[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vzpomenete si ještě na svou nejoblíbenější hračku z dětství? Nejspíš ano, protože s ní máte spojené sentimentální vzpomínky i spoustu prožitků. Za sebe mohu říct, že už nikdy nezapomenu na ty Vánoce, kdy jsem pod vánočním stromečkem našla vytouženou panenku „chodičku“, kterou jsem poté s sebou tahala několik následujících let na každém kroku. S odstupem času musím objektivně říct, že byla regulérně šeredná. Měla účes typu „na Jágra“, strnulé končetiny, které připomínaly robota, a děrovaný hrudník. Ale pro mě byla tou nejkrásnější panenkou na světě. Kdyby tady, uprostřed tuhého socialismu, existovaly barbíny, neměla by proti nim nejmenší šanci a tím víc by vynikla její šerednost. Ale tenkrát pro mě představovala vrchol všech hračkářských fantazií. Česala jsem ji tak náruživě, že jsem jí vytrhala skoro všechny vlasy, vozila jsem ji v kočárku, a dokonce jsem svou maminku donutila, aby jí upletla sadu ponožek a rukaviček, které jsem potom s láskou navlékala na ten lesklý lisovaný plast.
V době mého dětství se na hračky pohlíželo výhradně jako na něco, co k dětem zkrátka patří a co je zabaví. Vědci ale už před nějakým časem začali zkoumat, jaký vliv mají ty které hračky na vývoj dětí a jejich mozek. Výsledky vás možná překvapí.
Barbie rozvíjí empatii
Trénování schopností do života
Zbraně a agresivita?
Příliš mnoho hraček
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se