[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Dcerka byla vždy drobeček, v roce vážila necelých 7 kg, díky tomu si prošla nepříjemným martýriem nejrůznějších vyšetření. Navíc se neobracela a neseděla v termínu, kdy by dle tabulek měla,“ začala svůj příběh vyprávět čtenářka Jarka.
„Dcerka se narodila o 14 dní dřív, porod byl naprosto bezproblémový a rychlý. Malá byla droboučká, měla necelých 2500g, byla však zdravá, dobře sála. Z nemocnice jsme šly domů po necelém týdnu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se s maličkou naučila dobře a bez strachu manipulovat, ale dcerka byla spokojené miminko a vše mi tím velmi ulehčovala.
Brouka do hlavy mi nasadila až naše pediatrička, ta se při první návštěvě poradny podivovala se nad tím, že tak malé miminko pustili z nemocnice tak brzy. Důrazně mi doporučila dcerku pravidelně kojit, a to i v noci, kdy dcerka spala i 6 hodin v kuse. A tak jsme si s dcerou nařizovaly budíka. Na konci prohlídky ještě podotkla, že pokud dcera nebude správně prospívat, bude nezbytné dcerku dokrmovat – při čemž si mě prohlédla od hlavy k patě. (Jsem drobná, měřím 154 cm a prsa mám jak „lentilky“.)
Po dalších návštěvách poradny bylo zřejmé, že jsem paní doktorce nějak nesedla, nicméně s malou zacházela vždy jemně, byla na ní milá, dcerka při prohlídce nikdy neplakala. Když byl malé měsíc a půl, paní doktorka mi sdělila, že se dcera dle růstových grafů pohybuje na 3. percentilu, což je prý již poněkud alarmující a nařídila mi malou dokrmovat. Koneckonců i já bych prý potřebovala trochu přibrat, aby to mléko za něco stálo – co dodat? Tenkrát jsem se poprvé vzepřela, a řekla, že vše budu ještě konzultovat s laktační poradkyní, že se mi to nezdá, protože dcera je spokojené miminko a nepozoruji na ní žádné další odchylky.
Dostalo se mi však odpovědi, že na odchylky je odbornice ona a já bych si měla uvědomit, že můžu své dítě takovým přístupem ohrozit! Malá může být podvyživená, neporoste a nebude se rozvíjet ani intelektuálně ani motoricky, což spolu v takto útlém věku velice úzce souvisí. Opět jsem znejistěla, ale poradkyni jsem zavolala.
Doma jsem tehdy poprvé velmi plakala a naprosto nejistá volala známé mé maminky, dětské sestře a laktační poradkyni. Dohodly jsme si schůzku u nás doma, chtěla vidět mě i malou, na vše se v klidu vyptat, chtěla také vidět, jak dcerku kojím, zkrátka jak jsme sehrané.
Po návštěvě, slzičkách a tříhodinovém povídání mě velmi uklidnila a doporučila, ať kojím dál a nedokrmuji. Lékařka mi v tomto případě nemůže nic nařídit. Klidná jsem však byla jen do příští návštěvy poradny, kdy jsem se dozvěděla, že dcera je stále na 3. percentilu a laktační poradny jsou zbytečné módní výmysly a poradkyně jsou banda zlatokopek. Nevěřila jsem svým uším a byla jsem hloupá, že jsem už v té době nezměnila lékařku. Ušetřila bych sobě i malé spoustu nervů a vyšetření.
Dcerka byla stále drobná, rostla a přibírala opravdu pomalu a měla i období, kdy nepřibírala takřka vůbec. Přesto byla zdravá, spokojená, zajímala se o okolí a navazovala sociální kontakt – což byly mé trumfy. Těch mě však lékařka zbavila ve chvíli, kdy se malá nepřetáčela na bříško tehdy, kdy podle tabulek měla.
Ihned jsem byla odeslána s dcerou na neurologii. Příjemný postarší lékař dcerku pečlivě vyšetřil a řekl: „Holky mrňavý, co tu děláte, dávám vám ještě 3 týdny a pak se ukažte.“ Lékař měl pravdu, malá se začala předpisově otáčet za 14 dní. Podobně to však bylo i s lezením a sezením, a tak jsme byly na neurologii ještě několikrát, nakonec jsem se na pana doktora i těšila.
Po čase se pediatričce zase nezdály nějaké reflexy, které měly v daném věku u dcerky již odeznít. Navíc se v půl roce malá přesunula v růstových grafech těsně pod 3. percentil a v příkrmech odmítala maso (vývar ale snědla). Kolotoč nejrůznějších vyšetření se roztáčel dál…
Postupně byla vyloučena intolerance laktózy, gastroezofageální reflux, problémy se štítnou žlázou a některá další onemocnění. Krevní obraz a všechny nálezy z neurologie i endokrinologie měla dcera v pořádku. A právě náš úžasný neurolog mi nakonec doopravdy pomohl. Během jedné návštěvy jsem se prostě „sesypala“ a bez obalu řekla, že sice chápu paní doktorku, ale že mám pocit, že to přehání, že má někdy zvláštní názory a svým svérázným přístupem mě strašně nervuje – a také jsem jí evidentně nesedla.
„To je jednouché, holčičko, prostě vem papíry a jdi k Helence z 2. patra. Já jí brnknu.“ Asi to nebylo od neurologa příliš profesionální, ale jeho rada byla nad zlato. „Helenka“ pročetla „papíry“, prohlédla dcerku, koukla do grafů, vyptala se na manžela, na mé i jeho rodiče a řekla, že se jí malá jeví jako naprosto fyziologické batole, sice mrňavé, ale vzhledem k rodinným dispozicím se není co divit. Malou bude samozřejmě pečlivě sledovat – toť vše.
Má válka s grafy a tabulkami skončila a já si užívám času, který s malou trávím hraním a ne neustálým pozorováním. (Díky Helenko!)“
„Růstové grafy umožňují porovnat růst dítěte s hodnotami běžnými v celé populaci,“ definuje percentilové grafy Státní zdravotní ústav. Křivky v grafu znázorňují tzv. percentily. Hodnota 50. percentilu ukazuje přibližně průměrnou hodnotu. Pouze opakovaná měření a pravidelné sledování růstu umožňují růst zodpovědně hodnotit.
Pokud dítě roste rovnoměrně a přiměřeně, jeho individuální růstová křivka (= pomyslná spojnice hodnot rozměru dítěte, vynesených do grafu) sleduje přibližně průběh percentilových křivek v grafu.