Jaké výhody mezi sourozenci má ten prostřední?

Je výhra, nebo smůla narodit se jako druhý potomek ze tří, či jako třetí ze čtyř? Odpověď záleží na úhlu pohledu.
Jaké výhody mezi sourozenci má ten prostřední?

Prostřední děti si mohou směle podat ruce s druhorozenými, v mnoha ohledech jsou na tom podobně. „Na jednu stranu mají snadnější život, protože jim cestu vyšlapal starší sourozenec. Snaží se ho dohnat, často pro ně představuje rádce, ochránce a zrcadlový vzor,“ vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Petra Yamuna Částková.

„Také se již rodí rodičům, kteří jsou zkušenější, více tolerantní, méně úzkostliví a nemají od těchto dětí tolik očekávání, což může vést k zahálčivému životu.“ Jiné rodiče zas už není tak snadné obejít. „Díky staršímu bratrovi byli máma s tátou vycvičení, už mi nezbaštili všechno, co jemu,“ loví v paměti dnes už dospělý Honza. 

Zařídím se podle tebe! 

To, jak si prvorozený vede, ovlivňuje také chování druhorozeného i prostředního potomka. Ti mohou se starším sourozencem zápolit, měřit s ním síly v nejrůznějších oblastech. Někdy ovšem rivalita funguje rovněž obráceně. „Bratra štvalo, že jsem v některých věcech lepší než on. Myslel si, že jako starší by měl mít nárok být ve všem jedničkou,“ vzpomíná Honza.

Rodiče zhusta přilijí oleje do ohně, když dříve narozeného potomka dávají tomu mladšímu za vzor. Ať už dobrý, či odstrašující. „Takováto snaha být srovnáván s ostatními se mu vryje do mysli a pak s velkými obtížemi bere sebe jako jedinečnou bytost, která má právo být sama sebou. Vyvolává to v něm silnou frustraci, že ať udělá cokoli, nikdy to nebude dost dobré, nebo to nikdy nestačí. Velmi proto touží po chvále a uznání a někdy pro ni udělá cokoli,“ komentuje to odbornice na duši.

Další varianta: Když ratolest zjistí, že prvorozený vede na celé čáře a pomyslně sbírá metály všude, kam se jen hne, nebude s ním svádět líté boje, ale úplně přehodí výhybku. V praxi to potom vypadá asi nějak takhle. "Pokud je prvorozený snaživý šprt, bude druhorozený zaručeně propadat již na základní škole. Je-li prvorozený dominantní, bude druhorozený spíše samotář a introvert a naopak. Zjednodušeně se dá tedy říci, že je druhorozené a prostřední dítě opakem potomka narozeného bezprostředně před ním. Tato černobílá tendence se objevuje častěji u sourozenců stejného pohlaví, kdy se rivalita mezi nimi ještě více vyostřuje. Snaží se každý po svém získat lásku v domnění, že když ji sourozenec získal dobrými známkami a tím, že je hodný, já jako druhorozený svou dávku pozornosti dostanu za to, že budu naopak zlobit. Existuje tedy několik typů druhorozených a prostředních dětí: tiší a ostýchaví samotáři nebo společenští, otevření a přátelští caparti. Potom jsou tu netrpělivé ratolesti, snadno propadající depresím. Nechybějí ani ti, kteří si nedělají s ničím starosti a snadno překonávají překážky.Dalším zástupcem je typ soupeřivý anebo tolerantní. Výrazný je též typ rebela a černé ovce rodiny naproti usmiřovateli a vyjednávači. V neposlední řadě sem patří i typ agresivního bojovníka či dítěte, které se vyhýbá konfliktům,“ vypočítává psycholožka.

 Od staršího sourozence ten mladší také ledacos pochytí – bohužel, v případě některých věcí bychom byli rádi, kdyby zůstal čistý jako nepopsaný list. „Bratr četl v šesti letech, záhy to naučil i mě, takže jsem knížky louskal od pěti. Nejsem si ale jistý, jestli to nebylo z jeho strany zištné, protože když jsme si měli číst pohádky na dobrou noc, četl jsem je já a brácha poslouchal. Číst jsme potom naučili také našeho dalšího sourozence, který to uměl tím pádem zase o něco dřív než já a bratr. Samozřejmě jsme mu také ukazovali nejrůznější lumpárny,“ vypráví Honza. 

Kam patřím? 

