Jiný pohled na astma

Astma je onemocnění plic, které, zjednodušeně řečeno, způsobuje jejich ucpání. Průdušky, jimiž vzduch proudí do plic, jsou u astmatiků postiženy alergickým zánětem, jejich sliznice je oteklá a stěny ztluštělé. To vše vede k silnému pocitu dušnosti, především při výdechu, který je často doprovázen hvízdavým dýcháním.

Malý pacient, jenž má tyto potíže při fyzické námaze, často kašle a trpí opakovanými záněty průdušek. Obtíže se dostavují také při citově vypjatých momentech, a protože malé děti mají velmi blízko k pláči, dušnost se u nich často opakuje. Lékaři obvykle pacientům po stanovení diagnózy řeknou, že astma nelze zcela vyléčit, je ale možné udržet nad ním kontrolu. Dítě je tedy potřeba naučit zvládání nemoci, a pak může i jako astmatik vést plnohodnotný život. Tolik klasická medicína. Existuje ale také jiný pohled.

Cestu k němu si našla sedmatřicetiletá Jana s pětiletým Kryštofem. „Syn začal mít potíže s dýcháním asi půl roku poté, co se nám narodilo další miminko.
Po třech záchvatech dušnosti při banálním nachlazení, kdy dýchal, jako kdyby měl v krku píšťalku, nás dětská lékařka poslala na alergologii. Tam se nás vyptali na anamnézu (nikdo z nás tyto potíže neměl), prostředí doma (hlavně co se týče prašnosti, čalounění, koberců a podobně), jestli máme nějaké zvíře, zda s manželem kouříme a podobně. Pak malému udělali tzv. prick test, tedy kožní test na alergické reakce, krevní testy a spirometrii, tedy vyšetření funkce plic,“ vzpomíná Jana.

Závěr byl jednoznačný – Kryštof je astmatik. Od lékaře dostal přípravky na zastavení astmatického záchvatu a léky, které užíval dlouhodobě, tedy i v období mezi jednotlivými záchvaty.

Tyto medikamenty by měly hojit zánět v dýchacích cestách a bránit vzniku dalších záchvatů. Lékař také doporučil pravidelný pobyt na horách a u moře, vyhýbat se situacím, které záchvat obvykle vyprovokují, a stanovil další kontrolu za půl roku. Jana odcházela s pocitem, že je vše vyřešeno, protože příčina potíží je objasněna a léčba byla zahájena.

Druhý den dostal Kryštof další astmatický záchvat, a přestože bral léky pravidelně, rodiče odstranili veškeré čalounění a koberce, důsledně větrali a zakazovali dědovi kouření u nich v bytě, během dalších šesti měsíců měl celkem jedenáct silných astmatických záchvatů, z nichž dva nezvládly léky pro akutní pomoc a Jana s chlapcem skončili v nemocnici.

Následující kontrola u alergologa ji zklamala. „Přinesla jsem mu všechny zprávy z nemocnice i od dětské lékařky, on jen pokýval hlavou, že to je běžné a časem bude lépe. A to mi teda opravdu nestačilo,“ říká Jana, která se o léčbu astmatu začala zajímat více.

Člověk není jen tělo

Při brouzdání po internetu našla stránky občanského sdružení, které se snaží pomáhat nemocným hledat duševní příčiny jejich onemocnění. Mezi obtížemi, které mívají velmi často spojitost s dalšími orgány v těle a také s psychikou nemocného, figurovalo i astma.

Přes toto sdružení se pak Jana dostala k filozofii celostní medicíny, která tvrdí, že člověk není jen tělo a jeho orgány, ale komplexní bytost, složená nejen z anatomicky pojmenovatelných složek, ale že její stejně důležitou součástí je také mysl.

Při návštěvě lékaře zabývajícího se celostní medicínou se Jana dozvěděla, že plíce jsou párovým orgánem se střevy, a že tedy k očištění a zklidnění plic je potřeba provést totéž se střevy. Na jeho doporučení přestala dávat Kryštofovi všechny chemicky upravované potraviny.

