[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je u vás doma tatínek za zbožňovaného poloboha, který umí všechno nejlíp, zatímco vy nemůžete potomka nakrmit ani vykoupat, natož mu třeba přečíst pohádku, aniž by se to obešlo bez srdceryvných scén? Ne, nejste špatná matka ani jste neselhala ve výchově, vaše děťátko vás nemá o nic méně rádo. Upřednostňování jednoho z rodičů je poměrně běžnou součástí vývoje a stejně, jako přišlo, postupem času zase pomine. Nehledejte za tím nic víc než přechodné stadium rozvoje osobnosti vašeho potomka.
Jako jednu z možností, jak si poradit se svými emocemi, doporučuje kanadská psycholožka a rodinná terapeutka Jennifer Kolari, aby rodič, který pociťuje odmítání a cítí, že se mu dítě vzdaluje, vyzkoušel neverbální hry – škádlení, mazlení, lechtání. Doteky a fyzický kontakt totiž zvyšují hladinu oxytocinu, hormonu lásky a důvěry v organismu, který přirozeně stimuluje citovou vazbu.
Pokud vás ratolest začne zničehonic kategoricky odmítat, je to samozřejmě psychicky velice náročné. Zabrat tím může dostat i váš vztah s partnerem, jelikož pocity žárlivosti a rivality se jen těžko v takovém případě potlačují. Uvědomte si ale, že po malém dítěti nemůžete chtít, aby si mezi rodiči vybíralo, kdo bude oblíbenější, nejde přeci o žádnou soutěž. Vyvarujte se proto jakéhokoli soupeření, poměřování nebo předhánění. Nesnažte se dítěti „vnucovat“, zahrnovat ho přehnanou péčí a pozorností, snažit se zalíbit hromadou dárků a podobně. Jste dospělá a měla byste se snažit takovou situaci zvládnout, pokud možno, v klidu a s rozvahou. Není to ale snadné.
„Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Naše sedmnáctiměsíční dcera se stala doslova závislou na svém tatínkovi. Posedlost otcem zaskočila celou rodinu. V jednom kuse na něm visela, dožadovala se mazlení, chování a nošení, jedině tatínek musel servírovat jídlo na stůl, každé ráno se konala hysterická scéna doprovázená pláčem, když odcházel do práce, stejné to bylo i v případě, když se jí pokusil do autosedačky připoutat někdo jiný než zbožňovaný tatínek. Trvala na tom, aby ji večer ukládal do postýlky, když se v noci vzbudila na mléko, hádejte, kdo musel sprintovat do pokojíčku? Pokaždé, když se mě ptala, kde je „tata“, bylo to pro mě jako přímý úder do žaludku. To odmítání bylo nesnesitelné. Bojovala jsem v sobě s pocity křivdy a zklamání, vždyť to já jsem se o ni intenzivně starala a plnila veškeré její potřeby, já ji vypiplala,“ vzpomíná Anna (38), maminka sedmiletého Berta a čtyřleté Danielky.
Podle dětské psycholožky Vanessy Lapointeové není u batolat ničím neobvyklým, když v určitém okamžiku začnou odmítat maminky ve prospěch svých otců. V prvních měsících života je dítě plně a zcela závislé na matce, je v podstatě její součástí, ona je takzvanou primární pečovatelkou. Zhruba kolem druhých narozenin se začne výrazně rozvíjet smysl pro uvědomování si sám sebe jako samostatné bytosti. Kromě jiného to znamená, že batole zjistí, že kromě maminky existuje kolem svět plný dalších lidí, který je třeba prozkoumat. A táta mu v té chvíli připadá fascinující, jelikož do té doby bylo v podstatě „srostlou“ součástí maminky. Na její nepřetržitou blízkost a přítomnost je tudíž zvyklé, bere ji jako samozřejmost, zatímco tatínek je najednou nový, neokoukaný a na výsost zajímavý. „Polarizace vztahů mezi dítětem a rodiči je v batolecím a předškolním období naprosto běžná a nemělo by vás nijak znepokojovat, když v určitém období začnou děti preferovat jednoho z rodičů. Jejich mozek se stále vyvíjí a mohou se současně soustředit jen na jeden vztah. Takže pokud bylo dítko s maminkou celý den, jakmile dorazí večer domů tatínek, stává se středobodem světa právě on. Dítě zkrátka nedokáže rozdělit zájem, zaujetí a své city oběma rodičům zároveň. Vždy se zaměří na jednoho z nich,“ vysvětluje Vanessa Lapointeová.
To je táta! Zběsilá jízda bikera Dannyho MacAskilla s cyklovozíkem
Prochází vaše batolátko právě intenzivní otcovskou fází? Nedovolte, aby vaše negativní emoce, pocity křivdy nebo nepatřičná žárlivost ovlivnily váš vzájemný vztah s partnerem. Nervózní, odtažité nebo podrážděné chování, nepatřičné nebo jedovaté poznámky, zbytečné hádky, nebo dokonce soupeření o pozornost potomka, to všechno dokáže situaci ještě zhoršit a významně narušit rodinné soužití. Navíc tím snadno můžete natrvalo a nevratně pokazit citové pouto a poškodit vztah k vlastnímu dítěti. Nechte ho, ať si užívá svého otce, zároveň se ale nestavte do pozice ublíženého. Nevytvářejte doma napětí. Nadále ukazujte, že máte situaci pod kontrolou, neslevujte ze svých požadavků a pravidel, na které jste doma zvyklí, nepovolujte příliš otěže. S partnerem mluvte na rovinu a ujistěte se, že vaše dítko vidí, že spolu dobře vycházíte, jste pozitivní, jednotní ve výchově (co jeden zakáže, druhý nesmí povolit, ať už z jakéhokoli důvodu) a máte se rádi. Táta se jeví jako zábavnější při vyprávění příběhů a pohádek a je ochotný lézt po zemi i vyplavit koupelnu? Ok. Jenže za maminkou se obvykle nakonec chodí pro něhu a pomazlení, pofoukat bebíčko, a co teprve, když je potřeba učesat panenku nebo najít ty sladké růžové šatečky?