Maminka.czChování a vztahy

Jsem závislý na slavných

Bezmezně je obdivují, sledují vše, co se o nich říká a píše, nenechají si ujít žádnou příležitost se s nimi setkat, doma líbají jejich fotografie. Bez svých idolů by snad zemřeli. Řeč je o lidech, kteří jsou „závislí“ na jiném člověku.
, Časopis Moje psychologie
25. 6. 2010
Jsem závislý na slavných

Většinou je to hvězda – zpěvák, herečka či sportovec. A co na to psychologové? Jde o lásku, přátelství? Nebo o zatemnění mysli? Z každého kousek. Někteří z obdivovatelů chtějí být svému idolu co nejblíže, chtějí ho co nejvíc poznat.

Mají pak pocit, že tak patří do jeho života, že je to jejich známý či spíše přítel. Někteří se chtějí svému vzoru co nejvíce podobat. Valentina z Moskvy se naučila česky. Mluví plynně a skoro nelze poznat, že se narodila jinde. Naše mateřština a země jí ale nezaimponovala jen tak. Na první pohled ji upoutal Karel Gott.

„Jezdím po celé Evropě, a když to trochu přeženu, tak vydělávám jen proto, abych mohla spatřit na vlastní oči svoji modlu, miláčka, zkrátka muže č. 1 v mém životě. Doslova vymetám všechny jeho koncerty a další akce, kde ho můžu vidět,“ říká čtyřiačtyřicetiletá pohledná žena. Gott je jeden z mála našich umělců, který opravdu fascinuje davy. A obdiv k němu trvá stále. Napříč generacemi.

Valentina je ale na něm bez přehánění závislá. „V Moskvě žiji a pracuji. Do Česka jedu vždycky, když to jde. Samozřejmě v mém programu musí být hlavně jedno jediné jméno – Karel Gott,“ přiznává žena, která má svého partnera, a neprozradí, zda by mu dala v případě nabídky od zpěváka košem. Její kamarádka z Prahy s úsměvem říká, že je to docela „vážné“. „Když je Gott v Kyjevě, letí do Kyjeva, když zpěvák zamíří do Německa nebo Polska, následuje ho tam,“ uvádí novinářka Michaela.

Vzory máme odjakživa

Když se vrátíme do historie, zjistíme, že idoly a vzory měli lidé odjakživa. „V začátcích to byli reální lidé v rámci nějaké vesnice. Vždy byl někdo, koho všichni považovali za určitý idol,“ říká psycholožka Eva Hofírková. „V současné době, s rozvojem médií, jsou idoly čím dál tím iluzornější. Idoly obecně jsou tedy objektem touhy, zbožňování, zamilovávání se a podobně. Anebo slouží jako vzor, se kterým se člověk chce identifikovat. Vidí u něj zajímavé vlastnosti či výkony, které by chtěl mít a jichž nemůže sám dosáhnout. Zkrátka se se vzorem identifikuje.

To, že jsou idoly iluzorní, umožňuje vkládat do nich jakékoli představy. Vlastně cokoli, co si člověk vysní, protože už od puberty si začínáme vysnívat své potenciální partnery,“ vysvětluje psycholožka. Právě proto, že slavné lidi reálně neznáme, můžeme si představit cokoli. Eva Hofírková upozorňuje, že však jde o náhražku představ a reálných zážitků, které dotyčnému člověku chybí a které v jeho vlastním životě zůstaly neuspokojené. Lidé poměrně často dokážou fungovat na bázi představ, které někdy vyvolávají silnější zážitky než skutečnost. Známe to všichni.

„Představíme si, jak jíme biftek, a slinné žlázy a naše útroby začnou pracovat samy od sebe. Představy jsou u člověka hodně důležité. Třeba v sexu. Často se stává, že si lidé představují sexuální styk s určitou osobou. Není to nic zvláštního a neobvyklého. Někdo si představuje domovníka, jiný zase nějakou populární osobnost. Není to ani nic škodlivého a pro sex to má spíše přínos. Záleží ale na tom, jak dalece se stírá u zmiňovaných jedinců milujících své idoly přechod mezi realitou a fantazií. Může nastat únik od reality a docházet až k patognomickým projevům. Záleží, jak silný prožitek je a jak dalece se chce člověk svému idolu přiblížit, protože mu něco v reálném životě chybí,“ říká Eva Hofírková.

