[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přiznávám se, patřím mezi ně – matky „krkavčice“, které po mrňatech nijak zvlášť netoužily, po nakouknutí do kočárku nejihly, natož aby na miminko roztouženě žvatlaly, mrkaly a dělaly neuvěřitelné grimasy, jen aby náročného diváka rozchechtaly.
Nicméně vždy jsem věděla, že děti chci, potencionální otec byl už několik let jistý a děti by uvítal. Když se pudy stále nedostavovaly, nezbylo než dát věcem volný průběh a nechat se překvapit, co se mnou těhotenství, porod a rodičovství vůbec udělá.
Marně se snažím vzpomenout, jestli jsem byla něčím opravdu zaskočená, vykolejená a třeba i nešťastná. Asi ne, prostě tu najednou byla ONA a život plynul dál, sice úplně jinak, ale tak nějak přirozeně. Kdybych čekala na jakési pudy, asi bych se jich i JÍ nedočkala.
Mám takové (pouze životem ověřené) podezření, že z výše uvedeného pohledu existují tři skupiny žen. Do první patří natěšené maminky, které se silným mateřským cítěním už rodí. Asi znáte takové ty holčičky pečovatelky, které se od raného věku hbitě ujímají každého batolete z okolí, nadšeně o něj pečují a navíc se při tom úžasně baví. Na své děti se ohromě těší a nadšeně plánují jejich počty.
Druhou skupinu tvoří dámy, které si s mateřstvím tak nějak hlavu nelámou, žijí svůj nekomplikovaně nemateřský život až do té doby, než přijde den „D“. Den který z často nejasného důvodu odstartuje obrovskou touhu po mateřství, nezvladatelný pud a rozněžnělé chtění.
Poslední skupinou jsou ženy, které se zkrátka jednoho dne rozhodly být matkami, pánbůh jim požehnal a podařilo se – žádné touhy, pudy a emoce tomuto rozhodnutí nepředcházely. A teď hádejte, které z nich jsou nejlepšími matkami? Asi vás napadne, že ty první – chyba lávky! Dobré i špatné maminky jsou samozřejmě ve všech třech skupinách – „pudy, nepudy“!
Život nás mnohdy semele natolik, že ač jsme vždycky chtěly kupu dětí, máme jen jedno a naopak. Do pudů se nám míchají těžké rozvody, neočekávané lásky, bolavé nevěry, neodolatelné pracovní nabídky, nikdy neplánovaná stěhování, ale bohužel i nemoci a smrt.
A z tohoto pohledu je možná poněkud nicotné čekat, až se mateřské touhy, které vůbec nemusí být zárukou toho, že budeme dobrými maminkami, dostaví.
Hlavně, že se dostavil vhodný potencionální otec, jehož milujete a důvěřujete mu, zkrátka chlap, který s vámi touží vybudovat domov, rodinu a vychovat děti. Máte-li navíc dobré zázemí a třeba i patřičný věk, dejte pudům vale a řiďte se zdravým selským rozumem, „ono to nějak dobře dopadne“ – říkala moje babička.