Zdá se, že si prostřední potomek načasoval svůj příchod na svět poněkud špatně. Nevyhřívá se na výsluní jako jeho starší ani mladší souputník. Rodiče mu zdaleka nevěnují tolik pozornosti jako ostatním dvěma ratolestem. Nikdy nebude mít privilegia, kterých by se mu coby jedináčkovi dostalo, dokud by se na scéně neobjevilo další dítko. Pravděpodobně ani nepozná benevolenci, s jakou se nejednou pohlíží na nejmladšího potomka, benjamínka rodiny. Tomu se kolikrát splní každé přání dřív, než ho vysloví, a žádný jeho prohřešek není velký, aby za něj musel být potrestán.

„Prostřední dítě se tak stává jakýmsi sendvičovým dítětem, které jen vyplňuje mezeru mezi dvěma, obvykle protežovanými sourozenci,“ komentuje to Petra Yamuna Částková. „Musí se naučit jim ustupovat, a to jak staršímu, tak mladšímu, což často vede ke snahám o únik anebo k podléhání manipulaci ze strany okolí. Snaží si vytvářet vlastní pravidla a řád, aby již nebylo válcováno okolím. V původní rodině je méně zakořeněné neboli má slabší a méně důvěrné vazby na své rodiče, blízké osoby.“

Není tedy divu, že více času tráví s přáteli, svými vrstevníky. Právě u nich hledá to, co se mu od mámy a táty nedostává – rady, pochopení, jistotu, že není přebytečné. „V tom tkví úskalí jeho náchylnosti ke drogám a jiným neřestem. Má také klikatou cestu k vybudování skutečně pevné vazby s budoucím partnerem či partnerkou, může tvořit trojúhelníkové vztahy, vztah rychle opouštět či trvalý vztah vůbec nevyhledávat.

Prostřední děti mohou rovněž více trpět pocity méněcennosti a přitahovat tak násilné partnery, kteří si jich neváží, jen jim zrcadlí, slovně a fyzicky, co si samy o sobě myslí. Avšak jak se budou ve vztahu opravdu chovat, záleží i na chování jejich partnera, ale též na pořadí jeho narození.“ 

To víš, že jsi náš! 

Řešení, aby si prostřední ratolest nepřipadala jako na vedlejší koleji, je přitom nasnadě. „Rodiče by měli vědomě dávat více prostoru i tomuto dítěti, hlavně v období dospívání a puberty, ať cítí, že do rodiny patří a naučí se pracovat se svými hranicemi,“ doporučuje psychoterapeutka.

Ostatně, sám potomek vám dá svým jednáním najevo, že není všechno tak růžové, jak si nejspíš myslíte. Zlobí, je s ním těžké pořízení, skoro jako by to ani nebyla vaše krev. „Dítě se začne chovat jako problémové, když ho rodiče přestanou vnímat, doslova ho vidět. Pokud se tak stane, může mít pocit, že do rodiny nepatří, nebo k ní ani patřit nechce. Rodiče by měli vždy o svém dítěti vědět a vidět, co potřebuje a kdy to potřebuje. Jestliže vychovávají např. mezi více sourozenci stejného pohlaví dítě pohlaví opačného, je pro ně těžké vnímat unikátnost a jedinečnost potřeb tohoto dítěte, a to způsobuje jeho problémy. Když je vychovávána jedna dívka mezi chlapci, bude se přirozeně chtít začlenit do chlapské party a nebude z ní tedy křehká víla, ale spíš zlobivá rošťanda, protože od dívek se společensky očekává jiný druh chování. Nebo začne svého výsostného postavení využívat (zneužívat) jinak, ve smyslu manipulace s ostatními, a pak se může vše odehrávat podle její unikátní režie. Pokud bude mezi dívkami vychováván jeden chlapec, může se začít bouřit proti kanýrkům a růžové. Za každou cenu bude chtít dokázat, že on není ten zženštilý chlapec, podobný svým sestrám. Bude ukazovat svou mužskou převahu a sílu, což může vést až k ubližování fyzického rázu,“ vidí to jasně psycholožka.

Jak z toho ven? Východisko je jednoduché. „Snažit se vnímat každé dítě jako jedinečnou bytost, zasluhující si stejnou pozornost a péči, jaká se dostává ostatním potomkům v rodině. Je dobré umožnit každému dítěti realizovat se v něčem pro něj typickém a specifickém, aby mohlo vyniknout a zaujmout ostatní svým talentem nebo schopnostmi.“ 

Bonus pro střeďáka 

Co můžete udělat pro pohodu prostředního dítěte?

  • Snažte se udělat něco pro to, aby se občas cítilo výjimečné. Nechte ho třeba něco rozhodnout za ostatní, případně mu udělte nějaké pravidelné privilegium. Udělejte něco výhradně pro něj.
  • Dopřejte mu občas i něco nového na sebe. Prostřední často mlčky trpí šatník po starším sourozenci. Mnohem častěji se nového oblečení dostane benjamínkům. 



 

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články