[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud se už dva lidi rozhodnou rozvést se, pravděpodobně je to kvůli tomu, že spolu už dál nemůžou fungovat. Ovšem mají-li potomky, pak by měli myslet na ně. Spousta rozvedených párů bohužel pustí zájmy svých dětí ze zřetele a myslí jen na sebe. Tyhle chyby jsou nejčastější, a pokud vás opravdu zajímají vaše děti, tak je nedělejte.
Po rozvodu se někdy rodiče začnou předhánět v tom, kdo z nich bude lepší rodič. Když třeba dítě řekne „ale máma mi dovoluje jíst každý večer před spaním jablko“ nebo „táta mě nenutí, abych si musela každý den opakovat vyjmenovaná slova“, může se snadno stát, že ten druhý rodič podlehne a pravidla poruší, aby se zalíbil. Nedělejte to, poslední věc, kterou chcete udělat, je stát se účastníkem soutěže, kdy bude dítě hlasovat, kdo je z vás lepší.
VIDEO: 10 zásad dobrého rodiče
Někdy rodiče zatajují informace, které se týkají chování potomků. Mohou například říkat: „Nevím, proč se tak chová zrovna u tebe, ale u mě se chová skvěle.“ „To není možné, u mě je jako andílek!“ Přitom se dítě chová i u toho druhého naprosto normálně, tedy občas dobře, jindy zlobí. Nesnažte se vymalovat dítě v příznivějším světle a říkat dítěti předtím, než ho „vracíte“ druhému rodiči: „Neřekneme mámě, že máš problémy ve škole, ano?“ Nedělejte to. Raději řekněte pravdu i to, jaké kroky jste podnikli pro řešení. I když pravidla a důsledky chování nemusí být v obou domácnostech naprosto totožné, otevřená komunikace může být první krok k řešení.
Proč negativně mluvit o stylu výchovy druhého rodiče? Před dítětem pomlouvat toho druhého a snižovat jeho výchovnou funkci... I kdybyste nastokrát byla ta lepší (nebo ten lepší), nemůžete to říkat dítěti. Každý z nás se snaží o to nejlepší a dělá to, jak nejlépe umí. No, a i když se vám nelíbí, že ten druhý dovolí synovi koukat do půlnoci na horory nebo hrát počítačové hry do tří hodin do rána, nemluvte o tom negativně, či dokonce pejorativně před dítětem. Co asi tak dítě nasaje, když bude pořád slyšet: „To je ale blbec, ten tvůj táta, zase ti dovolil…“ Nebo: „Ta máma je ale divná, asi se zbláznila, že ti dovolila…“ To, že toho druhého nenávidíte, neznamená, že o něm budete hanlivě mluvit.