Jestli si lezeme na nervy? Tak to je přece jasné, že ano, přiznává nadějný taneční pár Izabela Daňková a Enrico Zaglio

Kdy a kde jste poprvé zkoušeli tančit?

Enrico: V podstatě odmalička, pokaždé, když jsem slyšel hudbu. Rok jsem tančil v jiném klubu. Když jsem přešel do Tanečního klubu Rokaso v Uherském Hradišti a vyzkoušel několik holek, Izabela byla hned ta pravá partnerka pro mě.

Izabela: Já tančila taky odmalička, a to především u televize.

VIDEO: HVĚZDA STARDANCE CHILLI TA: TANEC BYL PRO MĚ PSYCHICKY NÁROČNÝ

Jaký tanec je vaše srdcovka?

Enrico: Ze standardu je to waltz a valčík. Z latiny čača.

Izabela: Za mě určitě slowfox. Miluju tu hudbu a celkově atmosféru při tomto tanci.

Jaký naopak moc nemusíte? Najde se takový?

Izabela: Takový neexistuje!

Enrico: Ve standardu mám rád všechny tance, ale v latině mě moc nebaví paso doble.

Určitě máte dny, kdy byste místo tréninku radši seděli u televize nebo šli s kamarády třeba do kina. Jak takové pocity zaháníte? Co vás motivuje?

Enrico: Takových dnů je hodně. Ale sport vyžaduje velké oběti. Musím si toho hodně odpírat, ale pokud chci tancovat na takové úrovni, jinak to prostě nejde.

Izabela: Já takové dny nemám, ale kdybych je měla, tak by moje motivace byla:
„Chci, aby si mě lidi pamatovali!“ 

Nedávno jste se zúčastnili olympiády dětí a mládeže v Ostravě, kde jste postoupili až do finále. Jaké jste si přivezli dojmy a zážitky?

Enrico: Byla to zatím největší akce, na které jsme byli. Velká čest, že jsme mohli reprezentovat Zlínský kraj. Určitě nás to hodně posunulo. Atmosféra byla neskutečná. Postup do finále byl pro nás nečekaný, o to větší jsme měli radost. Intenzivně jsme se na to připravovali, i proto, že hned po olympiádě následovalo mistrovství. A navíc jsem si tam našel spoustu kamarádů.

Izabela: Na olympiádě jsem se seznámila s hodně skvělými a milými lidmi. A jak říká Enrico, atmosféra, která se tam vytvořila při tancování, byla neskutečná.

Díky svému koníčku hodně cestujete. Jak se vám daří skloubit tanec se školou a dalšími povinnostmi?

Enrico: Pro mě je to docela náročné, někdy musím školu vynechat, abych mohl na trénink, zvlášť když máme před nějakou důležitou soutěží. 

Izabela: I když tancování miluju, škola je pořád na prvním místě. Stíhám a zvládám ji dobře, a když jedeme na soustředění nebo na soutěž, tak si učení beru s sebou a učím se v mezičase.

Lezete si občas i na nervy? 

Izabela: Ano!

Enrico: Řekl bych, že až moc často…

Co vás kromě tance ještě baví?

Enrico: Když si najdu chvilku času, rád si zakopu s kluky na hřišti.

Izabela: Mě baví atletika a celkově sporty, a také hraju na kytaru.

Až si tento rozhovor budou číst děti nebo rodiče, kteří mají o tanec zájem, jak byste je nalákali k tomu, aby začali?

Izabela: Že je to nádherný sport, ve kterém jsou hrozně příjemní lidé a u kterého vypadáte překrásně, můžete se namalovat, máte ozdobené šatičky a budete si umět pořádně zatrsat. (směje se)

Enrico: Není to jen sport, ale i umění, styl života.

Rozhovor

Vycházející hvězda Chiara Nella Kekrt (12): Chtěla bych si zazpívat s Adele a zahrát s Bradem Pittem!