[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
U nás doma to vypadá takhle: moje a naše společné děti jsou u nás každé Vánoce, manželovy děti každé druhé. A jak jsem se toho bála, dneska už se mi více líbí ty, když je nás doma víc. A to přes to, že to znamená připravit nejen kapra (protože ho mají rádi mí synové), ale taky lososa (pro manželovy děti), dělat kaši a salát, někdy i řízky. Polévku nejí nikdo, takže tu si ušetříme.
Na plánování vánočních dárků mám excelovou tabulku – ne snad, že by jich bylo tolik, ale abych na nikoho nezapomněla.
A na tradiční štědrovečerní výlet s námi pořád chodí všechny děti, ačkoli ty velké jsou jinak doma méně a méně. A kolik že dětem je? Mým synům 16 a 19, manželovu synovi 19 a jeho dceři 17 a našim společným dětem z nového manželství rok a pět let.
"Každý rok mě od půlky listopadu bolí žaludek, protože čekám, s jakým nápadem na vánoční dárek přijde bývalá žena mého muže. Jejich dcera sice většinu doby žije s námi, ale její matce to nijak nebrání diktovat nám, co všechno bychom jí měli pořídit,“ líčí mi moje známá Laďka.
S druhým mužem vychovává vedle zmíněné patnáctileté dívky svoje desetiletá dvojčata – kluky – a společně mají tříletou dceru.
„Máme limit plus minus dva tisíce korun na vánoční dárky pro každého. Loni exmanželka muže vymyslela, že by jejich dcera mohla dostat počítač, protože ho časem na gymnáziu bude potřebovat. A to pořádný notebook za patnáct tisíc s tím, že my dáme pět, ona pět a zbylých pět že dají dohromady babičky a dědečkové. Nakonec se počítač nekonal, ale byl to boj,“ dodává Laďka.
Počítač dívka dostala později k narozeninám. Podle Laďky by určitě stačil levnější, ale budiž, coby dárek k narozeninám je podle ní lepší než pod stromečkem, kde by si minimálně její synové všimli, že mezi hodnotou dárků panuje jistý nepoměr.
Jasně, není pěkné zredukovat Vánoce na dárky, ale já jí rozumím – my jsme taky patchworková rodina a podobné situace znám hodně dobře. Jakmile dojde na vánoční svátky, nedá se podobným debatám prakticky vyhnout a stojí to hodně nervů. Občas je to chůze po hodně tenkém ledě, protože říct už tak poněkud vynervovanému muži (připadá si jako mezi dvěma mlýnskými koly, jak nejednou řekl), že není možné, aby vaše děti dostaly méně kvůli jeho dětem, vyžaduje jistou dávku odvahy. Třaskavých témat spojených s vánočními svátky je ale rozhodně víc. Třeba kde přesně kdo stráví Štědrý den a kde Boží hod a jak to bude na Štěpána. Možná si ještě pamatujete, jak jste se učila kloubit vánoční zvyky z vaší původní rodiny s rodinou vašeho manžela včetně tradičního harmonogramu návštěv. Teď to celé vynásobte dvěma, protože do hry vstupuje hned několik rodin se svými zvyky najednou. Možná vám to celé začíná připadat nepřehledné, ale přesně tak to patchworkové rodiny mají. Někdy má člověk pocit, že by si všechny ty vztahy a proměnné měl nakreslit, aby měl vůbec jasno. Jenže jasno přitom často není do poslední chvíle.
Chcete příklad ze života? Tady jeden od jiné mé kamarádky. Před několika lety to měli před svátky hodně napínavé. Má dceru výhradně ve své péči, její přítel má dceru ve střídavé péči. Jeho bývalá žena si tehdy našla novou lásku, a jelikož nový muž jejího života měl děti jen občas, napadlo ji, že s ním stráví Vánoce na horách, a to bez dcery, kterou do té doby měla na Štědrý den každý rok u sebe. Vymyslela to do detailu, ale nepočítala s tím, že devítiletá holčička v předvečer toho tajemného dne řekne NE. A tak to i ten rok bylo jako vždycky, strávila Štědrý den se svou matkou.
Mně přišlo, že by se dětem až tak ustupovat nemuselo, ale psycholog Patrik Procházka to naopak doporučuje. „Nemyslím tím ustupování v hodnotě darů, tedy přehánění to s nimi, ale ustupovat, pokud jde o přání, jak by měly Vánoce vypadat, protože pro děti je to hodně důležité,“ doporučuje odborník. Ten nicméně za ideální považuje, kdyby se všichni ti rodiče domluvili a rodiny strávily alespoň kousek Vánoc společně. To ale považuju za vyloučené i u rodin, kde noví partneři nerozbili původní vztahy. Soudím, že by tím vzniklo tolik napětí, že by to děti nakonec nepotěšilo.
Souhlasím ovšem s psychologem Procházkou v tom, že je dobré, když si nová rodina vytvoří své rituály a zároveň když zařadí alespoň nějaké z těch, které děti znají z původních rodin. Že jich bude trochu moc? Tak to prostě chodí, nakonec si to nějak sedne – může to trvat i několik let. Vím, o čem mluvím. Stejně také se doporučuje moc neplánovat a hlavně se k plánům moc neupínat. Můj muž má děti ve střídavé péči s tím, že jedny Vánoce jsou u maminky, jedny u nás. Funguje to spolehlivě, ale klidně se může stát, že na „naše Vánoce“ jim maminka 23. prosince zavolá, ať si k ní přijdou ozdobit stromeček. Proč vlastně ne? „Pokud to jen trochu jde, nabídněte dětem také více variant štědrovečerní večeře,“ doporučuje ještě psycholog. Dá to víc práce, ale zase ne tolik, aby se to nedalo zvládnout. U nás jsme to jeden rok dotáhli až na pět různých variant, protože můj muž je navíc vegetarián – a když už, tak už.
Skutečně sešívaná rodina je taková, kde děti z více vztahů žijí trvale nebo alespoň ve střídavé péči, ale můžeme sem zařadit i takové, kde například otcovy děti z minulého vztahu přicházejí jen každý druhý víkend. I to se samozřejmě odráží na podobě Vánoc. „Pro rodiče v podobné situaci může být těžké řešit vánoční rozvrh, ale platí, že přednost by měla mít nová rodina, i když je to náročné,“ míní psycholog. Neznamená to, že otec má děti z minulého vztahu ignorovat, ale znamená to, že není možné, aby jeho vánoční rozvrh sestavila první žena. Mimochodem, snažila jsem se k tomu, jak přežít Vánoce v patchworkové rodině, najít více odborných rad, ale asi žádné k mání nejsou. Psychologové na tohle téma vesměs trousili jen obecné rady, literatura se tím tolik nezabývá. Takže nezbývá než skočit do vody a plavat. Nakonec se to dá.