[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Problém nastává ve chvíli, kdy úzkosti a pohnutky s ní spojené začnou ovlivňovat každodenní život dítěte, potažmo celé rodiny. V případě, kdy se strach, bojácnost, přecitlivělost a úzkost stanou patologickými, mohou vést k dalším, a mnohdy závažným komplikacím, sociálním poruchám, problémům s chováním a učením, dokonce i k depresi. Proto je na místě mít se na pozoru a všímat si veškerých změn, které se s ratolestí dějí. I sebemenší problémy je totiž lepší řešit hned, než narostou do obřích rozměrů.
„Když si naše čtyřletá dcera začala stěžovat, že ji bolí každý den žaludek a bříško, první, co mě samozřejmě napadlo, bylo vzít ji k pediatrovi. Ten nezjistil žádný problém, naordinoval pouze dietu. Ta vůbec nepomohla, bolesti přetrvávaly. Navíc jsem si všimla, že se v noci čím dál častěji budí, téměř pravidelně mě s pláčem a fňukáním volala k sobě nebo rovnou přišla za námi do postele a nechtěla se hnout. Vygradovalo to v intenzivní separační úzkost, kdy jsem se v podstatě nemohla vzdálit z jejího dosahu, aniž by nenásledoval hysterický výlev a vyděšený křik. Bylo mi jasné, že to není v pořádku. Připadalo mi, jako by ji celou svíral nevysvětlitelný strach, ovšem nedostala jsem z ní z čeho ani co se děje. Pomohl až psycholog,“ vzpomíná Daniela (38), maminka Sáry (7) a Aleše (5).
Když se s dítětem začne cokoli dít a najednou je všechno jinak, začnou rodiče často panikařit a netuší, co si počít. Co je správně? Jak zjistit, proč je tak extrémně tiché a plaché, zda se jen stydí, nebo ho přepadá neovladatelná panika kdykoli, kdy se jen přiblíží cizí člověk, musí nastoupit do autobusu nebo se neúprosně blíží odchod do školky? „Je zcela normální a přirozené, že se děti v předškolním věku obávají nebo se cítí nejistě kdykoli, kdy mají udělat, podstoupit nebo vyzkoušet něco dosud neznámého a nepoznaného. Vyděsit je můžou nové situace i noví lidé, kteří jim vstupují do života. Potíže se mohou objevit například, když se rodina rozroste a narodí se sourozenec, když dostanou ve školce jinou paní učitelku nebo se po prázdninách vracejí „rozdivočené“ k běžným povinnostem a denní rutině. Zpravidla se podobné změny spontánně ukočírují, problém ale nastává, pokud se nejistota, obavy a úzkostné stavy změní v „asociální“ chování a začnou dítěti komplikovat život. Zde už nastává čas na konzultaci s odborníkem,“ vysvětluje psycholožka a rodinná koučka Amanda Zaidman.
Veškeré emoce, které pociťujeme, jsou doprovázeny různými tělesnými projevy a také specifickým způsobem jednání. Úzkost je tělesná a emoční reakce na hrozbu, která je nejasná a těžko rozpoznatelná, obzvláště pro nevyzrálé dítko ve věku, kdy se bouřlivě rozvíjí fantazie a představivost. „Klíčem je včas a správně rozpoznat závažnost „symptomů“, které sledujeme u potomka, a všímat si, do jaké míry negativně ovlivňují jeho schopnost radovat se ze života, užívat si běžné radosti. Dávejte pozor zejména na extrémní a nadměrnou přítulnost, majetnické chování, sklony k bouřlivě afektivním reakcím nebo naopak apatii, zasmušilost, potíže s usínáním, nechutenství, roztržitost a roztěkanost. Podezřelé je rovněž to, když dítě zčistajasna začne bojovat s věcmi, které už dříve zvládalo a umělo a najednou představují problém,“ radí Amanda Zaidman.
Jak můžete svému dítěti v boji s úzkostí pomoci? V první řadě trpělivým a empatickým přístupem, konejšivým tónem hlasu, případně různými uklidňujícími a relaxačními technikami. Jak se chovat v případě úzkostné či panické „ataky“ ?