[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je krutou ironií osudu, že nikdo ze smutečních hostů na pohřbu tohoto objevitele zákonů dědičnosti si nebyl vědom, že se loučí s geniálním vědcem. Jeho výzkumy a závěry předběhly svou dobu o desítky let a jednou se stanou základem úplně nového vědního oboru. Podívejte se na video o Mendelově životě plném zvratů.
Johann Mendel se narodil roku 1822 v Hynčicích, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho otec se živil jako drobný rolník, a měl tedy o budoucnosti svého jediného syna jasnou představu: Johann zdědí grunt a bude pokračovat v jeho práci. Místní farář ale rozpoznal chlapcovo nadání a přesvědčil matku i otce, že mají syna dát na studie. Johann vystuduje gymnázium a pokračuje na Filozofickém ústavu v Olomouci. Tady přichází poprvé do kontaktu s češtinou, Mendelovi totiž byli, stejně jako většina obyvatel tehdejšího Slezska, německé národnosti.
Přes snahu rodičů začnou Johannovi na univerzitě docházet finance. Snaží se uživit sám a vydělává si doučováním spolužáků. Ale vypětí a stres si vyberou svou daň. Mendel, který má podle všeho sklony k neurózám, se psychicky sesype a vrátí do své rodné vsi. Jeho profesor ale nechce, aby Johann nedostudoval, a protože centry vzdělanosti byly v té době kláštery, doporučí Mendela opatovi augustiniánského kláštera. Pod podmínkou, že Johann dožene češtinu, ho opat přijímá a on se ve svých 21 letech stává novicem. Přijímá řeholní jméno Gregor a po čtyřech letech je vysvěcen na kněze.
V rámci svého duchovního působení slouží v nemocnici, ale vydrží to jen chvíli, pak přichází nervový kolaps. Je poslán na gymnázium do Znojma, kde se najde – vyučuje řečtinu, latinu, němčinu a matematiku a studenti ho milují. Jeho pedagogický talent je tak nepřehlédnutelný, že se opat rozhodne poslat ho na univerzitu ve Vídni, aby tam dokončil vzdělání. Budoucí zakladatel genetiky ale nesloží závěrečné zkoušky, neobstojí ve fyzice a paradoxně ani v přírodopisu.
Vrací se do kláštera a začíná zkoumat v klášterní zahradě možnosti šlechtění vína. Do práce se Johann zcela ponoří. Ke šlechtění si přidá i včelaření. Svou práci dělá tak vědecky, že opět zatouží po doplnění vzdělání. Ve Vídni studuje fyziologii rostlin a současně i matematickou analýzu. A už brzy má přijít chvíle, kdy se mu podaří oba tyto obory téměř zázračně propojit…
Přes šlechtění vína se totiž dostává k hlubšímu rozboru, jak funguje dědičnost u rostlin. Za pokusnou rostlinu si zvolí hrách setý, u něhož jsou výsledky jasně patrné. Mendel jako první objeví pravidelnost výskytu určitých dědičných znaků, a co víc: dokáže ji vyjádřit číselně. Formuluje tři pravidla, která později vejdou ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti.
Po deseti letech trpělivé práce s křížením rostlin a porovnávání výsledků se konečně rozhodne své závěry publikovat. Vydává studii s názvem „Pokusy s rostlinnými hybridy“.
Přelomovou přednášku o dědičnosti hrachu přednese před Přírodovědným spolkem v Brně 8. února 1865. Namísto uznání se ale dočká zpochybňování. Jeho argumentaci pomocí matematických a statistických modelů navíc pochopí jen málokdo. Naštěstí je jeho přednáška otištěna ve sborníku, díky čemuž se dostane do zahraničí a další vědci, zkoumající strukturu buňky, se k Mendelovým výzkumům vrátí a jeho závěry potvrdí.
Pro něj osobně to však žádný happyend není. Dojde k tomu totiž až počátkem 20. století, kdy už je Johann Gregor Mendel dvacet let po smrti... Johann Gregor Mendel zemřel 6. ledna 1884 na infekci ledvin. Rekviem na jeho pohřbu dirigoval tehdy třicetiletý Leoš Janáček.
Pořad Životy slavných uvádí internetová televize Mall.tv.