Gott, Elvis a ti další

Lucie Bílá jednou řekla, že Karlovi stačí, aby se v Kremlu, kde je sál pro 6000 lidí, pouze prošel po pódiu: „Nemusí říct ani slovo a má ovace jako nikdo.“ I novinářka Michaela měla své idoly, i jí do cesty vstoupil Karel Gott. Ovšem její první láskou byl Elvis a zbožňovala i Ricchi e Poveri –pop kapelu z 80. let. „Franco Gatti, Angela Brambati, Angelo Sotgiu a Marina Occhiena. Moje lásky. Kdysi byli třikrát po sobě v Lucerně. Tenkrát jsem nahrávala kazety s jejich hudbou kamarádkám. A koupily jsme si lístky na všechny jejich koncerty. Jejich hudba se ke mně dostala ze Západu. U nás se taková hudba nedala sehnat, právě tak jako mnohé další věci. Když přijeli, tak jsme si vzaly taxíka a spěchaly za nimi i na letiště.

Zkrátka vše, co jsme měly jako náctileté uspořené, jsme daly za ně,“ popisuje. Tehdy s nimi udělala i rozhovor pro Sedmičku pionýrů. „Kromě toho fantastického zážitku jsem si také uvědomila, že novinařina je pěkná práce. Vídala bych spoustu umělců a možná potkala další hvězdy,“ přemýšlela tenkrát Michaela. Nyní píše nejen o Gottovi, ale i o dalších slavných lidech. „Karel Gott je shodou okolností přítel naší rodiny. Znám ho odmalička. A můj dědeček mu opravoval auta. Měla jsem ho vždycky ráda stejně jako všichni ostatní. Milovala jsem ho jako zpěváka a písničky jsem znala zpaměti.“

Obrazovku nelíbám

„V novinářské praxi jsem v uvozovkách závislá na všech známých lidech. Rozhovory s nimi mě živí. Po dlouhých letech, kdy jsem k nim měla i intimně blízko, mám ale v současné době radost, když je víkend a všechny je mám z očí,“ líčí Michaela. „Bývám vyčerpaná. Můj život jde vlastně na jejich úkor. Musím věnovat spoustu času tomu, abych je sehnala a aby byl článek co nepřesnější a vystihoval opravdu to, jací jsou či nejsou. Karlovi vždycky přeji, aby se mu koncerty i soukromý život dařily, a když je v televizi, všichni doma musí být zticha. Ale obrazovku líbat nechodím. Nejsem tak fanatická jako v případě mé náctileté anabáze s Elvisem a Ricchi e Poveri,“ směje se.

Prý se už přistihla, jak myslí víc na práci a své „hvězdy“ než na svoji rodinu. „Místo toho, abych prožívala to, že moje matka potřebuje endoprotézu, prožívám endoprotézu s někým jiným. Někdy to trochu omezuje můj život, ale jinak jsem v klidu,“ dodává. Vyspat se s nějakou hvězdou showbyznysu by nechtěla, miluje svého partnera. A s úsměvem podotýká, že by asi ztratila o mnohých iluze. „Je lepší je mít na platonické lince,“ dodává s tím, že jedna známá z jejího oboru je zpěvákem tak okouzlená, že se zásadně podepisuje Gotík. Všude kromě úředních listin.

Náctiletí mají modlu častěji

Jsou k vyhledávání idolů náchylní více náctiletí lidé a spíše ženy než muži? V období dospívání je podle Evy Hofírkové výskyt idolů typický. Vzory jsou v tomto období, kdy se formuje vlastní osobnost člověka, velmi důležité. Během dospívání probíhá i určitá příprava na partnerský život. „Náctiletí si vytvářejí představy jak o sobě, tak o druhých i o potenciálním partnerovi. Mladí si mohou vysnít ledacos, a když jim potom připadá, že se přibližují k vysněnému ideálu, tak si ho oblíbí. V tomto věku je to nejvýraznější,“ říká psycholožka. Co poradit lidem, kteří jsou svým idolem zatím beznadějně zaslepeni? Pokusit se ho „zbavit“, najít si jiné záliby?

„Záleží na tom, jestli to je nutné. A také na tom, jak fungují v reálném životě. Pokud současně normálně fungují a mají normální plány, a toto je něco navíc, tak proč zbožňování idolu rušit? Jestliže jim to ale brání v běžném životě a nejsou schopni vytvářet normální vztahy a plány, cíle či hodnoty, pak záleží na tom, jestli si s tím poradí sami, anebo si vyhledajípomoc. Je dobré se co nejvíc přibližovat k reálnému životu, mít co nejvíc zájmů a co nejvíc aktivit mezi reálnými lidmi,“ radí Eva Hofírková.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.


Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie

Mohlo by vás zajímat
Tenhle táta vytváří bláznivé fotky svých dětí. Kam na ty nápady chodí?
Nesestouplá varlátka: Problém, který se nevyplácí podceňovat
Netrestejte! Podporujte vnitřní motivaci
Přirozený porod: Rodičky nechtějí být pacientky, ale ženy, jimž se naslouchá...

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu