Jak čas utíká, stává se i z největší romance vztah plný ubíjející rutiny. Vyznání lásky ustupuje večerním diskusím o rodinném rozpočtu a někde docela hluboko se usazuje nebezpečná nemoc každého partnerství – samozřejmost. Jak to s ní máte vy dva? Pojďte si udělat malý test, a hlavně přečíst, jak to můžete všechno změnit k lepšímu. Stojíte-li o to ještě…
Skutečnost je, jaká je. Drtivá většina z nás dává energii do seznamování, namlouvání, flirtování a možná svatby a prvního roku soužití s čerstvě narozeným miminkem. Z nějakého důvodu už nepřemýšlíme nad tím, co bude dál: „Ulovit“ je zásadní. Ale pak? Jste spolu a určitě nechcete být jen vedle sebe.
Co pro to děláte? Většina z nás nic, nebo nic moc. Prostě už se máme a očekáváme, že všechno pojede setrvačností. A protože partnerství považujeme za vyřešené, začínáme myslet na stavby domů, koupi bytů, jedno, druhé i další děti, práci, novou práci, domácnost, nedostatek peněz, starosti se stárnoucími rodiči, otravnými sousedy… A jsme najednou v kolotoči každodennosti, který s sebou nese bohužel i odumírání vztahu, jaký jsme kdysi měli a od něhož jsme očekávali, že nám bude dávat pocity bezpečí a zázemí po celý partnerský život.
Pozor, blíží se krize!
Jenže nic se neděje samospádem a partnerské vztahy už vůbec ne. Asi proto neznám ve svém okolí ženu, která by v dlouholetém vztahu nezažila pocit „už jsem pro něj samozřejmá“, podpořený ještě štědrou dávkou sebelítostivých pocitů „vůbec si mě neváží, na všechno jsem sama“. Rok za rokem si vzájemně přestáváme děkovat, prosit, když o něco žádáme. Ubývají drobné pozornosti v podobě kytek, pozvání do kina, tajně vlepené pusy uprostřed nákupů... Nebo toho, že naopak my přejdeme ty věčně pohozené ponožky těsně vedle prádelního koše. Přibývá „vrčení“ kvůli maličkostem a podrážděnost, kupí se skryté touhy po znovuobjevení romantiky a novém přívalu lásky i vzájemné touhy (kdy se vlastně naposledy obtěžoval s předehrou?!). Blíží se krize.
NECH TOHO, já to udělám sama!
Velmi nebezpečný je sklon nás žen udělat a zařídit si všechno sama, protože přece jen vy sama všechno uděláte nejlíp! Poznáváte se? Delegovat, důvěřovat, nechávat si prostor nadechnout se a stále se hýčkat a udržovat si svůj vlastní prostor pro vlastní život je jedna z nejzásadnějších podmínek pro to, abyste se pro ostatní nestala samozřejmostí. A také, abyste na sebe přestala klást stále vyšší a vyšší nároky. Protože když jste na všechno sama, vůbec to neznamená, že se za to oceníte. Ale že to nakonec za samozřejmost považujete i vy sama. A to je teprve mazec. Cesta, která z toho vede, se jmenuje sebeláska. Ale především něco, čemu říkám sebelaskavost, protože sebeláska je taková špatně uchopitelná, ale když sama k sobě budete přistupovat s laskavostí, ohleduplností, oceněním, které dáváte jiným, hodně věcí ve vás i kolem vás to vyřeší.
Holky, hormony, emoce
A my, holky, ženy, mámy, to díky svému emočnímu a hormonálnímu založení vnímáme mnohem dříve a intenzivněji než naši muži. Možná i kvůli tomu, že na rozdíl od nich také ztrácíme samy sebe uprostřed každodenní vřavy, připoutané ke sporáku, domu, bytu, zahradě… Jim se pořád ještě nějak daří držet si svůj vlastní život už tím, že každé ráno odejdou do práce. Ten náš se rozplývá do dětí a všeho kolem. A proto se hlavně my nakonec ráno probouzíme otrávené přesvědčením, že takhle jsme to tedy fakt nechtěly. A večer, zdeptané dalším dnem, se ptáme samy sebe: „Myslí na nás ještě někdy? Nebo jsme už prostě samozřejmost? Stalo se to, co jsme nechtěly?“ Že jsme mu dobré jen na ten „šup šup“ sex, praní, žehlení a výchovu dětí? Vzápětí nás nakopne i fakt, že s tou výchovou nám taky mohl pomáhat víc, kdyby mu na nás záleželo. Nebo se v nás zahnízdí myšlenka, že už nás v podstatě ani nemá rád. Protože kdyby měl, nenakoupil by náhodou aspoň? Nebo by mohl vynést sám od sebe odpadky, že ano?
