[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle obecných stereotypů bývají prvorození často vnímáni jako zodpovědní a ambiciózní lídři, jedináčci zase jako nezávislí a sebejistí jedinci. Vedle těchto pozitivních vlastností, se však může objevit i sklon k perfekcionismu, a tíživý pocit vysokých nároků a očekávání. Nový výzkum naznačuje, že právě tyto rysy mohou zvyšovat jejich náchylnost k úzkostem.
Podle studie, kterou provedla společnost Epic Research, mají prvorozené děti ve věku osmi let o 48 % vyšší pravděpodobnost, že budou trpět úzkostí, a o 35 % vyšší pravděpodobnost deprese ve srovnání s mladšími sourozenci. U jedináčků se riziko úzkosti zvyšuje o 42 % a riziko deprese o 38 % oproti dětem, které mají sourozence.
Studie z USA, která zkoumala více než 182 000 osmiletých dětí, upozorňuje na několik důvodů, proč mohou prvorozené děti a jedináčci čelit vyššímu riziku duševních potíží. Rodiče často kladou na prvorozené děti vyšší nároky, což může vést k většímu tlaku na výkon a zodpovědnost.
Tento tlak je u dívek někdy nazýván „syndromem nejstarší dcery,“ kdy jsou nejstarší holčičky často v rodině postaveny do role vzoru mladším sourozencům a mnohdy taky pomáhají rodičům s péčí, což v nich někdy může vyvolávat stres a úzkost.
„Syndrom nejstarší dcery je termín používaný k popisu jedinečných výzev a očekávání, která jsou často kladena na nejstarší dítě v rodině,“ říká Jamila Jones z Poradny pro klinické duševní zdraví Concordia University Chicago pro charliehealth.com. "Od těchto dětí se často očekává, že půjdou příkladem svým mladším sourozencům, převezmou více zodpovědnosti a budou se chovat jako vzory."
Tento koncept, který zavedl na počátku 20. století rakouský psychoterapeut Alfred Adler, souvisí s teorií pořadí narození, která naznačuje, že postavení dítěte v rodině ovlivňuje jeho osobnost a životní zkušenosti. Výsledkem je, že „nejstarší děti mají ve srovnání s ostatními sourozenci více povinností a ‚neuróz‘.
I jedináčci mohou čelit podobným výzvám, protože rodičovská očekávání se soustředí výhradně na ně. Tím pádem mohou zažívat tlak na dokonalost a bojovat s pocitem, že rodiče nesmí zklamat.
Prvorozené děti procházejí rodičovským „učením za pochodu“, kdy matky a otcové zažívají poprvé nejrůznější obavy a nejistoty. U jedináčků se rodičovská očekávání koncentrují pouze na jedno dítě, což může přinést zvýšený tlak. Výzkumníci z Epic Research při analýze zohlednili faktory jako duševní zdraví rodičů a jejich sociálně-ekonomický status. I když jsou přesné příčiny složité, studie naznačuje, že se může jednat o kombinaci rodinné dynamiky a rodičovského přístupu. Sklony k úzkostem mohou mít kořeny jak v rodinných vztazích, tak i v jedinečných faktorech spojených s prvním těhotenstvím, kdy se nastávající rodiče více obávají a jejich strachy mohou později přecházet i na děti.
Je důležité si uvědomit, že ne každá nejstarší dcera nebo jedináček prožívá úzkost nebo depresi. Rodinná dynamika a individuální výchova se značně liší a utvářejí jedinečnou zkušenost každého dítěte. Se respektujícím přístupem, kdy dáte dítěti zároveň zároveň výchovné mantinely, mohou prvorozené děti i jedináčci dosáhnout v životě spokojenosti a vyrovnanosti – klíčové je vědomé budování jejich duševní pohody již od raného dětství.