[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rozmazlování má různé významy a důležité je rozlišit, co vlastně rozmazlování je, a co ne. Podle pediatra Carlona L. Tannera je rozmazlené dítě takové, které manipuluje s rodiči a prosazuje si své bez ohledu na následky. To však malý kojenec neumí, proto skutečná rozmazlenost začíná v době, kdy dochází k rozvoji řeči. Nejsilnější bývá v předškolním věku.
V raném kojeneckém věku se nebojte, že byste miminko rozmazlili tím, že budete reagovat na jeho pláč nebo jiné potřeby. Uspokojování potřeby tělesného kontaktu je důležité, protože to dává dítěti pocit jistoty a bezpečí. Tím, že ho budete objímat a konejšit, ho nerozmazlíte. Dětské potřeby uspokojujte spontánně a důsledně. Schopnost zvládat nelibost a odkládat potřeby získává podle odborníků dítě až kolem druhého roku.
Jak říká psycholožka Kristina Zemánková, to, že dítěti vyjadřujete lásku, náklonnost a vnímáte jeho potřeby, rozmazlování není. „Naopak je to životně důležité pro jeho zdravý vývoj,“ podotýká. Rozmazlování není to, když se snažíte dítěti porozumět, když se s ním chcete dohodnout tak, aby mu to, co po něm chcete, dávalo smysl, když mu dopřáváte prostor prožít své emoce včetně smutku, vzteku i zklamání, když vás zajímá jeho názor a prostě berete jeho potřeby vážně. „To neznamená, že je musíte vždy naplnit, někdy to prostě nejde, pak je dobré o tom s dítětem mluvit: Vím, že si tohle moc přeješ, ale teď to nejde,“ vysvětluje odbornice. Důležité je uznat to, co dítě potřebuje, nevymlouvat mu to, neříkat, že to nepotřebuje, prostě říct, že to nejde. „To, že dítěti kupujete spoustu hraček a sladkostí, všechno mu dovolíte a všechnu práci děláte za něj, rozmazlování je a dítě to poškozuje,“ dodává.
Co jedni považují za rozmazlování a rozmazlenost, mohou druzí vidět jako normální dětskou potřebu a její uspokojování. „Z mého pohledu je rozmazlování, když děláte za dítě něco, co by mohlo zvládnout samo, v situaci, kdy na to má kapacitu, například sedmiletému dítěti obouváte boty. Nenecháte dítě, aby se samo učilo hledat řešení a poradilo si s potížemi. Například desetileté dítě rozlije čaj a vy to za něj utřete. Dále vadí, když jste nedůslední, porušujete pravidla, která jste sami nastavili. Například řeknete, že sladkost bude po jídle, a pak mu dáte bonbon před obědem, neumíte říct ne, když třeba trvá na tom, abyste mu koupili hračku v obchodě. Vy mu ji raději koupíte, abyste se nemuseli dohadovat a abyste měli klid,“ vyjmenovává psycholožka různé příklady.
Je to dítě, které se o sebe neumí postarat adekvátně svému věku, neumí napravit chybu adekvátně věku, nebere ohled na ostatní, žije v prostředí, kde nejsou hranice nebo jsou nejasné a platí jen někdy. „Jednoduše řečeno, rozmazlené dítě působí sobecky a nesamostatně. Ale není to jeho chyba. Je potřeba si uvědomit, že rozmazlenost vytvářejí ti, kdo o dítě pečují. Dítě se samo nerozmazlí, je to úkol rodičů, zdravě nastavovat pravidla, dodržovat hranice, podporovat samostatnost a empatii dítěte vůči ostatním i sobě samému,“ vysvětluje Kristina Zemánková. Pokud to nebudete dělat, zaděláváte mu na problém.
Velmi často jsou důvodem zranění z vlastního dětství obvykle způsobené autoritářskou, direktivní a neempatickou výchovou a snaha neopakovat to u svých dětí. „Což je samozřejmě dobré rozhodnutí, ale někdy se snaha o respektující a smysluplnou výchovu nechtěně zvrtne do stavu, kdy nám děti přerostou přes hlavu. Aby se to nestalo, doporučuji psychoterapii a dobrou podporu pro rodiče. Zpracovat si například to, proč je pro mě problém říkat ne, proč se pak cítím provinile, proč mám o dítě přehnaný strach a proč dělám věci za něj,“ radí psycholožka.
Někdy si chtějí rodiče děti „kupovat“, když mají pocit, že jim něco dluží. „Mohou to být rozvedení rodiče, rodiče, kteří tráví mnoho času prací, ale taky rodiče unavení nebo jinak oslabení, kteří prostě nemají dost sil nastavovat pravidla a trvat na jejich dodržování. Všechny tyhle situace mají obvykle kořeny v tom, že tito rodiče nemají dost sil a neměli dobrý rodičovský vzor ve svém dětství,“ říká Kristina Zemánková. Co s tím? „Pokud rodič rozmazluje, pak nejspíše sám potřebuje podporu, péči a spolupráci. Ne nadarmo se říká, že na výchovu dítěte je potřeba celá vesnice.“
Babičky - to je věčné téma. Můžou rozmazlovat, když hlídají svá vnoučata? „Záleží na míře, na tom, kolik času dítě s babičkami tráví a jak se pak chová doma. Pokud dítě přijede od babičky a vyžaduje, abyste za něj dělala věci, které předtím umělo, a nedodržuje pravidla a celkově je to s ním náročnější, pak to dlouhodobě fungovat nebude,“ domnívá se psycholožka. Obecně je tedy fajn, když v rámci širší rodiny platí stejné hodnoty a podobná pravidla, aby to pro dítě nebyl zmatek. Zároveň je jasné, že u babičky to bude trošku jiné než doma a možná půjde něco, co se doma běžně nedělá. Třeba se dívat na pohádku později večer nebo si dát o jeden kousek koláče navíc. „To jsou neškodné věci, když nejsou moc často. Takové rozmazlování pak bývá krásnou vzpomínkou na dětství. Dítě by ale mělo vědět, že je to výjimečné. Hlavní pravidlo u babičkovského rozmazlování je: Všeho s mírou,“ dodává odbornice.