„Samozřejmě to nebylo jednoduché, jednak jsem musela opravdu poctivě číst složení veškerých kupovaných potravin, jednak jsem se musela neustále bránit náporu babiček, které chudáčkovi astmatikovi nosily hory gumových medvídků a barevných bonbonů ve snaze přilepšit mu,“ říká Jana. A trochu bojovat musela samozřejmě i s Kryštofem, kterému se po sladkostech a různých pochutinách, na něž byl zvyklý, stýskalo.

Aby střeva, která prošla důkladnou očistou, měla správnou mikroflóru, dávala Jana synkovi také laktobacily. Už po tomto prvním kroku mu bylo viditelně lépe, snadněji se mu dýchalo, především při pohybu. Lékař ale zároveň Janě vysvětlil, že za Kryštofovými potížemi nemusí být jen genetika či špatné životní prostředí velkoměsta.

Velmi často se právě za astmatem skrývají různé psychické bloky. „Když začal mluvit o tom, jak člověk často touží vyniknout a ukázat všem okolo, jak je dobrý, až se z toho ocitá v křeči, jako bych Kryštofa viděla. Tak strašně se snaží, abychom si všimli, co se mu povedlo, desetkrát se zeptá, jestli ten dům z lega postavil dobře, a pořád dokola chce slyšet, jak je šikovný. Tahle křeč pak proniká do celého jeho těla, i do plic,“ vysvětluje Jana.

Jejím hlavním úkolem pro příští týdny tak bylo vysvětlit Kryštofovi, že nemusí být ve všem nejlepší a že se všechno nemusí točit jenom kolem něj. „Pořád dokola a při každé sebemenší příležitosti jsem mu opakovala, že ho máme rádi takového, jaký je, a že na tom nic nezmění ani to, když se mu něco nepovede nebo když něco provede, ani to, že se mu narodila sestřička. Také jsme mu přestali vyčítat, že křičel, a proto se Terezka probudila a rozplakala, protože pak samozřejmě vůči miminku cítil vztek, který musel potlačit. Potlačená agrese se poté opět promítla do stavu jeho dýchacích cest.“

Jedno tělo, jedna duše

Kombinace všech léčebných metod a přístupů nakonec zabrala. Kryštof má samozřejmě stále u sebe léky pro případ akutního astmatického záchvatu, nicméně ty pouze preventivní mohl vysadit, protože četnost záchvatů klesla na jeden měsíčně a jejich intenzita se výrazně snížila.

Rodiče se snaží udržovat zdravou stravou jeho střeva v co nejlepším stavu. A především se detailně zabývají jeho pocity. „Přemýšlíme teď mnohem víc nad tím, co Kryštofovi říkáme, snažíme se odhadnout, jak by to mohl vidět a chápat, co by to v něm mohlo způsobit. Samozřejmě že zlobí jako jiné děti a my ho občas musíme potrestat. Vždycky mu ale řeknu, co provedl a proč se na něj zlobím, a hned mu taky vysvětlím, že to nemá nic společného s naším vztahem, že ho mám a budu mít pořád ráda, jenom prostě nemohu tolerovat jeho konkrétní chování,“ popisuje Jana. „Výrazně mu také pomohlo, že dcerka povyrostla a on vidí, že k ní přistupujeme stejně jako k němu. Když zlobí, taky ji nepochválíme. Navíc se z nich stali docela parťáci, a tak ji Kryštof nevnímá jako konkurenci,“ dodává Jana s tím, že doufá, že postupem času se Kryštofovy astmatické záchvaty stanou výjimečnými událostmi, které lehce zvládne stříknutí spreje do úst.

Lékaři celostní medicíny by se každopádně bez obav svěřila s jakýmikoli dalšími zdravotními potížemi kteréhokoli člena své rodiny. „Když se nad tím zamyslím, má tento přístup opravdu logiku. Pokud není v pořádku naše mysl, nemůže správně fungovat ani tělo. Když se říznete, bolí vás to a vy na to myslíte.

Tak proč by to nemělo platit i naopak – že když se něčím užíráte, projeví se to také na fungování vašeho organismu. Navíc je známo, že děti neumějí pracovat s negativními emocemi, a pokud je neventilují povídáním s někým blízkým nebo fyzickou aktivitou, všechno se v nich ukládá a pak se utíkají do nemoci. Je to jednoduché, to jenom my dospělí hned saháme po prášcích, místo abychom odstranili pravou příčinu problému.“

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.