[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naprostou většinu holčiček s klukovskou duší zbaví jejich rošťáckého šarmu puberta. Hormony jim prostě nedají na vybranou, chtějí se líbit klukům. Kopačky i dres časem zdědí mladší brácha, krátké vlasy dorostou. Jednou za čas ale výjimka potvrdí pravidlo, zlí jazykové se zaradují a holčička s chlapeckou duší vyroste v ženu s duší muže, ale to je trochu jiné povídání…
I přesto, že měla Kamilka vizáž malého anděla (maminka si na tom zakládala) hrála si ve školce výhradně s kluky; občas se poprala, posmívala se holkám i jejich „trapným“ hračkám. Sbírala Gormity, hrála fotbal, orientovala se ve značkách aut i motorek a holčičí hry ji nebavily a nezajímaly. Kamča si své kopačky oblékala v první i druhé střídě, ve třetí už jí kluci mezi sebe tolik nepouštěli a Kamilka začala v chlapeckých zálibách postupně polevovat. Nyní v šesté třídě je krásná slečna Kamila opět středem chlapecké pozornosti, avšak tentokrát úplně jinak…
Martinku nechával táta stříhat na ježka, honil jí po horách, každý pátek plavat do bazénu, večer se musela sprchovat studenou vodou, zkrátka byl na ni tvrdý jak na dva kluky. Možná i proto byla Marťa taková „ranařka“ a než se začala žensky zaoblovat, dokonce někdy venku předstírala, že je kluk. O Velikonocích chodívala u babičky na vesnici s partou rošťáků koledovat a s pomlázkou v ruce proháněla pištící holčičky. I tentokrát zasáhla puberta, kluci škádlili a proháněli holky. Martinu neproháněl nikdo (a té to bylo líto). Jedni kluci se jí báli, další ji pokládali za jednoho z nich. Marťa musela jít do sebe, nechala si narůst vlasy (táta šílel), začala nosit sukně a chodit s partou holek na akvabely. Dnes je Martina malá, křehce působící blondýnka, i když kousíček dávné Martinky v ní zůstal a čím je starší, tím víc je za to ráda.
ČTĚTE TAKÉ: Reborn panenky: Neuvěřitelné podoby (fotogalerie)
Alena byla typickým holko-klukem, ve školce nad tím učitelky i rodiče tak nějak mávli rukou, všechny holčičky zkrátka nemusí být stejné. Jenže Alča ze svých klukovských kolejí vybočila ani ve škole. Navíc nebyla Alenka tvor submisivní a svůj názor na život nehodlala přizpůsobovat požadavkům okolí. Od první třídy měla pevné místo v partě kluků, se světem holčiček ji spojovala pouze kamarádka Vendulka. Vendulka byla kotva. Kotva, která ji pomohla zvládnout pubertu – parta kluků ji začala přehlížet, holky ji mezi sebe nevzaly, Alena měla jen Vendulku. Alča byla zkrátka mimozemšťan a dlouho, dlouho hledala, kým vlastně je, kam patří. Dříve hodně cestovala, nyní je její místo ve staré roubence na horách, má smečku tažných psů a má i fajn muže. Alča byla jiná, ale ne tím způsobem, jak si mnozí mysleli. Byla (a je) jen nespoutanou duší, divoženkou i prospektorem z předminulého století.
A tak, milé maminky, nechtějte své holčičky poutat; kupte jim panenku i meč, nechte je sekat sekyrou i splétat barbínám blonďaté lokny. Nechť najdou samy sebe a ne jen formičku, do níž se zuby nehty nasoukají a ve které se nakonec dlouhá léta budou cítit tak nějak divně.