Maminka.czRodina

Jsem tak trochu puntičkář

Každá věc má své místo, a když ve vašem životě všechno neběží jako na drátkách, je zle? Perfekcionismus je důležitý předpoklad úspěchu, ale také duševní porucha, která se může stát peklem pro vás i ostatní.
, Časopis Moje psychologie
1. 6. 2010
Jsem tak trochu puntičkář

„Promiň, mám tady hrozný nepořádek,“ říká mi známá pokaždé, když překračuji práh jejího bytu. Marně hledám věc, která by neležela na svém místě, a stejně tak marně pátrám po jediném smítku prachu.

Veronika je dokonalá v každém ohledu: zdravě se stravuje, pravidelně se hýbe, realizuje se v práci, má pořádek v bytě a vždycky dokonalý zevnějšek. Zdánlivou harmonii kazí jediné – její pohled signalizující obavu, že pokud všechno nebude perfektní, stane se něco strašného.

„V podtextu podobného jednání bývá téměř vždy nezpracovaná úzkost. Řád a pořádek nám pak poskytují tolik potřebný pocit bezpečí, absence řádu je spojena naopak se značnou tenzí. Úzkost může být ovšem spojena i s něčím, čemu se v psychologii říká ‚stín‘. Čím více bychom si podvědomě přáli být nezodpovědní, chovat se bez respektu k řádu věcí, tím silnější mo hou být naše nevědomé obrany. Výsledkem je chování, které je pravým protipólem našich skrytých tendencí,“ říká psycholog Petr Šmolka.

Důvodů pro sklony k perfekcionismu je víc. Nejčastěji vzniká vlivem výchovy, kdy rodiče vytvářejí na dítě nepřiměřený tlak: musí být dokonale čisté, mít perfektně uklizený pokoj, ve všem vynikat. Perfekcionismus není vrozený, ale jde o naučené chování.

Dítě náročných rodičů si pak odnáší do života poselství: pokud chci, aby mě lidé měli rádi, je třeba být dokonalý. Příčinou perfekcionismu však může být i snaha mít vše pod kontrolou. Týká se lidí, kteří si v dětství ve své fantazii vytvořili jakýsi „dokonalý svět“, jehož pravidla se snaží aplikovat i na reali tu.

Puntičkářství neboli snaha o dokonalost může být užitečná. Je to jakýsi
motor, který nás dostává na stále vyšší úroveň. Jenže u někoho bývá snaha o dokonalost až patologická. „Pravý puntičkář neusne dřív, dokud nemá na stole všechny tužky srovnány hroty vlevo. A pokud se má večeřet v 18.30, pak to skutečně musí být v půl sedmé. Onou kritickou hranicí, kdy lze perfekcionismus považovat za problém, bývá moment, kdy nás zmíněné charakteristiky začnou ovládat a nabývají podoby nutkavého jednání. Případně moment, kdy nám zabraňují v navazování nebo udržování funkčních vztahů s okolím,“ upozorňuje odborník.

Pokud máte pocit, že perfekcionismus začíná být i váš problém, postavte se mu hned v začátcích. Ptejte se, proč tak zuřivě uklízíte a co v životě je pro vás vlastně důležité – opravdu je to chirurgicky čistý byt, kde se dá jíst z podlahy?


Témata: Rodina, Časopis Moje psychologie, Perfekcionismus

Mohlo by vás zajímat
Tenhle táta vytváří bláznivé fotky svých dětí. Kam na ty nápady chodí?
Nesestouplá varlátka: Problém, který se nevyplácí podceňovat
Netrestejte! Podporujte vnitřní motivaci
Přirozený porod: Rodičky nechtějí být pacientky, ale ženy, jimž se naslouchá...

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu