[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Plavat umí drtivá většina českých rodičů, avšak mnohem menší procento lze považovat za dobré plavce. To se ostatně často ukáže ve chvíli, kdy se rodiče snaží svým ratolestem předat plavecké dovednosti nebo třeba ve svižném tempu překonat místo 25 metrů dlouhého bazénu kupříkladu 50 metrů dlouhý bazén či delší úsek v nějaké přírodní nádrži. Najednou při kraulu nestačí s dechem a pohyby začínají být mírně řečeno nekoordinované, při prsou jsou brzy vyčerpaní a po prvním svižném bazéně viditelně zpomalí. Při plavání znaku jim vadí voda v uších a nose, dolní končetiny padají hluboko pod hladinu.
V takovém případě je vhodné si sebekriticky přiznat, že dítko sice možná cosi naučíme, ale rozhodně nepůjde o kvalitu…
Jistou výhodu při učení plavání mají děti, které s rodiči od útlého věku dochází na kurzy dětského plavání, takové děti se obvykle naučí „plavat“ nejdříve pod vodou. A je-li kurz profesionálně i didakticky dobře vedený, což bohužel není vždy pravidlem, umí děti už v batolecím věku bez dopomoci rodičů vyplavat po zanoření na hladinu (například po skoku), orientují se pod vodou a samy „doplavou“ (respektive „dohrabou“) krátkou vzdálenost zpět ke kraji.
Zkrátka si osvojí řadu dovedností, prvků a pohybových úkolů, které jim další nácvik plavání značně zjednoduší. Tyto děti jsou totiž ve vodě jako doma, s takto připravenými plaváčky je radost pracovat!
Ostatně víte, že odborníci považují za plavce dítě, které ve věku do 10 let uplave 100 metrů a více? Plavce, který v tomto věku uplave méně než 100 metrů, označují jako „částečně kompetentního“. Dítko, které ve věku do 10 let neuplave ani 10 metrů je nekompromisně řazeno mezi neplavce. Na děti staršího školního věku berou odborníci stejný metr jako na dospělé, a za plavce se považuje ten, kdo zdolá 200 metrů!
Možná netušíte, že dle nejmodernější metodiky by se při výuce předškolních a mladších školních dětí měly upřednostňovat tzv. střídavé plavecké techniky – kraul a znak. Ty mají jednodušší strukturu pohybu než koordinačně náročná prsa a zcela odpovídají dosavadním pohybovým zkušenostem dětí v tomto věku. Navíc kraul i znak podporují správné držení těla a pohybový aparát zatěžují symetricky.
V ČR je však stále pevně zakořeněný zvyk, učit jako první plavecký způsob prsa. Ta jsou však při správném provedení koordinačně náročnější než kraul a znak a značná část populace je plave špatně, mnohdy dokonce „nezdravě“ (nesymetricky, s hlavou nad hladinou v mírném záklonu apod.). Prsa jsou pravděpodobně oblíbená zvláště z toho důvodu, že umožňují plavat (pochopitelně nesprávně) s hlavou nad hladinou.
Popsat nejčastější chyby není vůbec jednoduché, neboť velmi záleží na věku dítěte, které rodič učí. Nicméně jisté je, že učit konkrétní plavecký způsob například batole, je nesmysl.
V ČR je stále pevně zakořeněný zvyk, učit jako první plavecký způsob prsa.
Dítě v batolecím věku není vzhledem k přirozenému psychomotorickému vývoji zralé, aby efektivně koordinovalo práci horních a dolních končetin a dýchání do vody. Batolata a mladší předškoláci se ale mohou učit celou škálu prvků, které je dokonale připraví na pozdější výuku samotných plaveckých způsobů – ostatně vždyť u jiných sportů postupujeme také tak! A hlavně: děti musí mít z plavání radost a musí je bavit! K výuce plavání u předškoláků nepatří dril, křik, nucení, bidlo, bezduché opakování – ale hra, natěšené objevovaní a radost!
Autorka článku je instruktorkou plavání kojenců, batolat a dětí předškolního i školního věku v pražském Studiu Motýlek. Vlastní osvědčení Učitel plavání C, Instruktor kojeneckého a dětského plavání, Plavčík – záchranář III. Výuce plavání a práci s dětmi se věnuje přes 10 let.