[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tereza Hanč (36), oděvní návrhářka děti: Filip (13), Stella (1,5) a Lotta (8 TÝDNŮ)
Velká rodina pro mě má své kouzlo, ale samozřejmě je v ní potřeba dodržovat nějaká pravidla. Je to o vzájemném respektování, toleranci, maximální opoře a ochotě navzájem si pomoci, kdykoli je potřeba.
Dětem nastavuji hranice Svoje děti miluji a jsou nejdůležitějšími osobami v mém životě. Stejně jako většina matek jsem i já na ty svoje strašně pyšná, ale neznamená to, že jim všechno dovolím. Snažím se v nich už odmalička vybudovat odpovědnost za všechno, co dělají, a proto mají nějaké hranice a musejí respektovat určitá pravidla. Chci z nich vychovat slušné lidi s úctou ke vzdělání a moudrosti, aby všichni měli pevnou vůli a odhodlání, které jim bude pomáhat překonávat životní překážky.
Tři jsou asi dost Mám tři děti a o čtvrtém zatím neuvažuji, ale jsem zastáncem hesla „Nikdy neříkej nikdy“, takže kdoví… Mít víc dětí je určitě výhoda a hlavně si s nimi užijete spoustu zábavy a zajímavých situací. Náš život je nejen o tom, že se děti učí od rodičů a sourozenců, ale i o tom, že my se učíme od svých dětí. Děti samy si asi zatím všechny ty výhody, že jich je tolik, neuvědomují. Zvlášť Filip, který byl dlouhou dobu jedináčkem, neshledává v sestrách zatím nějaké parťáky do hry, ale už teď na ty malé holky nedá dopustit. A nemyslím si, že by narozením holek nějak strádal. Myslím si, že všechna ta pozitiva si děti uvědomí v pozdějším věku a také v dospělosti. O ten pocit sdílení života s někým naprosto blízkým jsou podle mého jedináčci ochuzeni.
Věkový rozdíl nebyl záměrem To, že má Filip od svých sester takový věkový odstup, je vlastně taková životní náhoda. Když byl malý, bydleli jsme s bývalým manželem v Londýně, kde jsem sedm let studovala, a to v tak malém bytě, že by se nám tam další dítě už nevešlo. Pak následoval rozvod a teprve s druhým mužem přišly na svět Stella a Lotta.
Děti nejsou přes kopírák V každém ze svých dětí vidím rozdílnou povahu a osobnost a snažím se k nim proto i tak přistupovat. Jsem ráda, že jsem si dcery pořídila tak rychle po sobě, protože mají možnost se jedna od druhé učit, časem se spolu zabaví a nikoho dalšího vlastně ke hře ani nebudou potřebovat. Děti a kariéra I když mám tři děti, které nadevše miluji, své práce se vzdát nechci. Nezastávám názor, že žena se má starat jen o děti a muž může dělat kariéru. Jsem hrdá na to, co jsem vystudovala, co jsem zatím dokázala, a mám spoustu plánů, jak chci ve své práci pokračovat dál. Když se chce, všechno jde, ale samozřejmě je k tomu zapotřebí pochopení a zázemí ze strany rodiny. A to já naštěstí mám.
Jitka Hemolová (40), novinářka Děti: Hynek (8) a Kamilka (4)
Nechci tvrdit, že děti jsou pro mě všechno, to zní trochu jako klišé, ale tomu „všechno“ se to hodně blíží. Jsou pokračováním mě samé, a to je víc než dost. Sama jsem ze dvou sourozenců, a tak jsem asi ani nikdy neuvažovala nad jiným počtem dětí, zvlášť když se mi povedl páreček. Myslím, že nebýt na světě sám a mít sourozence je veliká výhoda. Mají šanci být tu jeden pro druhého, mít do konce života svého parťáka, svoji krev… Tedy pokud budou chtít. A mým úkolem je jim ukázat, že je dobré to tak chtít. Ale řeknu vám, že je to někdy, když se zrovna pohádají, docela fuška. Zvlášť když mladší dcera nechce poslouchat staršího bráchu, který si na ní zkouší trénovat svoji převahu a snaží se ji vychovávat. Právě ty hádky a pošťuchování, až nám rodičům z toho drnčí hlava, by se mohly zdát jako úskalí, ale zas tak strašné to není.
ČTĚTE TAKÉ: Kate má děti dva roky od sebe. Jaký je ideální věkový rozdíl?
