Syn přivítal Isabelu těsně po porodu, vylekala ho placenta, říká kněžka Lilia

 

Porod byl nakonec mnohem krásnější, než bych si dokázala představit. V širším obrysu ano, zůstali jsme doma, jak jsem si přála, ale že může být porod tak jednoduchý, krásný a téměř bezbolestný, jak mi to ukázala dcera Isabela, tak to jsem opravdu netušila. Respektive vždycky jsem doufala a věřila, že i takto je možné rodit, ale v praxi jsem to s ní sama zažila poprvé. Byla to naprosto nenapodobitelná zkušenost. Měli jsme třídenní rozjezd s drobnými kontrakcemi, ten byl ale pohodový, stihli jsme ještě spoustu krásných věcí. Fáze aktivního porodu, kdy jsem se musela soustředit, trvala ani ne tři hodiny. Bylo to dokonalé, doma, ve vaně, v náruči partnera. Navíc jsem dostala nečekaný dárek. Ve chvíli, kdy jsem ohmatávala hlavičku miminka, měla jsem několikasekundový zmatek, než mi došlo, že se dcera, jako astronaut ve skafandru, narodila v neporušeném vaku blan. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, co se děje. Vak blan má několik mytologických a symbolických rovin. Z pohledu jemnosti, jak pro mě, tak pro malou, byl porod vrcholem jemnosti a něžnosti. Všeho, co bych si dokázala představit.

 

 

 

Proč to nakonec bylo ve vaně, a ne v bazénku? Odpověď je jednoduchá, myslím si, že nejsem sama, komu se to stalo. Chtěla jsem jít do bazénku, ale cestou byla vana, tak jsem si řekla, že než se bazének dopřipraví, vlezu si ještě na chvíli do horké vody. Jak jsem se tam hezky zahnízdila, tak už mi bylo pohodlně a krásně a cesta o patro níž už se mi zdála nezdolatelná a zbytečná. Navíc jsem přišla na jednu výhodu vany, o které jsem dřív vůbec nevěděla - dá se o ni velmi pevně zapřít. Což byl možná důvod, proč jsem kontrakce vnímala téměř bez bolesti, protože jsem tlak a napětí dokázala posunout do svalů nohou tím, jak jsem se zapírala o vanu. Sestup dítěte jsem zároveň vnímala velmi důkladně, ale příjemně. Bazének má hodně výhod, je tam víc místa a je příjemnější pro kolena tím, jak je měkký, ale bohužel možnost silně se zapřít nenabízí. A právě to jsem v danou chvíli moc ocenila. Navíc naše vana v podkroví působí jako jeskyně, abychom byli v úplné tmě. Tím jsem si patrně splnila nějaké své psychologické potřeby k porodu - intimno, nepozorovanost, tma a pocit absolutního bezpečí. Tím, jak jsem byla v té jeskyni, ve vaně, a přede mnou byl jen partner, tak tyto pocity bezpečí a soukromí jsem měla naprosto dokonalé. 

 

 

 

Musím moc pochválit Karla, byl naprosto úžasný. Byl to pro nás hluboce intimní a překrásný zážitek, který si oba budeme dlouho pamatovat. Navíc to byl Karel, který malou jako první vytáhl z vany. Byl to on, kdo se jí jako první dotknul a položil mi ji na hruď. Takže co se týká rodinného bondingu, tak jsem velmi vděčná za to, že jsme ho mohli prožít touto naprosto nerušenou, jemnou, překrásnou formou.

 

 

Jakmile se dcera narodila, přišli jsme pro Lea a vytáhli ho z postele (Isabela se narodila v noci) a přišel ji políbit a pogratulovat. Byl úplně nadšený. Jediné, co se odehrálo, byla vtipná situace, kdy jsem právě porodila placentu a z té Leo úplně nadšený nebyl. Věřím, že jsme trauma odbourali tím, že jsme se dívali na placentu a na obrázky a vše si vysvětlovali, ale je pravda, že okamžik, jak líbal dcerku na hlavičku ve vaně a do toho přišla syrová placenta, tak to byla legrační situace. Jinak se Leo chová k Isabelce nádherně. To, že mezi námi neproběhla žádná separace a byl u toho se mnou, když jsem začínala rodit, když jsem měla kontrakce a potom i těsně po porodu, sestřičku přivítal. Byl to i on, kdo jí vybral jméno. To vše přispívá k formování vztahu mezi nimi. 

 

 

Jak prožít takový pohádkový porod? Psychické rozpoložení je určitě důležité... Je něco, co byste těhotným poradila, jak se naladit na miminko?
 

ČTĚTE VÍCE: Druhá Janečkova manželka Lilia o porodu ve vaně a péči miliardáře

 

 

 

 

Od těhotenství k porodu