Jana Bernášková: „Dvakrát mi potvrdili, že čekáme chlapečka“

* Justýnko, jaká je máma?

Moje. A je hodná. Víš, a taky krásná. Všimla sis vůbec, jak krásné má vlasy? To já ne, mě maminka ostříhala,dodává smutně Justýnka… …a Jana vysvětluje: Na jaře už měla vlasy hodně odrostlé, tak jsme spolu došly ke kadeřnici, že chceme zkrátit na mikádo pod uši, no a ona si to vysvětlila po svém, a začala stříhat nad ušima! Vykouzlila něco, co vypadalo jako špatný hříbek z 80. let. Dokonce jí vlasy i podholila a vypadalo to prostě příšerně. Nakonec jsme odjely na dovolenou a já Justýnku pořád uklidňovala, že jí vlásky dorostou, že bude zase krásná, vlastně že je krásná… A na dovolené jsme obě zašly k místnímu tureckému holiči, který jí do vlásků vpletl barevné korálky, a ty ji okouzlily.

* Takže se na mámu zlobíš, že jsi ostříhaná?

To už ani ne, ona mi totiž slíbila, že pojedeme za jednorožcem.

* Jednorožci jsou jenom v pohádkách, ty myslíš, že by to tvoje máma zvládla?

Zvládla. Máma umí všechno a navíc do pohádky nebude muset, jednorožci žijí, maminko, kde to žijí? obrací se Justýnka na Janu. Na hranici Laosu a Vietnamu, napovídá Jana. No a tam my s mámou pojedeme a přivezeme si ho. Jen nemá jeden, ale dva takové rohy, jmenuje se Saoula. Bydlí tam někde v džungli a my s mámou se musíme pořádně připravit na to, co nás tam čeká, a zařídit, aby s námi jednorožec potom mohl do letadla.
Tvoje děti mají doma jednorožce?
Nemají, ani jsem nevěděla, že skutečně žijí, vysvětluju.
Vidíš, to moje máma ta právě ví všechno a všechno mě chce naučit, usadí mě Justýnka.

• Obracím se na Janu:To půjde Justýnka už v září do školy, když je tak šikovná, že?

To spíš ne, je srpnová, takže ji necháme s odkladem, navíc je po větší operaci zubů a ještě neumí vyslovovat všechna písmenka. Nemá o co opřít jazýček. Kromě toho je malá, tak ji necháme, aby si užila dětství. Za rok se už asi bude těšit víc. Teď chodí do školky a myslím, že jí to tak akorát stačí, usmívá se Jana.

* A máš doma nějakou encyklopedii? vyzvídá Justýnka.

Mě hrozně baví encyklopedie a koukat na obrázky v nich. Máme je taky ve školce a tam je to veliká zábava. S kamarády se do nich pořád koukáme, objasňuje.
Máme jich několik, moje holčičky zajímají, chlubím se já.
Justýnka dodává: Kdo čte encyklopedie, bude chytrý, říká naše paní učitelka ve školce.

* A co tě ještě ve školce baví? ptám se a snažím se, abych dostala odpověď, kterou se marně pokouším dostat i ze své dcery.

Všechno, jsou tam děti a je tam zábava. A taky jsou tam kluci. Ale ti občas zlobí, víš?
A jakpak tě zlobí?
Nemají mě rádi. Jen Adam mě miluje a já jeho.
Jak moc ho miluješ, Justýnko? Tak jako tatínka.
To ti ostatní kluci jsou hloupí, protože takovou krásnou holčičku musí mít rád každý, uklidňuju ji.
Viď, já jsem přece krásná, celá maminka, souhlasí se mnou Justýnka.

• Jano, otáčím se na chvíli na Justýnčinu maminku, jak zvládáte práci a rodinu? Dceru máte tak sečtělou a chytrou, je vidět, kolik času jí věnujete…

Já mám ale oproti jiným maminkám výhodu nárazové práce. Jsou dny, kdy je mi líto, že dceru skoro nevidím, ale těch je pořád míň než dnů, kdy jsem s ní. Naučily jsme se žít tak, že maminka má občas více práce a občas volno celé dny. Když toho mám hodně, pomáhá mi s malou rodina, Justýnka chodí do školky, má další aktivity, ale rozhodně si nemyslím, že by mou prací strádala. Ve dnech, kdy mám volno, se jí pak mohu o to víc věnovat.

* Jaké kroužky Justýnka má?

Mimo jiné ji baví jóga. Naučí se krásně protahovat tělo a velmi nenápadně ho i posiluje… Vlastně je jedno, co dělá, hlavně ať je radostná a seznamuje se s tím, že možností je hodně, stačí si jen vybrat. Nechci, aby měla jednou pocit, že jsem ji o něco ochudila. Proto jí nabízím tolik variant a počkám si, co ji chytne doopravdy. Já v dětství prošla miliony kroužků, až jsem se usadila asi ve třech, které mě dovedly k herectví. Rozhodně nejsem matka, která by si vysnila, že z dcery bude špičková tenistka, a podřídila tomuto snu její dětství. To je přece úplně o něčem jiném než o nenaplněných rodičovských ambicích.

ČTĚTE TAKÉ: Hitem internetu se stala píseň o laktační psychóze

* Takže kdyby vám řekla, že jóga ji nebaví…

Což se ale asi nestane, protože se na ni těší, i věci si připravuje sama. Myslím, že je to taky o tom, že ví, že ji do ničeho nenutím. Kdybych nad ní stála a do činnosti ji nutila, možná by se chtěla proti mně vymezit, ale takhle vlastně nemá důvod.
Nemám důvod, přizvukuje Justýnka a směje se.

Mezihra
Bohužel během přípravy titulní strany došlo k nehodě. Vizážistka měla připravenou nahřátou kulmu a po té Justýnka v nestřeženém okamžiku sáhla a spálila se. Tedy včas ucukla, ale na slzičky došlo. Uvelebila se u maminky na klíně, strčila si paleček do pusy a odmítala komunikovat. Náš rozhovor byl přerušen, poranění jsme chladily vším, co jsme našly v ledničce. Mrzutá nálada ale Justýnce moc dlouho nevydržela. Je jako sluníčko.

Justýnko, to nesmíš sahat na věci, které tu jen tak leží, musíš se vždycky zeptat, vysvětluje maminka Jana a hned se na mě obrací s otázkou: Taky cítíte, že od doby, co se vám narodily děti, máte permanentně oči na stopkách a stejně nastanou situace, kdy k neštěstí dojde?

Pořád, přitakávám a dodávám: A taky jsem už slyšela, že malé dítě jsou jen malé starosti a s pubertou tyhle obavy nemizejí, naopak se násobí. Takže se máme na co těšit.
To tedy jo. Vlastě od narození Justýnky najednou neřeším sebe, ale žiju v obavách, co by se mohlo stát jí. A co až jednou začne chodit sama do školy, po městě, jen tak ven, to se zblázním strachy, předpovídá svou budoucnost Jana.

Jaký měla Jana Bernášková porod, se dozvíte v pokračování rozhovoru >>>