[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Porovnáváme se s ostatními, což by nebyl problém, pokud bychom měli za vzor jednoho člověka. Většinou to ale máme obráceně. „Bereme, jak rychle běhá Pavlína, jak skvěle anglicky umí Věra, jaké nápady má Josef, jak krásnou postavu má Simona. Vyrábíme si tím neexistujícího člověka a srovnáváme se s tímto ideálem. To ale nikdy nemůže dopadnout dobře,“ varuje psycholožka Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti
Nemusíte se přestat srovnávat s nikým z nich. Ale když už máte za vzor třeba Pavlínu, zkuste se kromě běhu podívat i na to, jaká je v práci. Je třeba tak dobrá řidička jako vy? Jak to má s dětmi? A tak dále.
Podobnou chybu děláme, když se srovnáváme s ideály v médiích. Nedávno jsem dostala e-mail od kamaráda, kterého frustruje tenista Novak Djokovic. „Tak on hraje nejlíp tenis na světě, vydělává milion eur a ještě se naučí perfektně pět jazyků? Jak si nemám připadat jako lůzr, když sám sotva zvládám chodit do práce?“
Katarína Filasová říká, že u médií platí totéž, co u sociálních sítí. Díváme se na „smetanu“, s níž se každý rád pochlubí. Co ale ta obrovská práce, která tomu předcházela? Opravdu bychom chtěli mít takový život jako naše vzory se vším, co k tomu patří? Pokud ano, zkuste se sami sebe zeptat – a proč vlastně? Co vaše vzory mají a vy ne? Možná pro vás takové zamyšlení bude užitečné, abyste v životě našli, co hledáte, a mířili k tomu správnému cíli.
Když se srovnáváte s druhými, vždycky najdete minimálně jednoho člověka, který má oproti vám něco navíc. Zkuste se někdy srovnat sami se sebou, například: vy teď a vy před deseti dvaceti lety. Možná si uvědomíte obrovské úspěchy, kterých jste dosáhli a které jste postupně začali považovat za samozřejmé.
Třeba zjistíte, že to, o čem jste v pubertě snili jako o nejvyšších metách, jste o patnáct let později překonali. V tomto úhlu pohledu se zřejmě budete cítit mnohem úspěšnější a spokojenější, než když se díváte na druhé. A také je důležité si uvědomit, že se srovnáváme s těmi, kteří jsou podle našeho názoru úspěšnější a myslíme si, že tím pádem i šťastnější. Ale co ti ostatní?
Na srovnávání se s druhými není podle Kataríny Filasové nic špatného. Problém je v tom, že srovnávání automaticky otáčíme proti sobě ve smyslu „on něco umí líp než já“.
„Chybí nám perspektiva, že většinou porovnáváme dovednost, kterou druhý člověk hodně dlouho trénoval a do níž investoval, kdežto my jsme zase investovali do něčeho jiného,“ říká psycholožka a doporučuje naučit se srovnávat funkčním způsobem.
Kdykoli vám v hlavě zazní „ten je tak dobrej, já jsem…“, zkuste si místo toho říct: „Ten je tak dobrej, já se to taky zkusím naučit.“ Vyberte si jednu věc, kterou chcete zlepšit, a na tu se vědomě zaměřte. S vědomím, že na něčem intenzivně pracujete, se vám rázem snáz bude dívat i na ostatní, kteří se snaží zase o něco jiného.