[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zkoumá celá rodina, jestli bude mít vaše dítě oči po babičce z Mělníka, nebo po prastrýci z Hané? Vlastně by to mohlo být jedno, důležité je, aby byly zdravé, ale rodiče i širší příbuzenstvo se vždy snaží zjistit, jaké geny se dokázaly během míchání životního koktejlu prosadit.
Co byste tedy měla vědět, než začnete spekulovat? Na nejčastější otázky, které se vám honí hlavou, odpovídá primář dětské oční kliniky FN Motol MUDr. Milan Odehnal, MBA.
Barva našich očí závisí na koncentraci tzv. melaninu ve struktuře duhovky oka. U očí, které mají v duhovce vysokou koncentraci tohoto pigmentu, je výslednou barvou hnědá.
Naopak malé množství pigmentu mají oči se světlejším odstínem a jejich nositelé jsou většinou modroocí. Na definitivní barvě očí se podílí i působení okolního rozptýleného světla.
Škála barev lidských očí je široká. Začíná od tmavě a světle hnědé, pokračuje do tmavě a světle modré a dále k šedé a zelené barvě. Hnědá barva očí je dominantní a je také nejčastěji se vyskytující. Na druhém místě jsou oči modré, šedé a nejméně časté jsou zelené.
Mimo tyto základní barvy existuje řada různých odstínů. A přesto na celém světě neexistují dva lidé (dokonce ani dvojčata) se stejnou barevnou strukturou duhovky. Pro vědecké účely se barvy hodnotí biomikroskopicky, fotograficky, porovnávají se různé barevné odstíny, sytost atd.
Modré oči má asi 150 milionů lidí (3 % světové populace). Modroocí lidé se vyskytují především v severní Evropě a na Baltu. Například v Estonsku má 99 % lidí modré oči. Původní modrooké lidi můžeme potkat také v západní Asii (Afghánistán, Libanon, Irák, Izrael).
Zajímavé je, že prapředci modrookých byli lidé z oblasti Sibiře. V Americe se naopak generace za generací snižuje četnost modrých očí, které jsou na ústupu. Celosvětově nejrozšířenější jsou hnědé oči (tmavě hnědé). Má je více než polovina lidstva.
Hnědá je také prapůvodní barvou očí u lidského rodu. Asi před 6000-10 000 lety došlo k mutaci genu, který způsobil, že dnes máme různou škálu barevnosti očí. Šedé oči jsou málo četné a vyskytují se v některých lokalitách Evropy (sever). Nejméně je zelenookých lidí (asi 1-2 % světové populace).
Dědičnost je u barvy očí dosti složitá. Na jejich definitivním zbarvení se podílí kombinace 15 genů.
Z nich jsou klíčové dva (tzv. OCA2 a HERC2), které do značné míry určují výslednou barvu našich očí. Stále se ale objevují nová fakta o přenosu dědičných informací, které jsou odpovědné za výslednou barvu našich očí.
Otázka, jakou barvu očí budou mít naši potomci, se zdála zpočátku relativně jednoduchá. Dítě dostává od každého z rodičů jeden gen a výsledná kombinace by v některých případech neměla být tak složitá.
1. Jestliže jsou oba rodiče modroocí, budou mít s vysokou pravděpodobností modrooké děti.
2. Jsou-li oba rodiče hnědoocí, pak asi 3/4 dětí budou hnědooké a 1/4 modrooká nebo zelenooká. Ale také všechny mohou být hnědooké.
3. Komplikovanější je situace, kdy je jeden rodič modrooký a druhý tmavooký. Pak mohou být všechny děti tmavooké nebo polovina tmavooká a polovina modrooká.
4. Pár hnědookého a zelenookého rodiče má většinou tmavooké děti. Méně často modrooké nebo zelenooké.
Výše uvedené schéma však platí jen do určité míry. Ukázalo se, že ve hře je kombinace více genů, že jsou možné změny v průběhu přenosu genetické informace - tzv. mutace, že existují různé varianty v dominanci a podřízenosti pro vlohy pro určité barvy, a tak se situace zkomplikovala.
Možná si někdo položí otázku, zda se barva očí dá použít jako primitivní test otcovství. Z výše uvedeného se ukazuje, že to tak jasné není. Podle současných poznatků se může kdykoli u modrookých rodičů objevit neobvyklá kombinace a dítě tak překvapí rodiče barvou svých očí.
Výsledná barevná kombinace očí našich potomků je často nepředvídatelná a stále zahalená tajemstvím. A to je dobře. Pohlaví dítěte se můžete dozvědět na ultrazvukovém vyšetření, některá tajemství byste ale měla nechat tajemstvím. Víte, jak překvapená budete při sledování toho, jak se z vašeho novorozence stává například okaté zelenooké batole? A věřte tomu, že sledování lidského vývoje v přímém přenosu vás bude opravdu těšit.
