Maminka.czRodina

Jsem závislá na partnerovi

Zuzana Labudová 4.  2.  2010
Jsem závislá na partnerovi
Slovní spojení „partnerský vztah“ naznačuje rovnocenné postavení. Někdy se ale symetrie vymkne z rukou a z partnerů se stanou „závislý a dominantní“. I když nejde o lékařskou diagnózu, tato závislost může poznamenat život i osobnost jejího nositele.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Že jste o této diagnóze nikdy neslyšeli? Pravda, závislost bývá většinou spojována se škodlivými návyky, jako na alkoholu, cigaretách,drogách nebo automatech, a partner do této skupiny opravdu moc nezapadá. Ale chování některých žen vůči jejich protějšku skutečně splňuje většinu kritérií závislosti. Stále na něho myslí, je alfou a omegou jejich života, omezují kvůli němu své zájmy a společenské kontakty, nedokážou si představit život bez něho, podřizují mu svůj veškerý čas… výčet by mohl být opravdu dlouhý. Závislost na partnerovi může změnit člověka k nepoznání a často odsoudí k záhubě i onen vypiplávaný vztah.

Zlatá klec závislosti

Asi si říkáte, že něco takového by se vám přihodit nemohlo, ale zkuste trochu popřemýšlet. Možná najdete v okolí známou nebo kamarádku, která se pomalu přeměnila z nezávislé dračice na ochočenou hospodyňku, co bez partnera nevytáhne paty z domu. Tato závislost se totiž většinou rozvíjí pomalu a nenápadně. A co je nejhorší - oběť jí jde naproti s otevřenou náručí a vnímá ji jako něco úžasného. „Konečně jsem našla partnera svých snů,“ pochvaluje si čtyřiadvacetiletá editorka Magda. „Jsme si tak blízcí, že se od sebe nehneme na krok. Pracujeme spolu, bydlíme spolu, všechen čas trávíme spolu. Nepotřebuju už nikoho dalšího, Radek je moje všechno. Jsem šťastná, že mám konečně vztah podle svých představ,“ usmívá se.

První, kdo si všimne, že se s dotyčnou osobou děje něco nezvyklého, bývají přátelé nebo rodina. Obvykle uplyne dlouhá doba, než si vůbec připustí, že na svém protějšku až nezdravě ulpívá, a někdy tento náhled nezíská nikdy. „Měla jsem výbornou kamarádku ze školy,“ vzpomíná dvaatřicetiletá zubařka Denisa. „Pak si ale našla přítele a během půlroku se změnila k nepoznání. Když jsme se třeba domluvily, že si někam vyrazíme, většinou to dopadlo tak, že mi hodinu před schůzkou volala, že to musí zrušit, protože se domluvili na něčem s přítelem. Vždycky to dopadlo stejně: ,Marek by chtěl to…´ ,Marek mi navrhnul, aby…´ ,Ehm, když my…´ Nakonec jsme se přestaly vídat úplně a tím naše přátelství skončilo. Vnímala jsem to jako zradu, nestála jsem jí ani za blbý kafe.“ Většina psychologů se shoduje na tom, že za závislostí často stojí nízké sebevědomí či touha dosytit si potřebu lásky, která nebyla v dětství uspokojena.

„Druhý člověk je zde coby prostředek pro zmírnění existenciální úzkosti a velkého nedostatku sebedůvěry. Citově závislí lidé byli v raném dětství často připraveni o lásku, nebo byli naopak láskou tak zahrnuti, že se nenaučili převzít aktivitu,“ tvrdí Pascale de Lomas a Anne Dufour. „Tito lidé popírají své vlastní potřeby, nejsou dokonce ani schopni je formulovat, a vězí tak ve vzorcích chování, které jejich stav pouze zhoršuje. Snaží se doslova urvat si náklonnost druhého prostřednictvím tyranizující štědrosti nebo nátlaku.“ Na scéně citové závislosti mohou hrát roli i další faktory. Například nedostatek zájmů a přátel. Člověk, který nemá vlastní představy o tom, co dělat, se bez protestu podřídí plánům svého protějšku a začne s ním žít jeho život. „Přistěhovala jsem se za přítelem do Prahy a vůbec nikoho tam neznala.

