Maminka.czČasopis Maminka

Jitka Boho: Nejsem máma hrotitelka, občas ale pracně buduju ztracený respekt

Dita Mrázková 20.  5.  2022
S nerespektováním občas bojuje každý rodič. Jitka přiznává, že ani ona není výjimkou. Proč už nechce ve svém životě nic měnit? A jak se jí daří zvládat péči o malou předškolačku, která je tak trochu „jiné dítě"?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

ROZHOVOR

Rozhovor s Jitkou vznikal na etapy, té poslední předcházela ošklivá bouračka. I přes to dokázala mluvit o věcech, které jí evidentně úplně příjemné nebyly. „Ale i o tom přece život je,“ říká zpěvačka a bývalá královna krásy.

Měla jste při nehodě Rosálku v autě?

Bohužel ano. Narazilo do nás auto, mohl za to řidič za námi. Rosálka měla velký záchvat z leknutí. Navíc má naše auto ráda, a když zahlédla ten pomačkaný zadek, byla vyřízená. Byla to velká rána. Opět jsem si uvědomila, jak důležité je zdraví a že v jedné sekundě se může všechno změnit. Znovu se mi srovnaly priority.

Video: Jitka Boho pro časopis Maminka

Otočme list na veselejší stránku. Venku už je konečně hezky. Jak jste si užila Velikonoce?

Upřímně, Rosálka je moc nemusí. Nelíbí se jí totiž ta tradice, že by měli kluci dávat na zadek holkám. Nejradši by totiž chodila s pomlázkou sama! Já obecně mám ale Velikonoce jako svátek jara ráda. I když někdy ta tradice s pomlázkou a koledováním o štamprli připomíná spíš svátek opilců. Většina žen je má proto spojené s tím, že se jim muž vrátí „pod obraz“, alespoň u nás na vesnici to tak bývalo. Když ale člověk přivítá jaro výzdobou a barvením vajíček, tak je to fajn.

Nemáte pocit, že se tato poselství a oslavy života přenesly do víru konzumu, nakupování a zahlcování věcmi? Že se vytrácí podstata?

Mám, ale záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jestli půjdeme s davem, nebo si to uděláme po svém tak, jak chceme, s tou pravou podstatou. Já třeba loni vůbec nekupovala žádné vánoční ozdoby, prostě takzvaně recykluju. Nejsem typ, co by dělal přehnaně velké výzdoby, mám ráda spíš decentní styl. I z toho praktického hlediska, že to všechno pak budu muset uklízet. Rosálku vedu k tomu, že není třeba mít všeho moc.

 

Mám ráda decentní styl. rosálku vedu k tomu, že není třeba mít všeho moc.

 

Na YouTube jste zveřejnila video Být sama sebou, které je vlastně takovou mini zpovědí. Doporučujete poslouchat své srdce a pocity. Přiznáváte, že už jste přestala poslouchat své okolí, zkrátka že jste víc sama sebou. Co bylo na tomto poznání to nejtěžší?

Myslím, že to přichází s věkem. Když jsem byla mladší, nechala jsem se lehce ovlivnit. Jak stárnu a mám víc životních zkušeností, uvědomuju si, že musím poslouchat víc sama sebe než okolí. Že starší lidé nebo rodiče pravdu pokaždé mít nemusí. Na to ale člověk přijde, až když vidí třeba právě ty chyby rodičů, které už pak nechce opakovat. Čímž vůbec nechci svoje rodiče kritizovat, miluju je strašně moc, vždycky při mně stáli, dali mi život. Chci ale víc důvěřovat své intuici. Věřím, že všichni máme šestý smysl, jen ho někteří zapomněli používat. Nechci ale filozofovat, protože každý máme jiné problémy a na každého nemusí platit to, co platí na mě.

Jitka Boho čeká miminko: Podívejte se na exkluzivní fotky, na kterých sladké tajemství ještě ukrývala

Všímáte si třeba, že v určitých výchovných momentech reagujete jako vaši rodiče?

Je asi i přirozené, že aniž bychom si to uvědomovali, v mnoha situacích se jim podobáme. A to ať chceme, nebo ne. Určitě to znáte, že nachytáte sami sebe, jak
slyšíte toho rodiče v sobě, a říkáte si: „Ty jo, teď jsem úplná máma!“ Je to o síle osobnosti, jak v sobě dokázat potlačit to, co se nám nelíbilo. Já se snažím spousty věcí vyvarovat a vyhýbat se jim. Nebýt třeba tolik kritická. Dodnes mám největší trému před svou maminkou. Jezdila se mnou po všech pěveckých soutěžích, za což jsem jí vděčná, hodně jsem se toho díky tomu naučila. Ale vzpomínám si, že když jsem třeba někde něco špatně zazpívala, hned jsem to na jejím obličeji poznala. Rozšířily se jí nozdry, a to jsem věděla, že je to hodně špatné… (směje se) Ne že by mě seřvala, ale cítila jsem, že jsem ji tak trochu zklamala. A to ve mně zůstalo. Občas bojuju i s nízkým sebevědomím.

 

OBČAS BOJUJU S NÍZKÝM SEBEVĚDOMÍM

Teď si spousta maminek řekne: „Jitka Boho a nízké sebevědomí?!“ Jen o vnější kráse ale asi zdravé sebevědomí není…

Rozhodně ne! Snažím se, aby Rosálka věděla, že i když nebude na stupních vítězů, nic se neděje. Chci k ní být upřímná, nechci v ní vyvolávat pocit zklamání.

Nazpívala jste singl Láska neraní. Opravdu vám žádná láska neuštědřila ránu?

Ta písnička je o tom, že láska je „jen“ láska, která sama o sobě ranit nemůže. Probírala jsem to s kamarádem, který říkal, že to není tak úplně pravda. Já mám ale za to, že ta konkrétní emoce lásky rozdává jen radost a milování. Pokud tam je něco jiného, už se to dá pojmenovat jinak, třeba zlost nebo nenávist. Ta písnička je o tom, že láska není ta, co zraňuje, ale že jsme to my, lidi.

Není tajemstvím, že jste se s manželem a otcem Rosálky rozvedli. Jak jste jí vysvětlila, že maminka s tatínkem už nebudou žít spolu?

Když jsem odešla od manžela, bylo jí kolem čtyř let. Odstěhovaly jsme se k rodičům na Vysočinu, poskytli mi oporu a zázemí, abych se mohla znovu nadechnout. Rosálka je jako Střelec hodně vnímavá a přizpůsobivá. Občas chápe i věci, o kterých jsem si myslela, že bude hodně těžké jí je vysvětlit. Samozřejmě přiměřeně věku. Nikdy jsem jí nelhala, takže jsem jí po pravdě řekla, že si tatínek s maminkou nerozumějí a že je lepší, když budou žít odděleně. Ale že se nic nemění na tom, že ji oba milují. Že je pro nás vším a že pro ni uděláme maximum. Necítím z ní, že by měla problém. Je hodně citlivá, ale zároveň inteligentní, takže to vzala celkem dobře. Jsem za to ráda.

VIDEO: Jitka Boho: Rosálka má na módu vyhraněný názor už od čtyř let. Všechno holčičí a růžové odmítá!
 

LÁSKA nemůže ranit

 

Máte s exmanželem střídavou péči?

Mám Rosálku ve své péči, styk s tatínkem je podle dohody, což je první a třetí víkend v měsíci. Vozím ji k tátovi a v neděli si ji vyzvednu. A pak různě o prázdninách. Tatínek chtěl, aby u něj byla třeba měsíc v kuse, ale myslím, že by to ve svém věku ještě nedala. Nevím, jak to bude letos, třeba loni jsme zkusili deset dnů a bylo to fajn.

Spousta párů se v tomhle směru nedokáže dohodnout, dělají si naschvály, čímž pak logicky nejvíc trpí dítě.

Jsem v tomhle stará škola. To asi jako maminky cítíme, že dítě potřebuje i tu otcovskou lásku. Na druhou stranu, otec nemůže dát dítěti to, co matka. Každý z rodičů má svou úlohu. Asi to tak bylo vždycky – matka se starala o děti,
otec pracoval. Myslím, že je dobře, že ji mám ve své péči, pokud si ale někdy sama řekne, že chce být u táty déle, proč ne? Mně jde o její štěstí, tlačit ji ale nikam nechci.

 

děti od nás hodně přejímají. v prvních letech jsou jako opičky, které nás napodobují.

 

Neměla tendence dávat vás dohromady?

Nevyptávala se, proč jsme se rozešli. Jen jednou v legraci zmínila, že by bylo fajn nastěhovat se blíž k tátovi, kde by zároveň bydlela i babička, aby měla všechny nablízku. Její tatínek má přítelkyni, já přítele, takže to bere tak, jak to je. Je to všechno hodně o komunikaci, ostatně jako ve vztazích obecně. Nechci před Rosálkou dávat najevo nějaké své strachy, takže i proto to vzala v pohodě. Děti od nás hodně přejímají, v prvních letech jsou jako opičky, které nás napodobují. Tak, jak přistupujeme k určitým věcem my, budou jednou přistupovat ony.

Jitka Boho exkluzivně: Růžovou na mé dceři rozhodně neuvidíte

Shodnete se s Rosálčiným tatínkem ve věcech výchovy i na dálku?

Bude to tři roky od rozchodu, snažíme se, ale tu společnou notu ještě trochu hledáme. Asi to chce ještě čas. Oběma nám jde ale o to, aby se malá měla dobře a byla šťastná. V něčem někdy narážíme, ale to je asi přirozené. Moc bych si přála, aby to fungovalo. Když něco řešíme, řešíme to bez Rosálky. Nechci, aby se zabývala našimi problémy, děti by do těchhle věcí neměly být zatahovány.

Je třeba něco, co tatínek povolí a vy zakazujete, nebo naopak?

Něco se najde, třeba ohledně stravy. Nejsem „hrotitelka“, sladké jí nezakazuju, ale tatínek je v tomhle striktnější. Jasně že zdravá strava je důležitá, Rosálka má ráda ovoce i zeleninu, má pestrou stravu a nijak nestrádá. Když to srovnám s jinými dětmi, tolik sladkého zase nemívá. Nejsem ten typ maminky, která by dítěti nikdy nedopřála cukr. Taky si dám občas ráda čokoládu, tak proč bych to měla zakazovat svému dítěti? Když jí byly tři, bylo to samozřejmě někde jinde, dnes v tom ale problém nevidím. Prostě zdravý selský rozum, jak se říká.

 

I JÁ DOKÁŽU ZAŘVAT

 

Na čem jako máma lpíte úplně nejvíc?

Na úklidu! A na čistém oblečení, na to mám trochu úchylku. Všechno musí být srovnané v komínku. Ale jako moje sestra, která žehlí i ponožky, to teda ještě nejsem! Máme s Rosálkou pravidlo, že než jdeme ven, máme doma uklizeno, abychom si to o to víc mohly užít. Protože pak je to fajn pocit vracet se do čistého.

Čím vás dokáže Rosálka obměkčit?

Občas na mě udělá smutné oči, a já, asi jako každá máma, povolím. Někdy slýchávám, že jsem na ni až moc hodná. Ale já ji porodila a velmi dobře vím, jak na určité věci reaguje a jak s ní mám komunikovat. A taky vím, že u nás víc funguje domluva, než že bych jí dala na zadek. Fyzický trest nic nevyřeší, alespoň ne u nás. Je to možná běh na delší trať a trvá to déle, než se dostanu k výsledku, v těch zásadnějších situacích se však snažím být milejší a mluvit s ní.

Popravdě si vás neumím představit, jak křičíte.