Autopilot místo vědomí
„Pocit samozřejmosti se skutečně objevuje, když člověk jede delší dobu na takzvaného autopilota. Přestane myslet na sebe sama, na své potřeby, a když si neudělá ani trochu času na to, aby si dobře uvědomil, kde se právě nachází, proč se tam právě nachází a kde se chce nacházet v dalším období,“ zdůrazňuje důležité aspekty problému „samozřejmosti“ psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Alexandra Hrouzková s tím, že je pochopitelné, že se zrovna tohle děje právě nám, mámám.
Protože s příchodem dítěte zapomeneme úplně na to, že jsme měly své koníčky, svůj volný čas, svou kadeřnici, svého trenéra a svůj čas na nákupy krajkového prádla (protože na kojení se fakt nehodí). Vlastně s příchodem dítěte začneme sebe dávat automaticky na druhé místo. A já jsem si dost jistá tím, že z toho dlouho máme dobrý pocit. Milujeme svou mateřskou roli, jakkoli je vyčerpávající, ale vidíme výsledky: děti prospívají, rostou, všichni se nad nimi tetelí. A dokonce se právě k tomu dobrému pocitu ze života pro rodinu stále více upínáme, protože samy ze sebe jej ztrácíme. Protože na sebe nemáme čas. Protože všechno měříme očima sebe jako matky, ale nikoli sebe jako té ženy, kterou jsme byly před porodem.
Krize ve vztahu, nebo v sobě?
„V takovém případě samozřejmě hrozí, že se žena nechá vyčerpat péčí o druhé, kteří o to stejně v takové míře ani nestojí – přestane být zajímavá pro sebe samotnou a vzápětí přirozeně i pro partnera,“ říká na rovinu psycholožka. Že vás to nepotěšilo? Chápu. Když jsme smutné, nešťastné, zhroucené, nespokojené, nabroušené, chceme, aby zklidnění a zlepšení přišlo zvenku. Od partnera. Proto směrem k němu vysíláme u pocitů samozřejmosti najednou tolik „kousnutí“, poznámek, výčitek. Proto se s ním najednou začínáme hádat a chceme, aby v nás nějakým zázrakem zaplašil pocit, že jsme doma stejně tak důležité jako kus nábytku. Proto pláčeme a chceme se před celým světem cítit vzácné, obdivované, milované. Ale tohle má jeden obrovský háček. „Chce-li žena probudit zájem partnera či okolí, musí nejprve připadat zajímavá sama sobě,“ podotýká Alexandra Hrouzková.
33 známých žen nahrálo vzkaz matkám, které jsou s dětmi po rozvodu samy
TEST: BYDLÍ „SAMOZŘEJMOST“ I U VÁS DOMA?
- Když dáte na stůl večeři, potažmo dojíte – poděkuje vám za ni váš partner?
- Nabídne vám někdy, že vám sám od sebe s něčím pomůže?
- Přinese čas od času malou kytku, pár belgických pralinek nebo vám jen tak koupí knížku, o které jste mluvila? Udělá zkrátka čas od času něco, co vás mile překvapí?
- Stává se vám, že se beze slova přikrade, obejme vás kolem pasu a políbí vás?
- Říká vám „hezké věci“? Že vám to sluší, že jste hodná, že jste dobrá máma?
- Chválíte vy za něco svého muže? Vážíte si toho, co dělá každý den?
- Trávíte s ním ráda svůj čas, protože je plný pohody, výletů, společných zájmů?
- Máte oba své vlastní koníčky a čas pro sebe?
- Bere vás někdy do kina, divadla, na skleničku – tak, jako když jste byli sami nebo spolu teprve randili?
- Vzpomínáte společně nad fotkami na dovolené, výlety, dobrodružství, které jste spolu prožili?
- Pocházíte z rodin, ve kterých láska „přetrvala věky“? Vídali jste vy dva své rodiče ve vzájemné úctě, souznění a harmonii?
- Představovala jste si svůj vztah takový, jaký právě je? Jste spokojená?
- Myslíte, že je spokojený váš muž – s tím, jaká jste a jaký s ním vedete vztah a jak vnímáte jeho samotného?
VÝSLEDKY: Je to jednoduché – čím více odpovědí NE jste zaznamenala, tím více se váš vztah blíží krizi a tím více u vás hrozí pohroma „samozřejmosti“. Ale to asi víte. Teď zbývá zjistit, proč to tak je. A hlavně, co s tím můžete udělat!
