Maminka.czRozhovor

Ještě nedávno jsem o potravinových bankách vůbec nevěděla, teď mi pomáhají přežít, říká maminka Lenka

redakce 1.  12.  2021
Když Alena utekla s dcerami od svého manžela do azylového domu, doufala, že se o své děti zvládne postarat. Bohužel kvůli pandemii koronaviru téměř přišla o práci a tím pádem i o příjem. Co ji přimělo obrátit se na potravinovou banku? A jak se s dětmi chystají na Vánoce?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jak vás napadlo, že byste se obrátila na potravinovou banku?

V minulosti jsem byla klientkou společnosti Women for women, od které jsem získala sociální byt, a tato společnost mi pomáhala i v psychoterapeutické oblasti i v oblasti právní. Měla jsem tedy možnost se seznámit přes tuto organizaci i s dalšími maminkami, které se tohoto programu také účastnily. Založily jsme si whatsAppovou skupinu a jedna maminka se tam zmínila o potravinové bance s tím, že to dává jako tip pro tu z nás, která se dostane do hmotné nouze. Já jsem tehdy v březnu 2020 ztratila práci jako průvodkyně německých turistů, nebo mohla bych ji mít stále, ale turisté sem (do České republiky) z důvodu covidu nejezdí. Prováděla jsem nejen v Praze, ale i na zájezdech po celé České republice.

Covid byl tak pro vás likvidační...

K tomu jsem pracovala v cestovní kanceláři, která se také zabývá incomingem. V průběhu března se uzavřely hranice a já jsem se dostala do úzkých, protože jsem nevěděla, jak to všechno sama zvládnu. Mám vysoký nájem, téměř žádné výživné a neustálé soudy s bývalým partnerem. Nejdříve jsem oslovila organizaci Acorus, u které jsem v minulosti využívala jejích služeb. Oslovila jsem ředitelku paní Chaloupkovou, zda by pro mě neměli sociální byt. Paní ředitelka mě bohužel odmítla s tím, že mi v současně době žádný sociální byt nemůže poskytnout. 

Odtud pak vedla cesta k potravinové bance?

V tu ránu jsem věděla, že jsem v úzkých, že nemohu za současných podmínek těch 20 000, co platím za nájem, zvládnout. Dopis, který jsem adresovala paní ředitelce Acorusu, jsem poslala i ředitelce potravinové banky, paní Doušové, na kterou jsem si našla kontakt, aby viděla, že je prosí někdo, kdo tu pomoc opravdu potřebuje. A ona byla tak laskavá, že mi do hodiny odepsala na e-mail, ať si přijedu pro potraviny k nim do centrálního skladu. 

Takže pomoc jste začala shánět na začátku pandemie?

Ano, v průběhu března se uzavřely hranice a ke konci měsíce jsem již začala shánět pomoc. A řešila jsem hlavně bydlení a potraviny, protože nájem a jídlo jsou dvě nejvyšší výdajové položky. Moje dcery jsou ve věku 11 a 14 let, tedy v pubertě a ve vývinu, a tudíž hodně jedí, i já hodně jím, jelikož se dost hýbu. Potraviny jsou drahé, za měsíc bych za ně vydala i 12 000. A to nepočítám, že by člověk zašel občas třeba do restaurace, na pizzu či do McDonaldu, které mají děti tak rády. 

Jak dlouho jste již samoživitelkou?

Od roku 2016. Tehdy jsem utekla od manžela a dostala jsem se společně s dětmi do azylového domu, kde jsem pobývala cca osm měsíců. Potom jsem získala na základě výběrového řízení sociální byt od organizace Women for women, tímto bych jim chtěla poděkovat, jmenovitě paní Tykačové za její přijetí do programu. Ale asi nejhorší jsou ty soudy. Ty mě stojí nejvíce peněz a také dopadají na psychiku mojí i dcer. Dva roky mě i v právním zastupování podporovala organizace Women for women.

A jak je to teď?

Bohužel tento program pomoci trval pouze dva roky a moje soudní řízení s nyní již exmanželem se protáhla, takže si nyní výdaje musím hradit sama. Většina klientek stíhá soudy ukončit do dvou let, já už se soudím pět a půl roku. Covidová doba nepřeje soudním procesům. Teď se třeba stalo, že můj právní zástupce byl v karanténě a soudní řízení se muselo z tohoto důvodu odročit. Takže ty soudy jsou covidem dost poznamenány a jejich lhůta pro rozsudek se neúměrně prodlužuje.

