[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Třeští vám hlava ze všech úkolů a povinností, které se na vás navalily spolu se zahájením školního roku. Nestíháte odesílat platby, přihlašovat obědy a kroužky, shánět pomůcky. Marně pátráte po správných velikostech obalů na sešity a učebnice. Ani zdaleka netušíte, co jsou olejové pastely a jak tlustý hrot má mít fixa na stírací tabulku pro prvňáky. Usilovně doma hledáte savý hadřík a kus pevného igelitu pro záchranu školní lavice na výtvarku (případně lovíte ve sklepě nebo na půdě, kde je založený ten roky nepoužívaný igelitový ubrus, a pižláte ho nožíkem na požadovaný rozměr). Kupujete už druhé boty na tělocvik, protože jste pozapomněli, že musí mít bílou podrážku...
Hlavně to vše berte s humorem a nadhledem. Ani zdaleka v tom nejste sami a vše si časem „sedne“. Udělejte si chvilku a přečtěte si, jak jsou na tom a s čím bojují ostatní rodiče. Lepší nálada a úsměv na rtech zaručeny. Zeptali jsme se: Jaké největší bizarnosti či podivnosti jste museli kupovat a pořizovat pro své školáčky, případně, čím vás škola překvapila nebo dokonce vyděsila?
Daniela W.: K čemu jsou prvňákovi olejové pastely a akvarelové barvy? A o existenci speciálních archů papírů na akvarelovou malbu jsem se dozvěděla až nyní.
Petra Z.: Narychlo jsme sháněli rybářskou židličku.
Michaela N.: No mě překvapilo 800 Kč na konci roku a teď na začátku roku znovu 800 Kč.
Lucie J.: Vysoušeč bot pro použití na cyklo výletu. Bizarní na tom je, že v návodu píšou, že ho nesmí používat děti, jelikož hrozí zásah elektrickým proudem.
Monika K.: Podepsat zvlášť každé písmenko, které prvňáčkům vystřihujete a zakládáte do desek.
Daniela H.: U nás je nutné podepsat zvlášť každou pastelku i fix, papíry nejdříve vytrhat z bloku a pak každý podepsat... A úplně nejvíc je stavebnice Seva, u té nejlépe podepsat každou kostičku. To už jsem „nedala“.
Jana Č.: Donést jeřabiny v lednu, copak jsem Maruška???
Táňa Š.: Na podepisování všech možných pomůcek, pastelek, papírů a oblečení jsem vypotřebovala celý jeden permanentní fix. Byla jsem tak v ráži, že jsem málem každé ráno podepisovala i samotné děti.
Silvie M.: Dost mi daly zabrat suché pastely pro prvňáka. Posléze jsem, po dlouhém pátrání v papírnictví zjistila, že to jsou prostě křídy zabalené do tvaru pastelky.
Nikola J.: Kladivo ve druhé třídě. Ale v naší škole se už nedivím ničemu. Jo a v první třídě pletařské jehlice na matematiku. Taky dobrý.
Petra D.: Musíme úplně vše podepisovat. Ale naštěstí naše škola udělala dětem razítka se jmény, které si nosí v tašce, takže úplně super, a to i na podepisování věcí.
Alena V.: Rok, co rok kupovat pracovní sešit na angličtinu. Proč ho škola nemůže koupit hromadně a od nás vybrat peníze? V ročníku je šest tříd po 32 dětech a každý rodič na konci roku dostane lístek k podpisu, že přes prázdniny musí sehnat pracovní sešit.
Lenka M.: Kovové posuvné měřítko s noniovou stupnicí a nesmí být digitální... OK. Ale co dělat, když ani v jednom ze třech železářství, kde jsem ho byla shánět, vůbec nevěděli, co to je?
Alena S.: Děti si přinesou výfučky… Přemýšlela jsem, jak budu pitvat z angličáka Bleska McQuena výfuk. No a z mých vlastních vzpomínek: Do výtvarky si přineste chryzantémy. Spolužák se mě ptal, že co si to máme zítra přinést? A já mu odpověděla, že dvě antény a že jestli chce, tak že mu vezmu, že je máme doma na rádiu i na televizi.
Michaela P.: Korkové špunty… víno piju stáčené.
Klára N.: Teď dcera nastoupila do první třídy a už mám vyplnit papír, zda bude chodit na doučování. Pokud ne, z jakého důvodu. Bože, vždyť se ještě ani nezačala učit!
Petra B.: Donést švihadlo a tenisák.
Kateřina D.: Minulý rok jsme museli donést barevné listy v době, kdy ještě byly stromy zelené. Tak to jako byla výzva.
Heduš H.: Udělat za domácí úkol pokus z fyziky. Zadání znělo: Vezměte si ocelový stojan a tyčový magnet. Aha.
Mirka D.: Látkový ubrousek pod svačinu. Každý den mít nový papírový, který se vyhodí, je špatně.
Lucie Š.: Obaly na učebnice nesmyslných rozměrů.
Jana K.: Syn po jediném týdnu ve škole přišel s tím, že už se nemá učit. Tak by mě zajímalo, co tam bude nadále dělat.
Marcela F.: Dcera, která nastoupila do první třídy, má donést černou tuš. Jako paní učitelka má můj velký obdiv a úctu za odvahu. Dát pětadvaceti šestiletým dětem ve zbrusu nových lavicích takovou zbraň?
Petra T.: Vzpomínám, jak jsme byli s bráchou na základce (jsme dvojčata) a měli si na hodinu výtvarky přinést vymačkanou tubu od zubní pasty. To tehdy rodiče rezolutně bojkotovali. A moje dcery (také dvojčata) dostávaly v první třídě v jednom kuse poznámky. Například: „Nemá ořezávátko.“ Tak jsem jim ho nabalila. Pak po pár dnech: „Nemá ostrouhanou žlutou pastelku.“ To jsem již napsala paní učitelce, proč jim dává poznámku za tohle, když ořezávátko už mají. Odpověděla, že mít ořezané pastelky mají děti nosit z domu, že jak by to vypadalo, kdyby si každý v hodině strouhal pastelky. Tak jsem se zeptala, na co teda musí mít to ořezávátko, když si stejně nesmí tu pastelku ostrouhat. No a neprůstřelná logika: Ořezávátko je součást výbavy pro první třídu a musí ho mít v penálu. Pak už jsem to vzdala.