[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S Agátou jsme se potkaly v létě v jejím rodinném domku, kde mě přivítala společně se svou pravou rukou, chůvou Janou, která jí pomáhá s péčí o děti. Tehdy osmiměsíční Mia (dnes je jí 16 měsíců – pozn. redakce) si dopřávala svůj pravidelný dopolední spánek, Kryšpín (7) si potichu hrál v pokojíčku.
Připadala jsem si jako v sanatoriu – v dobrém smyslu slova! Skrze francouzská okna v obýváku nádherný výhled do polí, všude ticho a klid. Nejvíc jsem ale ocenila krásný, vkusný a stylově čistý interiér domu…
A se svým biologickým tátou se vídá? Mirek žije už pět let na Bali. Takže si jen občas zavolají přes Skype. Má Kryšpín jasno v tom, jak to s těmi tatínky ve skutečnosti je? Má. Hodně jsem nad tím přemýšlela a myslím si, že by se to dětem nemělo tajit. Zaprvé by si to za rok přečetl na internetu, zadruhé si stejně myslím, že je hrozně nefér, když to matky dětem tají. Podle mě by s nimi měly jednat na rovinu. Já jsem mu řekla, že má od Mirka nevlastního sourozence, kterýho on zatím vidět nechce. Tak nějak to všechno nechávám na něm. Když se vrátím k Jakubovi – platí stále to, že je to vaše životní láska? Samozřejmě. Ale rozmazluje mi Miu a to mi vadí. To je ve vztahu táty a dcery ale dovoleno, to může… Nemůže! Jednou jsem přišla a Mia plakala, a najednou ticho. Zjistila jsem, že ji potají hladí.
Jaké jsou děti povahově? Dá se to už u Mii zhodnotit? Dá se to hodnotit od prvního dne. Mia je strašně klidný a hodný dítě. Odmalička strašně inteligentní. V noci mě nebudí, nají se a spí. S Kryšpínem to bylo o dost horší. Myslíte, že je to fakt pohlavím? Nebo tím, že jste jako máma podruhé už prostě klidnější? Myslím si, že je to pohlavím. Ale je fakt, že jsem podruhé určitě víc v pohodě. S Kryšpínem jsem utíkala do práce a teď si opravdu hlídám, abych nechodila víc než dvakrát týdně. Teď si to užívám, s Kryšpínem jsem na to asi ještě neměla věk, přišla jsem si spíš jako onuce. Zkrátka mě to tak nenaplňovalo, teď je tomu naopak. Jak vnímáte věkový rozestup mezi dětmi? Nemyslím si, že je to ideální, těch šest let.
Nejsem zastáncem toho mít dítě na prsou do osmnácti, přijde mi to nechutný. Stejně jako sníst placentu.
Kojila jste Miu? Jak dlouho? Já jsem chtěla kojit dlouho, ale bohužel jsem po čtyřech měsících ze dne na den ztratila mlíko. A Kryšpína jsem kojila půl roku. Ale já nejsem zastáncem toho mít to dítě na prsu do osmnácti, mně se to nelíbí, přijde mi to nechutný. Nedávno jsme byli v nějakým dětským fun parku, tam šla matka s tříletým dítětem a nesla ho tam s kozou venku… To fakt nechápu. A ať si slupnou placentu někde potají. Placentu jste si tedy po porodu zpracovat nenechala… Ne, ta patří do bioodpadu. (smích) Ale řeknu vám o ní hezkej příběh. Povídejte… Mám skvělou kamarádku, biomatku, jak já říkám. Jsme opravdu každá jiná. Ona má tři děti, rodila doma. A právě když porodila doma, tak si dala tu placentu do ledničky. Přišel její manžel z mejdanu, kde byl zapíjet to dítě, a měl chuť na stejk… A ani nepoznal, že to není maso. Takže i takhle může dopadnout placenta. Ale ona z toho byla smutná.
Co kromě výchovy dětí baví vás? Hodně intenzivně cvičím. Začala jsem už pár dní po porodu. Poporodní cvičení mě nudilo, tak jsem poprosila svou kamarádku diskařku, aby si mě vzala do parády. A s tou teď trénuju. Je opravdu zlá a to já potřebuju.
Rozhovor vyšel v Mamince 06/2018. Na web byl redakčně zkrácen.