Tomáš mě seznámil se svými kamarády a od té doby se stali i mými. Začala jsem s ním chodit lézt na stěnu, hrát bowling, naučila jsem se i lyžovat. Byla jsem spokojená, ale teď mi dochází, že nemám nic svého a že se už nemáme čím vzájemně obohacovat. Máme stejné zájmy, přátelé, zážitky. Začíná mě to štvát,“ stěžuje si Nina, pětadvacetiletá recepční. Psycholog PhDr. Tomáš Novák se domnívá, že závislost na partnerovi může souviset s určitým typem osobnostního nastavení: „Pro závislost je typická kombinace nadměrného pocitu zodpovědnosti s jistou podřízeností. Závislý to ,myslí dobře´ se vším a se všemi. Není to však dáno jeho hlubokým altruismem. Spíše jde o důsledky úzkosti, obavy ze změny, pocitem připoutání ke svému mikrokosmu,“ vysvětluje.

Někdy mohou za závislostí stát daleko průhlednější mechanismy, například nesamostatnost nebo vzorec chování okoukaný v původní rodině. „Moje máma byla vždy ta pasivní, dělala ústupky a podřizovala se. Všechno bylo tak, jak to chtěl táta, nenapadlo by ji ani zmínit se o tom, že má jiné přání a touhy. Celé dny se starala o dům a večer seděla u televize a čekala, až se táta vrátí z práce. Vždycky mi to přišlo jako normální forma vztahu a dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to tak být vlastně vůbec nemusí,“ líčí čtyřicetiletá Pavla.

Podoby závislosti

Závislost na partnerovi má mnoho podob. Jejím signálem je třeba podřizování veškerých záležitostí partnerovi. Ano, určité ústupky jsou předpokladem fungujícího vztahu, ale mělo jít o kompromis nebo alespoň o střídání rolí ustupujícího. Lidé závislí na svém protějšku se ale podrobují ve všem a kdykoli, jako by sami neměli vlastní názor a představu o tom, co chtějí. Trávení volného času, preference jídla, volba programu v televizi či destinace na dovolenou. To všechno jistě partner dokáže lépe. A když ne, aspoň bude mít radost, o mě přece nejde, já můžu ustoupit. „Výběr dovolené vždycky nechávám na manželovi. Celý rok tvrdě pracuje, a tak si zaslouží pořádně si odpočinout podle svých představ. Já jsem spokojená kdekoli, takže nevidím důvod, proč bych se mu do toho měla plést,“ říká třicetiletá knihovnice Šárka. Tato snaha „obětovat se“ ve jménu partnerství ale často vychází nazmar. Koho by přitahovala bytost bez názoru, šedý stín jeho samotného.

Dalším znakem závislosti na partnerovi je neustálá potřeba důkazů lásky. Lidé citově závislí vyžadují neustálé dotyky, lichotky, slovní projevy pozornosti a náklonnosti. Úzkostně se bojí, že by jejich vztah mohl ztrácet na intenzitě, a tak potřebují stále ujišťovat, že tomu tak není. „Setkal jsem se s dvojicí, která se dohodla, že si každý den navzájem věnují alespoň malý dárek,“ vzpomíná Tomáš Novák. „Byt se jim posléze zaplnil různými tretkami, kamínky, větvičkami… a nakonec se rozvedli. To samozřejmě není nejhorší možné řešení. Jsou totiž známy i sebevraždy, jakož i vraždy ,ze závislosti´.“ Problémem může být i to, pokud má náhodou partner ke vztahu nějaké výhrady, nebo třeba jenom návrhy, jak ho vylepšit. To se závislý protějšek ihned hroutí a propadá beznaději či vzteku. „Bojím se s manželkou mluvit o čemkoli, co se týká našeho vztahu,“ svěřuje se padesátiletý fotograf Jindra. „Kdykoli mám nějaký návrh, skončí to katastrofou.

Naposledy jsem přišel s nápadem, že bych chodil s kolegy jednou týdně na pétanque. Začala se klepat a pak se rozbrečela, že ji už nemiluju a že se snažím vymyslet, jak nejvíc nebýt doma, protože je s ní nuda. Její chování mě svazuje, ale nechci jí ubližovat,“ líčí. Omezování partnera je také jedním se znaků citové závislosti. Často souvisí se žárlivostí a s obavou, abychom o něj nepřišli. Co když potká někoho lepšího? Co když zjistí, že se dokáže dobře bavit i bez nás? Co když nás pak odsune na druhou kolej? Takové myšlenky jsou často spojené s nízkým sebevědomím, které chodívá s citovou závislostí ruku v ruce. Právě takovéto omezování může vést k tomu, že partner po svobodě začne toužit ještě víc. Když se někdo ve vztahu dusí, je jasné, že z něho potřebuje utéct pryč, ven na čerstvý vzduch. Je důležité, aby si takovéto oddychové chvilky mohl dopřávat s požehnáním toho druhého a nemusel pak cítit výčitky svědomí nebo po návratu domů nacházet oddaně čekající hromádku neštěstí.