Prvorozený to má vždycky těžší Když se narodila Kamilka, bála jsem se, aby se Hynek necítil nějak odstrčený. A on se tak zprvu možná opravdu cítil, i když u nás zpočátku byla manželova maminka, aby se mu věnovala. Projevilo se to tak, že v tu dobu dostal svoji první angínu v životě, což je nemoc, která je psychosomatickým projevem strachu a tísně. Z vlastní zkušenosti bych proto všem maminkám poradila, aby tomu prvnímu dítěti dávaly co nejvíce lásky. Druhé dítě se narodí do hotového prostředí, mezi mámu, tátu a sourozence a tak to také bere. Ten starší to má těžší, musí se naučit se o lásku rodičů dělit. Je to jedna z nejtěžších rolí, jaké musí v životě zvládnout, a bude potřebovat hodně pozornosti a lásky, aby to dal. Můj syn to zvládl a teď nedá na sestru dopustit. Ano, jakmile jsme na dohled, pořád ji pošťuchuje a zlobí, ale jakmile jsou sami, je to velký brácha, který nad malou sestřičkou drží ochrannou ruku.
Dvě jsou tak akorát Jako matka se cítím doopravdy pyšně a naplněně. Ale přiznám se, že i já jsem měla takovou „slabou“ chvilku. To když byly Kamilce asi tři měsíce a já nějakou záhadou zapomněla, jak příšerný porod je a že ho už nikdy nechci zažít. Tehdy mi přišlo líto, že tohle voňavé miminko, kojení a všechno dobré i špatné, co k tomu patří, zažívám naposledy. Bylo to ale jen na chvilku, protože mě k úplnému štěstí dvě děti stačí. Navíc jsem ráda, že už mám děti větší a život se tak trochu vrací do svých kolejí. Ono po pravdě s malými dětmi jde nějaká ta kariéra dělat docela špatně. Pracovala jsem na volné noze při obou dětech, ale neumím si představit u dvou dětí práci, respektive kariéru na full time. Možná to jde se systémem chův. Jenže to já nechci. Chci být svým dětem nablízku. Prostě nejsem superžena.
Tereza Ryšavá (29), podnikatelka Syn Damien (3)
Syn je pro mě největší láskou mého života, zdrojem obrovské radosti a můj společník, který mi obohacuje každý nový den. Když se tak zamyslím, je Damien pro mě i velkou inspirací a motivací, abych překonávala sama sebe, rostla a byla lepší. To, že jsme se s partnerem rozhodli mít jen jedno dítě, vyplynulo přirozeně. Celá rodina cítíme, že je to tak správně, že tento stav nám naprosto vyhovuje a nikdy jsme neměli potřebu jej jakkoli měnit.
Být jedináčkem je výhoda Lidé vnímají jedináčkovství negativně a samozřejmě se nás ptají, proč nemáme druhé dítě, někteří se nás snaží přemlouvat, že Damien musí mít sourozence, aby nebyl rozmazlený, nebo ho strašně litují, že je sám. Nechápu, proč spousta lidí nazírá na jedináčkovství tak strašně negativně, nicméně mají samozřejmě právo na svůj názor, ale to my také. Já naopak spatřuji v tom, že máme jedináčka, velkou výhodu. Mohu totiž Damienovi věnovat veškerou svou energii, koncentrovat se jen na něj, hrát si s ním namísto toho, abych ho odbývala, že na něj nemám čas. Mám možnost pozitivně ovlivňovat jeho vývoj, správně vybírat koníčky tak, aby se naučil od všeho trochu a časem exceloval v tom, co mu půjde nejlépe. Někteří lidé si mohou myslet, že se tím snažíme zjednodušit si život, ale není to tak. Naopak je to možná náročnější cesta, než když máte dětí víc a ony se společně zabaví bez vás. Jedináčkovi musíte věnovat svou plnou pozornost. Věřím, že díky tomu, že je syn jedináček, má větší motivaci vybudovat si vlastní vnitřní prostor a při hrách používat více fantazii. Díky tomu jednou vyroste v sebevědomého jedince, který se bude umět spolehnout sám na sebe a bude samostatný v rozhodování.
Rodina je nejdůležitější Myslím si, že štěstí dítěte není v tom, kolik má sourozenců, ale v tom, jestli je jeho rodina šťastná a spokojená. Proto s partnerem děláme věci tak, jak je cítíme, a ne tak, jak by je po nás chtělo okolí.