[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
ADHD je diagnóza na celý život a je důležité ji včas podchytit a rozlišit – kdy máte jen zlobivé dítě, které potřebuje usměrnit, a kdy je důležitá odborná pomoc. První příznaky můžete pozorovat už v kojeneckém a batolecím věku.
Miminka s ADHD mají mnohem větší problém nastavit rytmus pro čas spaní a bdění, jsou podrážděná a mnohem častěji křičí nebo pláčou. Batolata zase mohou mít odchylky ve vývoji.
Začínají lézt dřív, než umí sedět, dřív mluví nebo se později naučí chodit. To však samozřejmě neplatí pro každého, a proto se neuchylujte k diagnózám dr. Googla. Každé dítě je jiné, všechny se nedají napasovat do tabulek.
S pochybnostmi se obraťte na pediatra, který vás nasměruje dál. I když máte pocit, že to doma zvládáte, obzvlášť s nástupem do školky a do školy je důležitá společná práce s pedagogicko-psychologickou poradnou a školkou či školou, kterou vaše dítě navštěvuje.
Razítkem z poradny ani z ordinace dětského psychiatra to však nekončí. Péče o dítě s ADHD je dlouhá cesta, která vyžaduje mnoho kompromisů, trpělivosti, spolupráce a pochopení od okolí. Spousta rodičů neumí s dětmi s ADHD otevřeně komunikovat a nikdo jim to nemůže mít za zlé.
Občas vám ujedou věty, které byste zase rádi vzápětí vzali zpět. Pomoc v takovém případě potřebují nejen děti, ale i rodiče. „Někdy jsem byla naprosto vyčerpaná jen z toho, že jsem dceru celý den hlídala, aby se jí něco nestalo,“ říká maminka Iveta, která má pětiletou holčičku.
„Nejdřív jsem si myslela, že je jen taková divoká. Křičela jsem, občas jsem ji i plácla na zadek. Jenže nic nepomáhalo. Pak se přidaly problémy ve školce, kdy narušovala dětem program, byla divoká na vycházkách.
Naštěstí má dcera úžasnou paní učitelku, která Marušku nezařadila do kategorie zlobivých dětí a doporučila mi psycholožku – a tu navštěvujeme dodnes.“
Rodiče dětí se správně stanovenou diagnózou ADHD to nemají vůbec lehké. Zasáhne to celou rodinu a někdy můžete propadat depresím, že to nezvládnete.
Nejste v tom sami, spojte se se skupinami na Facebooku, hledejte speciální centra, kde se děti s ADHD potkávají, klidně změňte školku nebo školu, když ratolesti nevyhovuje.
Buďte trpěliví a věřte svému dítěti. Naučte se ho chápat a nastudujte si o diagnóze vše. Pomůže to nejen vaší ratolesti, ale i celé rodině.
Jitka Novotná, rodinný poradce a systematický rodinný supervizor akademierodicovstvi.cz
Popište, jaký je život s diagnózou ADHD?
Mnohými studiemi bylo opakovaně prokázáno, že rodina se chová jako jednotka. A dysfunkční partnerský vztah produkuje dysfunkční vzorce rodičovského chování. A jedno například zlobivé, či chcete-li hyperaktivní dítě je někdo, kdo je tímto nejvíce poznamenán. A jeho symptomy jsou zprávou o tom, že ve snaze zmírnit dysfunkční chování svých rodičů deformuje vlastní růst.
Špatnou diagnózou nepomůžeme ani dítěti, ani rodině. A toto všechno jsou věci, které bychom měli velmi podrobně zkoumat dříve, než po pár hodinách stanovíme diagnózu ADHD dítěti.
Jak účinně pomoci rodičům i dětem?
V akademii podporujeme rodiče při výchově dětí s ADHD či jinými poruchami a stejně tak se snažíme pomáhat rodinám nastartovat změny v rodině, aby se jim spolu lépe žilo. A velmi rychle se to pak projeví na chování dětí.
Ty pak již nejsou hyperaktivní ani zlobivé, ani se pořád nevztekají, nejsou agresivní, nejsou roztěkané, protože pro toto chování již není důvod. Upřímně prosím všechny rodiče, aby si dříve, než se rozhodnou vzít dítě k psychologovi a pořídí mu nálepku na celý život, našli čas a zašli tam sami.
Na dvě hodinky si popovídat bez dětí, jak o sobě přemýšlejí, jaký mají partnerský vztah, jak naplňují svou rodičovskou roli a jak přemýšlejí o svých dětech. Protože v případě, že dítě zlobí, stačí změnit přístup rodičů.
Když má dítě ADHD, je potřeba rodiče maximálně podpořit, aby s dítětem správně pracovali. Přeji oběma stranám hodně odvahy a sil to zvládnout.