[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vyrůstala jsem na venkově za doby tuhého socialismu, kde se vymýšlení aktivit dětem opravdu nenosilo. Jednou jedinkrát jsem se rodičů zeptala, co mám dělat, když se nudím. Obratem mi vyjmenovali asi patnáct domácích prací, kterými jsem se mohla okamžitě zabavit. Velmi rychle jsem pak svůj postoj k nudě a podobným otázkám přehodnotila a řídila se heslem všech vesnických dětí: Když mě rodiče nevidí, nemůžou mě zaměstnat. K mému nezměrnému žalu se mi nepodařilo tento postoj přenést na vlastní děti. Zčásti proto, že vyrůstají v městském bytě, kde je počet domácích prací limitně omezen. Nicméně objektivně přiznávám, že zčásti také proto, že jsme jim odmalička vymýšleli spoustu aktivit a ony si velmi rychle zvykly na to, že jsou baveny, aniž by pro to musely cokoli udělat.
VIDEO: Proč nás děti často hned nevnímají?
„Paradoxně se zdá, že dnešní děti se nudí oproti předchozím generacím víc, a to navzdory narůstajícímu množství podnětů, kterým jsou vystaveny,“ říká dětská psycholožka Denisa Urbanová. „Zdrojem nárůstu nudy může být i to, že děti jsou stále více zahlcovány stimuly, pro které si nemají ani šanci najít svůj osobní smysl. A právě ta absence smyslu v tom, co dělám, čemu věnují pozornost a spoléhání se na okolí, že s něčím zajímavým přijde, je u nudy klíčová. Přemíra stimulů a aktivit nabízených zvenčí systematicky odvádí děti od sebe samých, od napojení se na vlastní tělesné a emoční prožívání, což může ústit v řadu problémů při učení, ale i psychických obtíží.“
Každý pátý rodič souhlasí s tím, že by se děti měly občas nudit.
Zároveň ale však dodává, že pojem nuda je v dnešní době poněkud nadužíván a často se ukazuje, že děti říkají, že se nudí, ačkoli ve skutečnosti se nenudí, jen se jim nechce dělat to, co mají. „Zvlášť u dětí je nuda často používána jako zastřešující označení pro všechno, co je vnímáno jako nepříjemné. Svým způsobem to z nich snímá zodpovědnost za neplnění úkolu, protože za nudu v jejich očích může okolí, například škola.“
Navíc neexistuje pouze jeden druh nudy, ale lze mezi nimi rozlišovat. „Zážitek nudy je vždy dán vzájemným spolupůsobením různých osobnostních a situačních faktorů. Jinak bude vypadat obraz nudy během volného víkendu, když je člověk sám doma, když nemá co na práci, když musí hodinu čekat u lékaře či s autem v zácpě, a jinak bude prožívána nuda žákem ve škole, když učitel celou hodinu zkouší ostatní nebo když je pro něj tempo výkladu látky příliš pomalé, či naopak se v něm ztrácí,“ vysvětluje Denisa Urbanová a dodává: „Zkuste si každou situaci spojit s nějakým pocitem, který ve vás její představa vyvolává. Můžete cítit například více či méně příjemnou únavu, skleslost, osamění, smutek, bezradnost, bezmoc, apatii, ale také třeba naštvanost, podrážděnost nebo vztek. To všechno jsou afektivní stavy, které bývají v různé intenzitě s nudou spojovány.“
Podle průzkumů souhlasí každý pátý evropský rodič s tím, že je v pořádku, aby se děti čas od času nudily, ale na druhou stranu jen málokdo dokáže toto přesvědčení skutečně uvést do praxe. Horečná snaha rodičů vymýšlet dětem neustále nějaký program a zaplnit jim každou volnou minutu připomíná nejvíc ze všeho šílený závod. Závodíme s ostatními rodiči, čí dítě dokáže navštívit víc kroužků a mít v nich lepší výsledky, závodíme i sami se sebou v neoficiální a nikdy nepojmenované soutěži, jejímž cílem je, aby děti měly neustále nějaký program a nikdy se nenudily. Nuda se totiž stala synonymem špatného rodičovství. Děti kvalitních rodičů se přece nenudí nikdy. Přitom jde o úplný nesmysl a bič, který jsme si upletli nejen na sebe, ale především na své děti. Nuda vůbec není automaticky špatná a naopak je v mnoha ohledech dětem prospěšná a žádoucí.
Řada psychologů upozorňuje na to, že děti, které nejsou neustále zaměstnané a přehlcené aktivitami, si umí lépe a kreativněji hrát. Úplně jednoduše se to totiž naučí pod „tlakem“ nudy, která je motivuje k tomu, aby se naučily samy zabavit. Když jim čas od času dáte příležitost, aby nedělaly vůbec nic, nehrnuly se na ně žádné podněty, ani nebyly zapojeny do žádných aktivit, podpoříte tak jejich přirozenou zvídavost, touhu po objevování, fantazii, představivost i kreativitu.
K velmi zajímavému závěru došla i psycholožka Teresa Belton z School of Education and Lifelong Learning at the University of East Anglia, která se nudou zabývá. Tvrdí, že kromě jiného nuda pomáhá dětem vyrovnat se s neúspěchem a selháním. V naší na výkon orientované společnosti totiž nemají děti příležitost zkoušet si věci „jen tak“, aniž by se přitom musely bát, že budou hodnoceny. A právě k tomu jim dává nuda „šanci“. Motivuje je k tomu, aby si zkoušely nové věci, zažily neúspěch a selhání v soukromí a naučily se tak s ním lépe vyrovnávat.
Kromě toho je učí i řešit problémy bez asistence rodičů. Podle Teresy Belton jsou totiž současné děti natolik přestimulované, že je pro ně situace bez stimulů, aktivit a programu nepříjemná. Jsou tudíž motivované ji řešit a nějakým způsobem změnit. Zároveň se tak učí postavit se čelem k problémům a nepříjemným situacím, které je budou během života potkávat. Nuda je jednoduše naučí, že mají řešení ve svých rukách a záleží jen na nich, jestli zaujmou aktivní nebo pasivní postoj.