Trápení se, smutek, vyděračské scény, pokud není drahá polovička doma, to jsou další varovné signály kalamity zvané závislost na partnerovi. „Mrzí mě, když chodí Karel s kamarády na pivo. Celý týden pracuje a má volno jen o víkendu, a to ještě ne pokaždé. Když pak dá přednost hospodě před mnou a dětmi, je to, jako bychom mu byli ukradení. Říká, že se potřebuje trochu odreagovat, ale copak to nemůže i se mnou? Většinou jsem pak naštvaná a máme o víkendu tichou domácnost,“ vypráví Andrea, která zůstala po mateřské doma, aby se starala o rodinu. „Chtěla jsem, aby měl Karel doma uklizeno, navařeno a aby ho tu někdo čekal, když přijde v poledne na oběd, tak jsem se vykašlala na práci. Stejně jsem v ní nebyla dobrá a manžel vydělá dost pro oba. Jsem tu teď pro něj a pro děti,“ říká. Péče o partnera na úkor vlastní profesní kariéry také může naznačovat, že šelma jménem závislost pomalu vystrkuje svoje drápky.

Závislý muž

I když se může zdát, že je závislost na partnerovi doménou slabšího pohlaví, najdeme nemálo „závisláků“ i mezi muži. „Typickým příkladem závislého muže je tzv. muž 3 S - slušný, slabý, seriózní,“ vysvětluje psycholog PhDr. Tomáš Novák. „Chová se, jako by právě vstal z lůna ženských časopisů propagujících, že muž má ženě pomáhat. Ona pomoc se ovšem netýká věcí podstatných, ani toho, kde ženu obraně řečeno nejvíc bota tlačí. Pomáhá po svém - bývá mistrem domácích úsporných pomazánek typu celer a la krab. Infantilně se jimi chlubí. Nedochází mu, že byť by byla ona pomazánka, vnímejme ji zde jako symbol, docela dobrá, přece „krab je krab“. Tedy k chlubení toho zase tolik není. Muž tří S je tvorem domácky zaměřeným, nepříliš zručným kutilem, šetřílkem bez špetky velkorysosti. Rád souloží často, leč obvykle krátce. Nepovedený pohlavní akt korunuje otázkou: ,Líbilo se ti to?´“ S podobným typem muže má zkušenosti i Linda, třiadvacetiletá studentka práv:

„Chodila jsem s klukem, který byl hodný, slušný, zlatý, ale zároveň nemožně nudný. Mamka z něho byla vedle, prý si mám takového vážit, ale já už to časem nedávala a rozešla se s ním. Udělal, co jsem chtěla ještě dřív, než jsem na to vůbec stihla pomyslet. Vařil každý den večeři, uklízel, pořád mi něco kupoval, vyzvedával mě v práci, plánoval překvapení, kdykoli jsme byli někde ve společnosti, celý večer na mně visel a hladil mě. Asi si teď říkáte - ideální partner, ale věřte mi, že to časem začne lézt neskutečně na nervy,“ vypráví.

Proč nebýt závislý

Možná, že jste v diagnóze závislosti na partnerovi poznali sami sebe nebo jste v ní našli rysy typické pro vašeho partnera. Co s tím ale teď? Určitě se vyplatí svoje chování změnit, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je zachování vašeho sebevědomí. Plné odevzdání se partnerovi časem z člověka udělá loutku, se kterou si ten druhý může hrát podle vlastních představ. Leckdy pak začne dominantní partner zneužívat svého postavení a časem převezme roli tyrana a despoty. Mnoho obětí takovýchto vztahů nakonec přichází do ordinací psychologů, aby získalo zpátky svoje ztracené sebevědomí a schopnost rozhodovat sám za sebe. Dalším důvodem, proč dát závislosti navždy sbohem, je zachování fungujícího vztahu.

Vztah je jako židle, která stojí na několika stejně vysokých nohách. Pokud se začne jedna zkracovat a druhá prodlužovat, je dost možné, že ztratí stabilitu a zhroutí se. Podobně hrozí zhroucení vašeho vztahu, pokud se na něm budete podílet stejnou intenzitou. Jestliže se člověk zamiloval do nezávislé a samostatné osoby, jen těžko k ní bude cítit totéž, pokud se dobrovolně připraví o veškerou svoji jiskru. Většina z nás hledá pro partnerství osobnost, a ne siamské dvojče či oddaného služebníka.Závislost na partnerovi, stejně jako jakákoli jiná závislost, také zbavuje přirozených zdrojů radosti, které nám pomáhají dobíjet baterky. Když se záměrně vzdáte koníčků, kamarádů a věcí, které vám dříve vždycky dělaly radost, dobrovolně volíte ochuzený a jednotvárný život. Nebudete toho ve stáří litovat? Naštěstí ale nikdy není pozdě říct si „dost“ a za pomoci silné vůle nebo schopného odborníka se své závislosti postavit. Protože stejně jako je léčitelná ta na alkoholu nebo drogách, i v případě závislosti citové můžete udělat obrat o sto osmdesát stupňů.