Oči představují důležitou psychologickokontaktní část obličeje a jejich barva zde hraje svoji úlohu. Zahraniční studie ukazují, že z psychologického hlediska jsou modrooké děti stydlivější, více plaché a více koktají. V dospělosti mají tendenci řešit své problémy alkoholem.
Studie probíhaly i u nás a vyplynulo z nich, že hnědoocí lidé jsou dominantnější, jaksi „odolnější“ proti škodlivým psychickým a fyzikálním vlivům. Ale tyto studie nejsou samozřejmě zcela směrodatné. Zajímavé jsou také výzkumy, které tvrdí, že modroocí muži preferují podvědomě i cíleně modrooké ženy.
Snad je to z toho důvodu, že tito muži jsou si pak relativně jisti, že modrooké dítě s modrookou ženou bude opravdu jejich. Jakým způsobem barva očí ovlivňuje charakterové vlastnosti nebo povahu člověka, jako například upřímnost, pravdomluvnost nebo naopak neupřímnost?
Některá zaručená tvrzení v této oblasti nejsou založena na vědeckých důkazech. Podle barvy očí nelze ani říct, že třeba upřímný člověk bude pravděpodobně zelenooký, modrooký nebo hnědooký. Také předpoklady vyšší inteligence modrookých lidí patří do sbírky vědecky nepodložených, nebo dokonce rasistických teorií.
Dítě se rodí s malým množstvím pigmentu v duhovce. Proto u novorozenců a kojenců převládají modrooké děti. I černošská miminka mají po porodu často světlé oči. To, jestli dítě zůstane modrooké, nebo bude hnědooké, závisí na naprogramované produkci pigmentu v duhovce oka.
Jak ratolest roste, začnou speciální buňky v duhovce, melanocyty, produkovat více a více pigmentu - melaninu. Barva očí se tak začne měnit nejvíce kolem prvního roku, někdy i kolem třetího roku věku. Z modrookých andílků se stávají většinou andílci hnědoocí.
Zdá se, že modroocí lidé jsou náchylnější k degeneraci sítnice a melanomům duhovky. Naopak tmavé oči predisponují ke vzniku šedého zákalu.
Barva očí se může měnit u některých onemocnění. Třeba při žloutence se změní bílá barva skléry oka na žlutou. Při užívání některých léků (například proti glaukomu) se může dočasně změnit barva duhovky.
Také klimakterium, puberta a těhotenství ovlivňují množství pigmentu v duhovce a může se dočasně změnit odstín oka.
I velmi světlé oči mají v duhovce zachovanou část pigmentu, který chrání sítnici před škodlivým zářením. Někdy se stane, že pigment v duhovce zcela chybí. Pak mluvíme o očním albinismu.
Toto onemocnění je geneticky podmíněné a vrozené. Dítě s albinismem má většinou horší zrakovou ostrost a je světloplaché.
Navenek se nám jeho oči jeví jako červené, protože okolní světlo proniká do hloubky oka a vyvolá červený reflex od pozadí, který vidíme. Albinismus může být izolován pouze na oko, ale může být i kompletní. V tomto případě chybí pigment v kůži, řasách či vlasech.
Někdy jsme to již viděli… U někoho má duhovka jednoho oka jinou barvu než duhovka druhého oka.
Jinými slovy jedno oko je modré, druhé hnědé. V jiném případě jsou jinak zbarveny jenom části duhovky jednoho oka. Například na modré duhovce je v její horní polovině vidět tmavě zbarvený malý úsek. Tyto změny jsou většinou vrozené, méně často vznikají po zánětu nebo úrazu.
Tomuto patologickému stavu se říká aniridie (latinsky se duhovka řekne iris). Tyto děti jsou světloplaché (chybí jim přirozená ochrana duhovky proti oslnění), většinou hůře vidí a mohou mít i jiná vrozená nebo i nádorová onemocnění.
Existují zprávy o tom, že laserovým paprskem lze trvale změnit hustotu pigmentových buněk v duhovce, a tím změnit barvu očí. Například tmavou ve světlou.
Tyto výkony se prováděly v Mexiku, ale zatím k nim jsou velké odborné výhrady. Umělý zásah do struktury pigmentu oka může vést ke světloplachosti, dvojitému vidění a dalším nepředvídatelným komplikacím.
Kosmetické barevné kontaktní čočky dokážou efektně změnit barvu očí (čočky buď úplně změní barvu, nebo ji jenom částečně doladí). Nosí je miliony lidí na celém světě.
Většinou se aplikují z kosmetických důvodů, ale mohou pomoci i lidem, kterým chybí část duhovky buď vrozeně, nebo po úrazu, lidem, kteří jsou výrazně světloplaší, a podobně.
Je samozřejmé, že i nositel barevných čoček se musí naučit správné manipulaci s nimi (čočka je přímo přiložena na rohovku oka a musí dobře sedět a nedráždit) a důsledně dodržovat hygienická pravidla při jejich nošení. Na druhé straně pak může třeba každý týden měnit barvu svých očí.