Ale to si zase nemyslete, to já umím i zařvat! Jsem možná taková éterická bytost, ale zakřičet dovedu asi jako každá máma. Řídím se svým instinktem. Když vidím, že jediné, co na dítě v daný okamžik platí, je zařvání, tak zařvu. Dlouho jsme třeba bojovaly se spaním, Rosálka chodila spát pozdě. Chtělo to čas a trpělivost, nepřikazovala jsem, netlačila. Teď chodí spát v osm a je to boží! Napojit se na dítě je to nejpřirozenější, co máma může udělat. Často na to ale zapomínáme, neposloucháme svoje pocity a necháme se ovlivnit názory okolí a příruček, než abychom daly na intuici.

Na návštěvě u Jitky Boho. Podívejte se, jak s dcerkou bydlí a bez čeho se neobejde
 

hlavně žádné šaty, mami!

 

V jednom rozhovoru jste zmínila, že Rosálka trpěla nočními můrami a barvitými sny. Sama o tom něco vím, můj sedmiletý syn mě tou barvitostí někdy hodně překvapí.

Rosálka má živé sny dodnes. Nejsou to přímo noční můry, jedná se o takzvané noční děsy. Z nočních můr se dítě většinou probudí, ale u děsů přetrvává několikaminutový stav, kdy vůbec nevnímá. Souvisí to s vývojem mozku, proto se děsy často objevují právě u dětí. Rosálka mě při nich dokáže i mlátit pěstmi, ale přitom vůbec neví, že tam jsem. Takže ji jen držím, hladím a uklidňuju nebo rozsvítím světlo. Párkrát se stalo, že se z nočního děsu i pozvracela, ale ráno o ničem nevěděla, nedokázala mi říct, co se jí zdálo. Tady je pak důležité zachovat klid, mluvit tichým hlasem, dát pocit bezpečí. Rosálka je podle mě trochu „jiné“ dítě. Je to typická Střelkyně, hrozný živel, má neskutečně moc energie. V pěti letech dokázala číst a psát. V tomhle je dost napřed. I když třeba se zase hodně stydí. Babičce a dědovi prostě nezazpívá ani nezarecituje. Ale beru to tak, že každé dítě je jiné.

Při focení se zase tolik nestyděla…

Protože pro ni nebyly přichystané žádné růžové šatičky, ale rovnou oblek! Úplně se jí rozzářila očička, když ho viděla. Chodila v něm pak jako nějaký frajer. Občas mám tendence jí obléknout něco víc holčičího, ale ona prostě nechce. Nenechá si svůj styl vzít a stojí si za ním. V tomhle je jiná než já.

Před časem jste na Instagramu sdílela fotografii Rosálky po stříhání vlasů. Přitom většina holčiček sní o princeznovském „háru“. Přijde mi ale, že k ní ty krátké vlasy jdou víc.

Kdo zná Rosálku a viděl ji ostříhanou, říkal: „Jo, to je přesně ona, krátké vlasy jí sedí víc.“ S dlouhými vlasy vyloženě trpěla, schovávala si je pod kšiltovku a měla hroznou radost, když si ji na hřišti pletli s klukem. Viděla jsem, jak je s těmi krátkými vlasy šťastná, a pochopila, že nemá cenu ji k něčemu nutit. Ona prostě není typická holčička, která se nastrojí do šatiček a bude si hrát s panenkami. Když jsme na hřišti, lítá s kluky, leze po stromech, po lanech, nebojí se. Vede u ní vesmírná tematika, všechno kolem NASA a co se podobá Hulkovi a jiným hrdinům z Avengers.

Čeká ji teď velká životní etapa. Po prázdninách z ní bude školačka.