Jak jste s dětmi zvládala uzavírku škol a školek (skloubení domácí výuky, vaření…)?

Bylo to náročné. Najednou se z vás stane kuchařka a učitelka v jedné osobě. Především v začátcích byla efektivita distanční výuky velmi špatná a rodiče pak museli probrané učivo s dětmi dohánět. Takže jsem se téměř neustále s dětmi učila, především s mladší dcerou. Ani teď to ale není o moc lepší, protože je nyní mladší dcera v karanténě a zvykla si, že jí s učením značně pomáhám. Takže se s ní skoro každý den dvě hodiny učím. 

A co zaměstnání?

Měla jsem třeba nabídku na dobře placené místo asistentky jednatele velké firmy, ale nemohla jsem ho přijmout, protože by to znamenalo každodenní dojíždění přes celou Prahu a návrat domů až večer. Vzhledem k tomu, že jsem se musela intenzivně věnovat dětem, to nepřicházelo v úvahu. Já jsem workoholik, nevadí mi pracovat dvanáct hodin denně, ale s dětmi to prostě nejde. V současné době tedy alespoň pomáhám jako dobrovolník v potravinové bance.

Co přesně tu děláte?

Ze začátku jsem pomáhala hlavně fyzicky s vážením a tříděním přijatého jídla i s výdejem potravin různým neziskovým organizacím. Třikrát do týdne jsem tahala těžké krabice a byla jsem úplně vyřízená, z předchozích zaměstnání jsem nebyla na takovou dřinu zvyklá. Tak jsem se raději začala věnovat úklidu, což není tak fyzicky náročné. Jelikož umím dobře německy, tak také překládám a pomáhám komunikovat s německými potravinovými bankami, např. o dodávkách potravin z Německa či organizačních věcech. 

Jak byste zhodnotila vaši aktuální situaci?

Už začíná být hodně kritická. Minulý rok ten cestovní ruch ještě trochu fungoval. Na jaře sem nejezdil nikdo, ale přes léto sem začali opět jezdit turisté, kteří v Česku i přespávali. Tento rok sem směřovali spíše jednodenní návštěvníci a v letošní zimě můžeme opět očekávat rušení pobytů vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjí. Říkala jsem si, že maximálně dva roky a potom se to zase vrátí do normálu. Tato práce coby průvodce zahraničních turistů mě naplňuje, ale bohužel se situace nevyvíjí ku prospěchu cestovního ruchu. V České republice je nízká proočkovanost a také v Německu není proočkovanost příliš vysoká.  A myslím si, že ten covid tu s námi bude pořád a my se s ním budeme muset naučit žít.

Jaké potraviny či drogerii z banky dostáváte?

Je tam velký výběr, ale problém je v tom, že v nabídce bývají výkyvy. Někdy není maso, skoro úplně chybí ryby nebo není zelenina či ovoce, mléčné výrobky. Záleží na dni a co daný maloobchodní řetězec potravinové bance konkrétně v ten den dodá. Já navštěvuji potravinovou banku zhruba jednou za týden, takže se můžu nebo nemusím trefit do toho, co zrovna doma potřebujeme. Nejdůležitější jsou pro nás ale trvanlivé potraviny jako těstoviny, kečup, kakao pro děti, mléko a mléčné výrobky. Dobré jsou i pizzy, které děti nasytí. Někdy využiji i nabídku drogerie, například vložky či toaletní papír. Je to velká pomoc. 

Co byste poradila ženám v podobné situaci, které třeba nevědí, jak získat pomoc u potravinové banky?

Je hrozně důležité potravinové nebo třeba i nábytkové banky veřejně propagovat. Já sama jsem ještě před nedávnem nevěděla, že vůbec existují. A to fungují už třeba patnáct let. Ale až když jsem se dostala do nouze, jsem se o tyto věci začala zajímat. Většina mých známých jsou dobře zajištění lidé a nevědí, o co se vůbec jedná. Musím ale říct, že paní ředitelka se opravdu snaží o dobrou propagaci. Každou chvíli je tam televize a potravinová banka je v médiích vidět.

Kde mají ženy žádat o pomoc?

Lze přijít přímo do skladu ve Zdibech, prokázat se občanským průkazem a na základě toho dostane člověk potravinový balíček. Poprvé může balíček dostat kdokoli, ale pro druhou návštěvu je již potřeba s sebou mít potvrzení, že se ocitáte ve hmotné nouzi a že potraviny potřebujete. Potvrzení vydává příslušný Úřad práce v místě trvalého bydliště. Myslím si, že čím dál více lidí se v současné době ocitá v nouzi, protože ceny potravin, nájmů i energií rostou.

