Maminka.czČasopis Maminka

Josef Formánek: Díky svým dětem jsem lepší člověk

Spisovatel Josef Formánek procestoval svět, několik měsíců strávil v deštném pralese a je autorem nejrychleji napsané a rozdistribuované knihy na světě. Přesto jsou pro něj největším zázrakem jeho tři děti, dvaadvacetiletá Karolína, čtyřletá Nina a pětiměsíční Josífek.
, Časopis Maminka
25. 1. 2017

Děti jsou naše životní radost.

Děti jsou neskutečný dar. Naše místenka do budoucnosti, kam my sami nevidíme. Krásně to napsal Chalíl Džibrán: „Můžete jim dát svou lásku, nikoli však své myšlenky, neboť ony mají své myšlenky. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše sídlí v domě zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.“ Když můj pětiměsíční syn Josífek zabrečí, už vím, že nepotřebuje nic jiného než můj laskavý dotek a také úsměv.

Klepněte pro větší obrázek

Potom se také usměje a přestane plakat. Když při hře na schovávanou upadne má čtyřletá dcera Nina, stačí ji vroucně obejmout, pohladit a je zase klid. Když má nějaký problém moje nejstarší dvaadvacetiletá Kája, vím, že ode mě chce jen vyslechnout. A tak se snažím neradit, když o to nejsem žádán, protože mé děti jsou pro mne už hotové lidské bytosti. Takové, jaké jsou.

 

Snažím se dětem neradit, když o to nejsem žádán.

 

Nemám nejmenší potřebu je jakkoli zaštipovat či roubovat jim nějaké své vlastní myšlenky. Nechci je lámat a ohýbat, chci je jen zalévat svou láskou, laskavostí a otcovským pochopením.

Přesto na ně nemusím vůbec křičet, stačí je o cokoli klidně požádat a ony poslechnou. Myslím, že ani jedna z mých dcer není rozmazlená či nevychovaná.
Naopak jsou usměvavé, laskavé a klidné.

Pochopil jsem, že děti jsou zrcadlo nás samotných, a tak se snažím jim ze sebe dávat jen to dobré. Musím říct, že děti mne vlastně činí lepším člověkem. Před rokem jsem splnil slib nejstarší dceři a vzal jsem ji s sebou do deštného tropického pralesa na Siberut – ostrov mentawajských kouzelníků, o kterém jsem jí předtím tolikrát vyprávěl. Původně jsem se chystal vzít si s sebou korektury připravované knihy Dvě slova jako klíč, protože termín jejího odevzdání se nezadržitelně blížil.

Klepněte pro větší obrázek

Najednou mne ale napadlo – co to blbneš? Přece tam nejedeš dělat nějaké korektury, ale užít si to se svou dcerou. Tak knihu odlož, prostě vyjde až za rok. Korektury jsem si tenkrát nevzal a s Kájou si to doopravdy krásně užil. Byl jsem tam svou bytostí jen a jen pro ni.

GALERIE: Podívejte se, jak se slavné maminky chlubí svými dospívajícími syny

Nakazila mne svýma rozzářenýma očima a viděl jsem, jak je šťastná, okouzlená pralesem a starobylými šamanskými rituály. Byla vděčná za sdílenou krásu kolem i za mou skutečnou přítomnost, která nebyla ničím rušená a rozmělňovaná. Ostatně i já z toho byl nadšený.

Díky dceři jsem to místo znovu objevil a prožil si naše dobrodružství naplno, jako bych tam byl poprvé. Bylo to skvělé rozhodnutí. Kniha vyšla teprve až v listopadu a vůbec nic se nestalo, svět se nezbořil a ta kniha je možná dokonce o to lepší, že jsem ji nechal uležet.

 

Nechci děti lámat a ohýbat, ale jen je zalévat svou láskou a otcovským pochopením. Jsou dva způsoby, jak žít. Buď nic není zázrak, anebo naopak – zázrak je všechno.

 

A tak se od té doby snažím být maximálně přítomen, i když v obýváku s nejmladší Ninou stavím bunkr ze židlí a dek a pak si v něm vyprávíme o blbostech. Pro ni to totiž blbosti nejsou. Snažím se dívat jejíma očima a ona mi to vrací dlouhým a vroucím objetím pokaždé, když se vrátím domů. A Josífek? Zase jsem u porodu bulel. Nechápu to. Ten zázrak zrození mi doslova bere slova.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Díval jsem se na něj, nechápavě se ho dotýkal a od první pikosekundy k němu cítil nekonečnou lásku. Právě díky jeho potěšení, s nímž se – a s takovým gustem – dotýká všeho ve svém okolí, i já najednou přestal brát všechno tak samozřejmě. Fascinuje mě okouzlení mladší dcery z ptáků letících vysoko nad našimi hlavami i z prvního sněhu, který poletuje ve vzduchu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Směju se její nekonečné a všetečné otázce „proč“, ale díky ní se i já začínám opět dívat na svět široce otevřenýma očima a s úžasem kluka, kterým jsem kdysi býval. Když má starší dcera odhodlaně mluví o touze dotknout se svých snů, začíná mi po letech opět docházet, že svět je nádherné a kouzelné místo, na něž jsem čirou náhodou vyhrál vstupenku ve vesmírné loterii zvané život.

Albert Einstein prý řekl, že jsou dva způsoby, jak žít: buď nic není zázrak, anebo je zázrak všechno.

I díky svým dětem věřím – stejně jako Einstein – tomu druhému způsobu. Že všechno v našem životě je zázrak…

Fejeton otce: Jaké je to stát se nevlastním tátou?
Do čeho by táta neměl mluvit? Maminky ocení spíš podporu než moudré rady
Mohlo by vás zajímat
První pomoc při píchnutí vosou nebo včelou? Chlazení a antihistaminika
Hrbení může být příznakem Scheuermannovy nemoci! Víme, jak ji poznat
Léto ještě nekončí. Udělejte dětem vynikající domácí zmrzliny, jsou lepší než kupované
Existují rozdíly mezi porodem chlapce a holčičky?

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu