[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Ale mami. To byla přece jiná doba, nemůžeš srovnávat výchovu tehdy a dnes. Já prostě malému na zadek nedám, a ty to prosím taky nedělej..."
"A proč bys měl prosím tě chodit k psychologovi, co je to za vymoženosti, za nás nic takového nebylo. Máte málo fyzické práce a čas nimrat se v sobě. To je ten problém..."
Pokud jsou vám, coby rodičům mileniálům, tyto věty povědomé, je to v pořádku. Dnešní rodiče jsou první generací, která vyrostla v digitální éře. Mají tak přístup k mnohem více informacím, než měli jejich rodiče, a kladou na sebe úplně jiné nároky.
VIDEO: VÝCHOVA DĚTÍ PODLE ZNAMENÍ
Oproti tomu boomeři - generace našich rodičů a prarodičů - jsou lidé, kteří se nestydí za to, že jsou takzvaně stará škola. Zastávají hodnoty svých předků, sociální sítě jsou pro ně tabu (stejně jako onen zmíněný psycholog) a nepochopí ani zákaz fyzických trestů.
Nevěřícně kroutí hlavou nad "trendem" dnešní doby, tedy respektující výchovou, jenže právě jejich potomci věří, že pokud chtějí, coby rodiče, vychovat z dítěte laskavého člověka, kterému nechybí respekt, musí se k nim sami takto i chovat.
Kvůli současné ekonomické situaci jsou dnešní rodiče také pod stále větším finančním tlakem. Náklady na péči o děti rostou a peníze se někde vydělat musí. Což má za následek to, že rodiče se svými dětmi tráví méně času.
Na řadu by tak mohli přijít právě prarodiče. Ti sice chtějí být často nápomocni, mohou mít ale potíže s tím, jak se rodičovství změnilo od doby, kdy vychovávali své děti. Třecích ploch mezi dvěma naprosto odlišnými generacemi je tak hned několik.
„Svět je jiný, než když jsme vyrůstali my, takže i výchova musí být jiná. Psychická zátěž je šílená a oba rodiče obvykle musí pracovat, takže „tradiční“ rodinný život, v němž většina z nás vyrůstala, je (pro většinu) zastaralý. Poznámky typu „když já byla mladá a starala se o tebe, trávila jsem s tebou daleko víc času...“, ať už jsou míněny jakkoli dobře, vyvolávají u nás rodičů pocity viny, že nejsme svému dítěti k dispozici na 100 % , nebo že nejsme schopni ho finančně zajistit. A to opravdu bolí...“ Edita, 2 děti
„Čím dál víc slýchám, kolik prarodičů je ohromena našimi partnery a tím, jak moc se podílejí na výchově dětí. Je tu tolik chvály směrem k dnešním otcům, což mi přijde hodně legrační. Máma mi často ráda připomíná: „Tvůj táta nevyměnil ani jednu blbou plínku. To je úžasné, co ten tvůj Radek všechno dělá.“ A já jí říkám: „Mami, tomu se říká partnerství. Je to naprosto normální." Klára, 1 dítě
"Moji i manželovi rodiče nechápou, že k nám jednou za čas přijde uklidit paní, kterou jsme si našli a že sem tam nám pohlídá i děti, když si chceme vyrazit. "Kam byste si vyráželi, když máte malé děti, to si nechte, až odrostou!" Tohle slýcháváme často. Nebo výčitky, že za úklid a hlídání zbytečně vyhazujeme peníze. Přála bych si, aby prarodiče věděli, že my musíme vychovávat mnohem jinak než oni kdysi. Placená pomoc je někdy nezbytná, ať se nám to líbí, nebo ne." Jarka, 2 děti
Když jsem řekla tchyni, že chodím na terapie, málem to nerozdýchala. Myslela si, že mi její syn zahýbá, nebo že je někdo z nás vážně nemocný. Nepochopila, že tam chodím "jen" proto, že potřebuju své pocity sdělit i někomu jinému než svým nejbližším. Někomu, kdo má nadhled a není zúčastněný. Duševní zdraví přece není žádné tabu!" Eliška, 1 dítě
„Naši nemůžou pochopit, proč s dětmi neustále někam cestujeme a utrácíme peníze, když i na hřišti za domem nebo v blízkém lesíku je taky fajn. To sice je, ale proč bychom neměli dětem rozšiřovat obzory? Že s námi nemohli v dobách totality nikam cestovat přece ještě neznamená, že budeme i my zavření jen doma!" Johana, 3 děti
„Jedna věc, kterou bych si přála, aby naši rodiče pochopili, je, že se k našim dětem chováme s respektem a chápeme, že jsou to lidé, kteří mohou projevovat své emoce. Myslím, že nejlepší způsob, jak děti naučit být respektovanými lidmi, je ten, že jim tento respekt sami poskytneme. To znamená umožnit jim vyjádřit své emoce a také se našim dětem omluvit, pokud dojde k situaci, kdy mám pocit, že jsem ji možná řešila špatně. Jak se mohu rozčilovat nad tím, že mé děti neregulují své emoce, když se nedá očekávat, že bych vždy regulovala ty své? Takže moje děti mohou mít špatné dny. Mají dovoleno říct: „Mami, já s tím nesouhlasím“. Mají dovoleno vybrat si, koho chtějí obejmout a koho ne. Tohle naši prarodiče moc nechápou, bojí se, že z dětí vychováme rozmazlené sobce. S tím ale nemůžu souhlasit!" Kája, 4 děti