Co pro vás tato pomoc znamená?

Je to zajištění existence. Opravdu děkuji paní ředitelce, jsem velmi ráda, že tato iniciativa existuje. V největší nouzi pomohli nejenom mně, ale především mým dětem. Jejich štěstí je pro mě nejdůležitější. Vždycky, když přivezu balíčky s potravinami, se jim rozzáří oči a jsou nadšené. 

Jak se chystáte na Vánoce?  Jaký je váš tradiční štědrovečerní pokrm?

Každý rok máme rybí polévku a jako hlavní chod kapra s bramborovým salátem. Holky pečou s babičkou mazanec a se mnou cukroví. V průběhu pandemie se z nich staly celkem schopné kuchařky, palačinky třeba umí lépe než já. Umí také připravit těstoviny nebo kuře. O Vánocích rády mlsáme. Občas si říkám, že bych měla zase začít běhat (smích). Dřív jsem běhala, třeba na začátku pandemie, když bylo víc času, jsem chodila pravidelně. Pak ale začaly starosti se sháněním peněz, k tomu náročná fyzická práce, takže na nějaký pohyb ve volném čase nezbývalo moc sil. 

A jak Vánoce slavíte?

Míváme stromeček a rozkrajujeme jablíčka. Hvězdička znamená štěstí a křížek neštěstí. Pak pouštíme lodičky, každá máme svoji. Když se k sobě lodičky přiblíží, tak to znamená, že budeme příští rok hodně spolu, když se oddálí, tak někdo třeba odejde. Nejhorší znamení je, když se některá potopí. Dříve jsme také lily olovo. 

Co pro vás znamená vánoční sbírka potravin? Co byste sobě a dětem ráda dopřála (také ve vztahu k nákladnějším potravinám)?

Vánoční sbírka bude určitě velmi důležitá pro doplnění zásob ve skladu, především trvanlivými potravinami, kterých je téměř vždy nedostatek. Potřebujeme hlavně trvanlivé potraviny jako mouku, rýži, těstoviny, olej, konzervy, dětskou výživu aj. To se pak dá využít i pro pečení vánočního cukroví i pro přípravu štědrovečerní večeře. 

Kde čerpáte inspiraci pro vaření? Daří se vám zužitkovat všechny potraviny?

Mě vařit už moc nebaví, v průběhu pandemie jsem vařila pořád. Řídím se hlavně tím, co mým dcerám chutná a co ne. Jsem strašně šťastná, že se naučily jíst zdravěji, protože já osobně nemám moc ráda českou kuchyni, je strašně těžká na zažívání. Takže dcery nejedí knedlíky, snažíme se jíst pravidelně ryby a rybí pomazánky, těstoviny, saláty. S kamarádkami si předáváme recepty a v průběhu pandemie jsme si pravidelně posílaly fotky našich výtvorů. Vzájemně jsme tím získávaly inspiraci.

Daří se vám zužitkovat všechny potraviny?

Snažím se o to. Když nám výjimečně něco zbude, dám to třeba bezdomovcům, abych zbytečně nevyhazovala jídlo. Ale v bance si vybírám tak, abych to, co si vezmu s sebou, zvládla i spotřebovat. 

Jaké máte s dcerami nejoblíbenější jídlo?

Lasagne, bezkonkurenčně. Ale jsou náročné na přípravu. Máme také rády ryby, nejlépe s bramborem.

Jméno: Alena Široká

Bydliště: Praha

Věk: 44

Rodina: dvě dcery (11 a 14)

Vaše záliby/koníčky: výlety s dcerami po Česku, cvičíme s mladší dcerou doma pilates a aerobik, procházky (zavedla jsem si, že každá z holek musí jít denně ven do parku a mít nějaký pohyb. Někdy chodíme všichni, ale když si chceme od sebe třeba odpočinout, jdeme se projít i samy.)

Potravinová banka (lokalita): Střížkov

Domácí zvířata: potkan (Luna), morče (Morčík)

Témata: Rozhovor, Mateřství, Rodičovství, Dcera, Potraviny, Kakao, potkan, pandemie, Lily, baňky, Konzervy, Ted, Acorusu, Banka, Len, Drogérií, Německo, Alena, Azylový dům, Praha, Skloubení, Nedávno, Česká republika, Hvězdička, Maminka, Potraviny na Heureka.cz