dnešní době jsme zvyklí udržovat si soukromí vůči svému okolí. Děti potřebují osobní prostor, do kterého jim nemůže vstoupit jak sourozenec, tak rodič. V případě několika dětí v jednom pokojíčku je to obyčejně soukromí v podobě ohraničené vlastní postele. Ale i pokojík pro jedno dítě má mít koutek, kam není vidět ode dveří a kde může mít svoje tajnosti.
Týká se oblečení, hraček, školních potřeb, vybavení pro sport apod. Typy skříní vybíráme jiné pro holčičky a kluky, jiné pro děti různého stáří. Kluci obecně potřebují méně prostoru na ramínka a více poliček a zásuvek, než slečny. Tam je ramínkových tyčí potřeba mnohem více. Školní potřeby mají své místo u pracovního stolu. Tam se děti budují své návyky do dospělosti. I když se zřejmě v teenagerském věku přestěhují s učením do postele.
Děti mají v různém věku různé zájmy. Proto je dobré využít jako základ dětského pokoje neutrální barvy. Především na površích, které je obtížné nebo nákladné vyměnit (nábytek, podlaha). Ty pak ladíme podle aktuálních zájmů dítěte (komiksové postavy, jízda na koni, panenky či černá u dospívajících). Nic není špatně, protože na takových pokusech se dítě učí a pochopí svůj vkus. Je to levnější cesta, než dělat podobné pokusy v dospělém bydlení. A proto dejte dětem možnost si vybrat. Na základní vybavení vybírejte spíše neutrální barvy – bílá, šedá, béžová/krémová, případně jedna vybraná pastelová barva. Preferujte odolné materiály.
K pracovnímu stolu patří lokální osvětlení (stolní lampa nebo led pásek na polici), několik elektro zásuvek na počítač. K posteli patří čtecí lampička, několik elektro zásuvek na nezbytné telefony a jinou elektroniku a vypínač na stropní světlo. To je samozřejmé pro osvětlení hrací plochy v pokoji. Lepší je vybírat světlo s dostatečnou intenzitou než dětské ozdobné závěsné lampy, které obyčejně příliš nesvítí.
Každé dítko se rádo chlubí svými úspěchy. Nezapomeňte na police, na které postavíte poháry vítězů nebo postavené složité stavebnice. Udělejte prostor na obrázky z výtvarného kroužku nebo na branku pro malého florbalistu.