Ano, zrovna máme před sebou zápis. Ve školce se už docela nudí. Po obědě nespí už od dvou let, vydrží být akční do večera, kdy já už padám na pusu. A pak k tomu ještě brzo vstává! Často máme doma dohady, že nechce být ve školce „po spa“, nesnáší, když musí odpočívat na matračce. Škola bude možná náročná, ale v tomhle ohledu i vysvobození. Někdo mi říkal, proč ji učím číst, co že pak bude dělat ve škole. Ale Rosálka se to skutečně naučila sama! Dřív jsem si myslela, že je hyperaktivní, ale potřebuje jen zabavit nějakou činností, vyrábět, tvořit. Často si zaleze do pokojíčku a sama skládá na elektrickou kytaru. V tomhle je strašně kreativní.

 

DALŠÍ DÍTĚ SI PŘEJU CO NEJDŘÍV

 

Jedním z témat tohoto čísla je vztah matky a dcery. Jak byste popsala ten váš s Rosálkou?

Láskyplný, kamarádský, otevřený, hodně citový. Jsme na sebe napojené, čteme si třeba myšlenky. Někdy máme problém respektovat se a naslouchat jedna druhé. Občas toho respektu pozbývám, takže ho musím zas pracně budovat.

Jitka Boho: Rosálka mi dala při porodu zabrat

O tom mi něco povídejte… Jak se tomu „kamarádství“ snažíte nepustit otěže?

Tak skákat po hlavě si nenechám. Rosálka mi párkrát řekla i hodně ošklivé věci, až jsem se divila, kde to vzala. Říkala jsem jí: „Rosálko, teď jsi ke mně byla ale hodně ošklivá.“ Což v ní vyvolalo smutek, byla z toho špatná. Tak jsem jí vysvětlila, že mamince takové věci říkat nemůže.

Já si ověřila, že někdy je místo vysvětlování lepší přestat úplně diskutovat.

Někdy je to lepší, to máte pravdu. Ale je to případ od případu. My maminky bychom měly dávat na svůj šestý smysl, jak s dětmi danou věc řešit.

V tomhle je pak blahodárné, když na řadu přijde ten mužský „neřešící“ element.

Ano. Však tím, že jsme samy, celkem nám doma chybí. Ale když k nám přijde můj přítel, Rosálka ho pokaždé obejme a je nadšená. On sám děti nemá, ještě úplně neví, jak by se měl chovat, ale na nic si nehraje, je přirozený, a Rosálka to vycítí. Tohle je pro mě jako pro matku strašně důležité!

 

Rosálka si nenechá svůj styl vzít, stojí si za ním. v tomhle
je jiná než já.

 

Zmínila se někdy Rosálka, že by si přála brášku nebo sestřičku?

Sama od sebe se na sourozence nikdy neptala. Což mě trochu mrzí, protože já si děťátko přeju moc, a to co nejdřív. Strašně se na to těším, dítě je ten největší dar! Když se Rosálky zeptám, jestli by chtěla sourozence, většinou říká, že ani ne. Snad jednou řekla, že možná tu sestřičku by brala. Ona emoce trochu skrývá a nechce o tom mluvit. Ale věřím, že bude ten typ ochranitelky, taková Xena, která se postaví čelem a bude mi pomáhat. Když to dám do téhle roviny, jako že ji strašně potřebuju, myslím, že to bude fajn.

Věříte, že jste našla toho pravého muže do života a potenciálního otce?

Tomáš si našel mě. Jsem za něj strašně vděčná…(má slzy v očích) Promiňte, asi je toho na mě moc, ta bouračka, to, že jsem konečně potkala toho pravého… Musím to zaklepat. Nechci už nic měnit.

 

Pozvánka: Slavnostní gala večer s mega koncertem Aréna hvězd, který završí celoroční oslavy 30. narozenin deníku Blesk, se uskuteční 17. září 2022 v pražské O2 aréně. Vstupenky jsou již v prodeji, více se dozvíte ZDE.

Témata: Láska a vztahy, Časopis Maminka, Rozhovor, Slavné maminky, Instagram, tatínek, Celebrity, Střelec, Styl, Rani, Písnička, Být sama sebou, vánoční ozdoby, Jitka Boho, fyzický trest, Etapa, Vysočina, Rosálka, Nakupování, Hulka, Avengers, Hrot, OBČAS, Xena, Aréna