[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Mami, a nedáváš tam ty dárky náhodou ty a táta?" Dotaz, po kterém spoustě rodičů zatrne, protože je jasné, že velké vánoční tajemství bere zasvé. Možná to ještě chvíli uhrajete, ale máte to za pár. Vaše dítě se pravdu dozví možná právě v těchto dnech, protože v otevřených školkách a mezi mladšími školáky jsou hovory o Vánocích, dárcích a o tom, kde se pod stromečkem berou, v plném proudu.
"Dceři jsme to chtěli říct před Vánocemi v první třídě. Ale přišla s tím o něco dříve sama. Spolužáci jí to řekli," vzpomíná Jana Adámková z Prahy. Horší to podle ní bylo v rodině její sestry, kde dětem Ježíška vyvrátila přímo učitelka ve školce. Děti to tehdy oplakaly a rodiče to mají kantorce dodnes za zlé.
Ale jednou se to stejně dozvědět musely a podle psychologa Patrika Procházky jim to většinou žádné trauma nezpůsobí. Zlomový je většinou věk kolem sedmi let, tedy přelom školky a školy.
„Spousta dětí rodičům vůbec neřekne, že už vědí, jak to s dáváním dárků o Vánocích je. Naopak, pokračují s nimi ve hře, kdy dělají, že na Ježíška nadále věří a že naopak nevědí, že dárky jsou od rodičů,“ tvrdí psycholog. Každopádně to, že jim rodiče ve věci takhle lhali, podle něj děti neberou jako žádnou zradu.
Přibývá rodičů, kteří na to vlastně jdou obráceně a nikdy se dětem ani nesnaží naznačovat, že by za dárky byl někdo jiný než oni či jiní reální lidé. Jako třeba moje známá Julie. „Odmítám dětem lhát. Tak, jako jim netvrdím, že děti nosí čáp, nelžu jim ani v tom, že by snad dárky nosil Ježíšek. Navíc nejsme ani náznakem věřící rodina, tím falešnější by mi to přišlo,“ vysvětlila mi.
Není to však škoda, že děti přijdou o takové tajemno, bez něhož si mnozí neumí dětství vůbec představit? „To zase ne, už proto, že rodina může mít svoje vlastní zvyky a rituály,“ míní psycholog Procházka.
Navíc i víra v Ježíška a jeho moc obdarovávat s sebou nese stinné stránky. Třeba to, že někteří rodiče ho už od srpna používají jako strašáka – aneb kdo nikdy neslyšel známé „počkej, tobě Ježíšek nic nepřinese, když takhle zlobíš“ a podobně? Přitom je to mizerná motivace. „Protože děti nakonec dostanou to, co si přály, i když zlobily sebevíc,“ podotýká psycholog Patrik Procházka.
Každopádně to vypadá, že není třeba, aby rodiče moc dumali nad tím, kdy a jak dětem prozradit, jak se to s vánočními dárky má. A zdá se, že spíš než kvůli tomu svolávat rodinnou radu, to je lepší nechat to na ostatních dětech.
To, že víra v dárky přinášené Ježíškem bere zasvé někdy v sedmi letech, před časem potvrdil i výzkum agentury STEM/MARK. Podle něj víra v dárky od Ježíška opadá zhruba v první až druhé třídě základní školy a stojí za tím spolužáci. Jen dvanáct procent dětí do reality uvedli rodiče.
Ačkoli i mně je proti srsti dětem jakkoli lhát, tajemství spojené s vánočními dárky beru na milost. Psychologové to nakonec spíše doporučují. „Je to něco nadpřirozeného, tajuplného, nemateriálního, nehmatatelného, něco mimo naši běžnou každodenní zkušenost. A to děti v dnešní materialistické a pragmatické době rozhodně potřebují," řekl už před časem psycholog Jan Kulhánek a mně se to zdá rozumné.
Skvělé je podle mě vysvětlení, které měla jedna moje kamarádka: Dárky si u nich v rodině dávají lidé navzájem, protože se mají rádi, ale mnohé jim skutečně donese Ježíšek. Takhle se tomu vlastně dá věřit celý život, ne?
A adventní věnec už máte? Ve videu postup, jak ho vyrobit i doma