Jana Stryková: Můj největší plán je být mámou

Už vás viděl v televizi?

Sice televizi máme, ale nedíváme se na ni, a tak mě v televizi ani vidět nemohl.

Proč bojkotujete televizi?

Neměla jsem televizi od svých osmnácti let a vyhovovalo mi to. Dostala jsem ji až v těhotenství, abych se prý nenudila, ale nějak ji stejně nepouštíme. Sem tam se Jáchym dívá na pohádky, pouštím mu hezké milé české pohádky, má rád pejska a kočičku, motýla Emanuela nebo Krtečka. A někdy mu na ní pouštím anglické písničky.

Je pro vás důležité, aby se učil jazyky?

Myslím si, že mluvit alespoň jedním světovým jazykem patří v dnešní době k základnímu vzdělání a je to nutnost. Angličtinu má syn i ve školce a já se snažím, aby ji vnímal přirozeně.

V seriálu Ordinace v růžové zahradě vaše postava právě porodila. Vzpomněla jste si při hraní na svůj vlastní porod?

To víte, že ano. Až mě překvapuje, jak ráda teď vzpomínám i na ty sebenáročnější věci, jako byl porod a vůbec začátek mateřství, protože mít miminko je fakt zápřah. Z porodu si toho třeba moc nepamatuji, jen to, že jsem byla úplně hotová, když jsem dvě hodiny po něm už kojila, ale přesto to mám zafixováno jako neuvěřitelnou nádheru, která mě vždycky bude dojímat.

Než jsem měla Jáchyma, nikdy jsem se nad miminky nedojímala a byly mi úplně jedno, protože prostě nepatřily do mého zorného úhlu pohledu na svět. Zato teď se rozplývám a nakukuji do kočárků.

Vy jste neměla mateřské touhy od dětství?

Ne, vůbec. Já jsem si ani jako malá nehrála s panenkami. Nějak mi to nepřišlo zajímavé vozit někoho v kočárku.

Mluvily jsme o porodu. Jak jste se na něj připravovala?

Původně jsem k porodu přistupovala jako k něčemu, co je jednoduché a přirozené. Nechtěla jsem rodit ani doma, ani do vody nebo podobně. Prostě jsem tam jen přišla, nechtěla jsem žádné injekce a říkala si, že párkrát zatlačím a bude to krásný.

Nakonec jsem dostala všechny injekce, rodila jsem skoro tři dny a bohužel mi museli udělat císařský řez. Po porodu jsem kvůli tomu měla velký pocit selhání.

Protože jste neporodila přirozenou cestou?

Ano a myslím, že je přirozené se tak cítit. Říkala jsem si, že v devatenáctém století bych byla úplně nepoužitelná žena a nejspíš bych při porodu zemřela… Dnes už to beru, že to tak je, a netrápím se tím.

Chtěla jste u porodu partnera?

Dohodli jsme se, že uvidím, jak se budu cítit, a nakonec jsem ho tam chtěla. A moc mi pomohlo, že tam se mnou byl. Dodával tomu takovou humornou nadstavbu a odlehčoval situaci.

Dokážete si teď představit, že máte druhé dítě?

Dokážu, ale další dítě neplánuji. Mám teď tolik práce, že o tom ani neuvažuji, ale představit si to dokážu.

Chtěla byste holčičku?

Bylo by mi to jedno a neplánovala bych to. Já ani u Jáchyma nevěděla, že to bude kluk.