Jak se pozná závislost

1. Přizpůsobujete se ve všem a pořád.
2. Měníte podle něho své plány.
3. Zbavujete se kvůli němu svých přátel a zájmů.
4. Obětujete se.
5.Omlouváte jeho chyby.
6. Máte panickou hrůzu z rozchodu.
7. Neumíte si představit život bez něj.
8. Jste nesamostatný/á.
9. Nemáte vlastní názory, přání, cíle.
10. Potřebujete někoho, kdo za vás rozhoduje.
11.Vyžadujete neustálé projevy lásky a náklonnosti.
12. Chcete trávit veškerý čas společně.
13. Jde vám hlavně o jeho spokojenost, vy jste až na druhém místě.
14.Když není doma, neumíte se sami zabavit.
15. Je celý váš život.

Dal ší in for mace Tomáš Novák: Proč jsi na mně tak závislý(á)?! O bezpečné cestě, jak zničit vztah, ERA Ján Praško: Asertivita v partnerství, Grada


Můj život se...

... ZÁVISLOSTÍ NA PARTNEROVI

Nikole je 28 roků. Kdysi byla ambiciózní, nezávislá, měla své plány a sny. V posledních letech se ale změnila k nepoznání. Středem jejího života, kolem kterého se celý den točí, je její muž.

* Nikolo, říkáš, že jsi závislá na partnerovi. Jak se to projevuje?

Ano, podle toho, jak vnímá závislost na partnerovi naše společnost, asi závislá jsem. Ale nevidím v tom nic špatného. Kamarádky se mi občas snaží domluvit, změnit mě, ale já nechápu proč. Miluju manžela a nevidím na tom nic špatného. Už mě nebaví chodit po večírcích, klábosit s kamarádkami nebo jezdit na divoké výlety. Kdysi jsem měla překladatelskou agenturu a jezdila po celé Evropě. Užila jsem si svoje. Teď mám svého muže a chci mu vytvořit příjemný domov. Jsem už prostě v jiné životní etapě než některé moje vrstevnice.

* Jak tedy trávíš volný čas?

Jak kdy, ale většinou mi žádný nezbude. Starám se o dům a o zahradu, vařím, peru, uklízím. Takové ty běžné domácí práce. Když nemám co dělat, někdy si čtu nebo se dívám na televizi. Kolem osmé se vrací domů manžel, tak si povídáme nebo zajdeme někam na večeři. Jezdíme společně na výlety, na návštěvy k příbuzným, na dovolenou, je nám spolu prostě skvěle. Je to takové moje slunce v jinak pochmurném dni.

* Nemáš občas chuť vyrazit si někam sama nebo s kamarádkou?

Vůbec. Nevydržela bych bez Davida ani den. Jsme spolu sedm let a jen dvakrát jsme byli přes noc bez sebe. Jednou, když jsem byla v nemocnici na operaci, a podruhé, když musel David na konferenci do Rakouska. Na tu první situaci si moc nepamatuju, ale podruhé to bylo peklo. Celou noc jsem nespala a trápila se, co asi dělá. Vyrazil si někam s kolegy? Nebo někde na baru koketuje s kolegyní? Nakonec jsme protelefonovali během dvou dnů sedm hodin. Nepřejte si vidět ten účet. Od té doby mě bere raději všude s sebou. Máme jeho pracovní pobyty vlastně trochu jako dovolenou.

* Dovedeš si představit rozvod?

Ani v nejčernějším snu. Celý svůj život jsem přizpůsobila Davidovi, mimo jiné proto, že s ním chci zůstat až do smrti. Neuvěřitelně moc ho miluju a vím, že i on mě. Dokonale si spolu rozumíme, perfektně se známe. Už ani nemusím mluvit a on ví, na co myslím, co mám na srdci. Dokonce mi i objednává jídlo v restauraci. Vždycky se trefí. Takovýhle vztah člověk zažije jednou za život.

Témata: Rodina, Časopis Moje psychologie, partner, Chlubení, Možné řešení, Ztracené sebevědomí, Ideální pár, Travis, Drahá polovička, Sia, Part, Ženský časopis, Větvička, Osobnostní nastavení, Tomáš Novák, Ján Praško, Par, Vzorec chování, Výběr dovolené, Asertivita, Přirozený zdroj, Podřizování, Dračice, Bowling, Pár