[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Adam přišel z práce. U dveří se v předklonu zouvá, čtyřletý Matyášek mu s rozběhem skočil na záda a snaží se ho povalit. „Pomóc!“ křičí z legrace tatínek a odnáší Matyáše na zádech do postele, kde zápas pokračuje. Jediná žena v domácnosti kroutí hlavou a prosí oba „kluky“, aby dávali pozor.
Matyášek nakonec končí na zádech a dostává nemilosrdně válečky, nejdřív se směje, po chvíli se ale jeho výraz začíná viditelně měnit. Matyáš začíná ze všech sil bojovat. Kope a dokonce i bouchá pěstičkami. Tatínek okamžitě znehybní a důrazně říká: „Stop Matý! Porušil si pravidla!“. Hra končí, Adam je naprosto v klidu, ví, co chce Matyáše naučit. Malý rváč je stále rozrušený, ale již chápe, že pokud poruší pravidla, hra končí. V tom je tatínek naprosto spolehlivý.
Proč se vlastně otcové a synové tak rádi perou a poměřují síly? Ano, samozřejmě je to legrace, ale kromě zábavy najdeme v pozadí otcovsko-synovského kočkování i mnohem hlubší smysl.
„Na celém světě bylo pozorováno jedno zvláštní chování otců: rádi se (stejně jako velcí bratři, strýcové a další muži z okolí) se svými synky naoko perou a zápasí. Zkrátka tomu nedokážou odolat.“ uvádí například známý klinický psycholog a autor několika populárních knih o výchově dětí Steve Biddulph. Proč je však tato potřeba tak naléhavá?
„Dlouho nikdo nechápal proč tomu tak je – zejména matky, které se obvykle snaží atmosféru uklidňovat, zatímco tátové jakoby své syny neustále provokovali! Pak se však zjistilo, že chlapci při těchto pranicích dostávají základní lekci pro všechny muže: jak je možné se bavit, dělat hluk, a dokonce se rozzlobit, ale zároveň vědět, kdy přestat.“
Jednoduše znějící „vědět, kdy přestat“, je tedy oním důležitým cílem šarvátek a šťouchanic mezi otcem a synem. Biddulp dále říká, že pro malé i velké muže, jejichž chování a smýšlení je z velké míry ovlivňováno dravým testosteronem, jsou tyto zkušenosti a také umění sebeovládání doslova životně důležité!
Americký psycholog a spisovatel Paul White se dokonce nerozpakuje tvrdit: „Chcete-li dobře vycházet s kluky, naučte se prát!“. Nicméně odborníci na dětskou duši zdůrazňují, že je v takových případech naprosto nezbytné, stanovit si pevná a nepřekročitelná pravidla a mantinely. Dohodnout se na nich a oboustranně je dodržovat.
Pokud „faul“ nastane, lze hru buď ukončit, nebo vyhlásit pauzu a požádat malého rváče o slovní ujištění, že se dál pokusí bojovat již bez faulů – například bez kopání, ran lokty a pěstičkami, vyhne se též úderům do obličeje a intimních partií apod.
Už od dětství může tímto způsobem kluky přirozeně a pro ně příjemně učit zacházet se svou silou, se svou budoucí fyzickou převahou nad něžnějším pohlavím. Biddulp vše půvabně shrnul do dvou vět:
„Skutečný muž dokáže ovládat sebe i své chování. A začíná se to učit (přinejmenším částečně) v době, kdy se svým tátou nebo strýcem zápasí v obýváku na podlaze.“