Maminka.czSlavní tatínci

Jan Svěrák: Moje děti mě vychovaly. Vždycky jsem se ptal, co by udělaly ony?

redakce 18.  10.  2019
Z otcovství jsem byl zprvu v šoku, přiznává Jan Svěrák. Svoji roli si začal plně uvědomovat až s příchodem třetího dítěte. To byl dokonce i u porodu. Zároveň říká, že jeho děti ho i vychovávají. Často se ptá: Co by ony udělaly na mém místě?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Proměnilo se nějak vaše vidění ženy, když se po vašem boku stala matkou?

Měli jsme děti velmi brzy a jako mladý otec jsem o tom moc nepřemýšlel. Byl jsem z té nové role spíš v šoku. Nejdříve jsem si na ženě všiml větší trpělivosti a nekončící ochoty pečovat. Až u třetího dítěte jsem zaznamenal ten zásadní rozdíl, totiž že ony nosí dítě tolik měsíců v sobě, a tedy k němu mají zcela přirozeně jiný vztah. Jako ke své části. Došlo mi to celé naplno až u třetího dítěte, kdy jsem se odvážil být u porodu. Bum! Do té doby byl zázrak zrození pojmem, převzatou zkušeností a teď se stal zkušeností prožitou. A to je sakra rozdíl. Od té doby vidím svou ženu i ty ostatní trochu jinak. Rozdíl mezi pohlavími vnímám hlavně přes dávání života. My dáváme dovnitř a ženy dávají ven. Obojí nám dá dost zabrat, naštěstí to příroda zařídila tak, že nás to baví. A báječně se v tom doplňujeme.

Po narození syna se můj obdiv k Táně prohloubil, říká Vojtěch Dyk


Optikou dítěte není na světě většího člověka než otce. Vyrostl jste otcovstvím?

Já bych řekl, že se na mé výchově podílely naše tři děti. Jednou, když už mě v Alpách nebavilo ploužit se s tím nejmenším obloučky po sjezdovce, jsem ho poslal pomalu napřed k boudě pod kopcem a když se rozjel, na staršího synka jsem mrknul: A jedem! Načež on povídá: A nepočkáme radši, až tam dojede? Tak jsem se vám zastyděl, že jsem si ten kopec chtěl sobecky sjet šusem a navíc, že i protivný pubertální fracek je zodpovědnější a soucitnější než já. Od té doby jsem se často v podobných situacích v duchu zeptal: Co by na mém místě udělaly děti? Nikdy jsem jim neřekl, že mi to často pomohlo i při jejich výchově.

Jak z pozice muže nejvíc přispět rodinnému štěstí?

Asi být přítomen. To se mi osvědčilo. Nemyslím být neustále k dispozici, to by člověk zešílel, ale ve chvílích, kdy jsme spolu, být duchem přítomen a soustředěn na ně. Ocení to víc než celodenní přítomnost mlčícího, zamyšleného otce. Děti potřebují vědět, že aspoň jednou za čas nastává okamžik, kdy s vámi mohou promluvit a vy budete na jejich vysílání dokonale naladěn. Ale mluvím tady o dětech, jak jsem zblblý z toho, jak se kolem nich dneska všechno točí. Samozřejmě to soustředění a naladění musí být především na ženu. Jinak by bylo po rodině! Dětem bude fajn, ty když ucítí, že se maminka s tatínkem mají rádi, tak si budou spokojeně vrnět. A že to cítí, to si pište. Mezi další mužské úkoly prospěšné rodinnému štěstí podle mě patří dělat legraci, kdykoli to jde. A taky zachovávat klidnou hlavu v krizových situacích a ustávat emocionální bouře, nebo to alespoň předstírat. To znamená, jak říká Deida, naučit se užívat si ženskou energii jako skála přilehlé moře; to přece také o kámen tříští vlnu za vlnou, aby ho ráno zase laskavě hladilo.

Anketu mezi známými otci udělal stínový šéfredaktor tatínkovské Maminky Tomáš Klus.

Témata: Porod, Rozhovor, Slavní tatínci, Otec, Fejeton otce, Maminka, Tomáš, Fracek, Jan Svěrák, Protivný, Ústava, Žena, Kámen, Kopec, Dávání, Otcovství, Svěrák, Kopčem, Alpy, Rodinné štěstí, Šok, Klus