[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi nejčastější otázkou, kterou v lednu dostanete, je: „Můžete mi poradit, jak mám zhubnout?“ Co na ni odpovíte?
Že samozřejmě poradím. Nicméně pro mě a mé kolegy je důležité, že musíme spíš než přání zhubnout odhalit a rozkódovat příčinné souvislosti toho, proč je klient ve stavu, ve kterém nechce být, a teprve pak to můžeme řešit. A to jak problémy spouštěcí, tak jejich následky. A řešit spouštěcí problémy je ve většině případů složitější než řešit následky.
Už ve svém fejetonu na začátku napovídáte, že leden není úplně ideálním začátkem pro hubnutí. Proč?
V lednu jsou krátké dny a dlouhé noci. Kvůli tomu je metabolismus méně výkonný a organismus chce spíše odpočívat a kumulovat. Sice máme obrovskou nabídku potravin po celý rok, ale přece jenom je lepší s hubnutím začínat v době, kdy jsou potraviny čerstvé a vyprodukované přirozeným způsobem. Prostě jaro je celkově přirozenější a bere se jako začátek nových věcí. Navíc v zimě se mohou víc projevovat únavové stavy a změny nálad, což není pro redukci váhy optimální. V zimě je zkrátka složitější hubnout než na jaře a v létě.
Jenže Nový rok téměř každý považuje za nový začátek a chce se sebou něco dělat hned. Jak tedy ideálně začít?
Jako kdykoli jindy. Pokud se někdo rozhodne, že začne od Nového roku, a není to jen tím, že po Vánocích nezapne půlku oblečení, má-li natolik silné odhodlání, může do toho jít. Jen musí pořád počítat s tím, že to půjde hůř, že se mohou objevit stavy demotivace a únavy víc než na jaře…
Je tedy lepší postupovat po malých krůčcích, nebo udělat za vším špatným tlustou čáru a mít hubnutí jako výzvu?
To je jiné člověk od člověka. Záleží na tom, jaký jste typ. Jestli chcete za vším udělat tlustou čáru a začít zcela jinak, nebo dělat postupné kroky. Anebo je to někde mezi tím. Nelze aplikovat jeden přístup na všechny.
Když to s hubnutím myslím doopravdy vážně, jak dlouho mi to bude trvat? Řekněme, že svá kila jsem také nenabrala za měsíc, za dva…
Záleží na tom, kolik ten člověk nabral, kvůli čemu to nabral a jak dlouho to nabíral. Záleží na genetice, metabolismu, zdravotním stavu… Je to o tom, že někdo za stejné období přibere kilo a někdo deset – a stejné je to i s hubnutím. Jednomu se daří krásně a rychle a druhému to trvá déle. Někdo zhubne kilo, někdo deset.
„Důležité je, aby vaše motivace byla o tom, jak mít lepší zdraví, a aby byla vaše, ne abyste hubli kvůli někomu jinému.“
A neztratí člověk po určité době motivaci?
Když nejsem schopen motivovat se sám, mám od toho odborníka. Pokud ale ztrácím motivaci brzy, asi byla špatná. Motivaci by si měl totiž hledat každý sám, nikdo vás nemůže motivovat lépe než vy sami. Můžu samozřejmě zakolísat, ale od toho pak mám odborníka, který mi pomůže s tím, co dělám špatně a proč to dělám špatně… Důležité je, aby vaše motivace byla o tom, jak mít lepší zdraví, lepší život, a aby to byla motivace vaše, ne aby ji vymyslel někdo za vás či abyste hubli kvůli někomu. Právě v těchto případech dochází k rychlému vystřízlivění, demotivaci a neúspěchu.
Je vůbec v dnešní době ještě moderní držet nějakou dietu?
Tak to nevím. Upřímně řečeno, trošku jsem se v tom ztratil, přestal jsem sledovat všechny hubnoucí trendy. Jsou mi asi úplně jedno, protože naše práce není o tom, vytvářet nějaké zásadní dietní, redukční programy.
Samozřejmě že je umíme a dokážeme pomoci někomu, kdo potřebuje opravdu rychle zhubnout, například kvůli operaci. Umíme pomoci i s tím, když někdo chce zhubnout na chvíli (například do plavek), ale to zvládne každý s přístupem k internetu. Ovšem pak by také měl vědět, že když rychle zhubne do plavek, pracně shozená kila se mu zase hezky rychle vrátí.
Měla jsem pocit, že lidé se víc zaměřují spíš na zdravý životní styl.
To je omyl. Jsou schopní hledat si informace, ale neřekl bych, že je to v České republice prioritní záležitost. V cizině se na prevenci a zdravý životní styl dbá mnohem víc. U nás to zatím neplatí. Navíc, lidé nejsou ochotni zaplatit za své zdraví víc. Jsou ochotni koupit si drahý telefon, auto, televizi, nechávají je i draze opravit, ale investovat do svého zdraví, to se jim stále nelíbí.
Jaké jsou trendy v poslední době?
Za mě je to trochu návrat ke kořenům – k původní, přirozené, chemicky a technologicky nezpracované stravě.
Takže k farmářským potravinám?
Ano, k potravinám vyprodukovaným s bio logikou a pozitivním vztahem k přírodě.
Máslo zmizelo z pultů, zato tam najdeme spoustu superpotravin.
Tak máslo už se na pulty zase vrátilo, to byla jenom nějaká hysterie. Superpotraviny nijak zásadně nesleduji, protože pro mě je důležitější poskládat jídelníček z našich regionálních potravin, které navíc mohou směle konkurovat těm skvělým zahraničním, jen nemají tu krásnou exotickou legendu. Jenom si schválně vezměte, kolik skvělých vitaminů, minerálů a cenných látek obsahují třeba takové borůvky, jahody, ořechy, bylinky… A nemusíte pro ně létat přes půl světa.
Prý je v módě opět bio? Pěstovat zeleninu na zahrádce nebo alespoň chodit na farmářské trhy. Jak to vidíte?
Tohle jedině vítám, protože se začíná ukazovat, že chemicky upravené potraviny působí nepříznivě na naši střevní flóru. Navíc potraviny, které se produkují přirozeným způsobem, jsou ekologičtější a nezatěžují tolik životní prostředí. Sám se tím řídím. Kupuji bio u farmářů – od masa až po koření.
Možná bychom tedy místo své váhy měli řešit něco úplně jiného. Čím dál víc mi totiž připadá, že naše váha vypovídá spíš o tom, kým jsme, jak si sami sebe vážíme a co jsme ochotni pro sebe udělat.
Přesně tak, naprosto se pod to podepisuji. Možná bychom měli řešit životní spokojenost. Možná je to o tom, že nám v životě něco chybí a to něco doháníme jídlem.