[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mnoho z vás může namítnout – ano, máme dítě školou povinné, ale na naší základce žádný školní psycholog není! Zatím totiž fungují školní psychologové jenom v některých českých školách, a to ještě v menšině z nich. Tato profese je v Čechách poměrně mladá, od devadesátých let minulého století.
V zahraničí (např. v USA) je tato pozice ve školách běžná a často se využívá.
S jakým problémem, dotazem či žádostí o pomoc se můžeme jako rodiče na školního psychologa obrátit? Tito specialisté se mohou v nabídce služeb určitým způsobem lišit podle profesní zkušenosti a výše úvazku ve škole, některé činnosti lze však čekat u většiny školních psychologů.
Pokud máte čerstvého školáka, právě zapsaného do první třídy, můžete využít tuto službu ještě před nástupem do školy. Psycholog poradí potomkovi „na míru“ vhodné činnosti a aktivity, které můžete trénovat ještě před nástupem do první třídy.
Můžete s ním také konzultovat vhodnost odkladu školní docházky nebo v případě, že ve vámi vybrané škole funguje přípravná třída, vhodnost nástupu právě do ní jako alternativy k odkladu.
V první třídě se pak většina konzultací s rodiči týká adaptace na školu (například u úzkostných dětí, hyperaktivních nebo u dětí s pomalým tempem, s méně zralou pracovní složkou). Také můžete s psychologem konzultovat míru vhodné zátěže pro vašeho potomka při domácí přípravě na školu.
Výhodou školního psychologa je, že se pohybuje přímo v prostředí školy, může jít na náslech do hodiny, sledovat pravidelně, jak váš malý školák prospívá a zda navržené změny přinášejí ovoce. Zná učitelský kolektiv, ví, co lze od které učitelky či učitele očekávat a kdy u pedagogů intervenovat ve prospěch dítěte.
Ve výjimečných případech je možné u dětí v první třídě žádat o dodatečný odklad – to pokud je dítě na školu ještě nezralé – a také v tomto rozhodování může rodičům a učiteli školní psycholog významně pomoct.
V druhém pololetí první třídy a ve vyšších ročnících přibývá konzultací u jinak šikovných dětí, které mají potíže s osvojením čtení a psaní (jedná se o takzvané specifické poruchy učení). Školní psycholog může tyto děti včas podchytit, udělat první diagnostiku a u těžších případů nasměrovat rodiče do spádové pedagogicko-psychologické poradny, která navrhne, co dál. Následně pomáhá například s vypracováním individuálního vzdělávacího plánu, sleduje výukové pokroky ve čtení a psaní, konzultuje s učiteli vhodné postupy, spolupracuje s poradnou.
Ve vyšších ročnících, tak jak se vyvíjí i osobnost dítěte, se mohou objevovat či být nápadnější některé obtíže související s vrozeným temperamentem a dispozicemi dítěte nebo s náročnými životními změnami a situacemi. Mezi ně patří třeba stěhování, rozvod rodičů, úmrtí v rodině, ale i radostné změny, jako je narození sourozence.
Dítě se může začít projevovat jako úzkostné, uzavřené, pasivní, ztratit zájem o školu a kamarády, nebo naopak začít nepřiměřeně zlobit či odmlouvat. I tady by měl školní psycholog umět pomoct a poradit, jak k potomkovi přistupovat, udělat orientační diagnostiku, nabídnout individuální práci s dítětem nebo nasměrovat na vhodné odborné služby mimo školu.
Na druhém stupni školy, od šesté do deváté třídy, se „zakázky“ školního psychologa trošku mění. V tomto období chodí rodiče se školním psychologem konzultovat například vhodnost volby osmiletého nebo šestiletého gymnázia. Psycholog může rodičům pomoct zorientovat se v tom, jaké má jejich dítě studijní předpoklady, tedy třeba jestli se ve škole a při domácí přípravě opravdu „jenom fláká“, nebo podává výkony v mezích svých možností.
Může poradit, jaké známky představují zrovna u něj dobrý výkon a jaké ne. Pro každé dítě může totiž trojka znamenat úplně odlišnou míru prokázané námahy. Při nástupu puberty pak u školáků dochází k řadě změn a často nás čekají jejich velké emoční výkyvy.
Některé děti prožívají pubertu opravdu dramaticky, domácí potyčky nejsou žádnou vzácností, stejně jako potíže nejrůznějšího charakteru ve škole. Již delší dobu základní školy zaznamenávají třeba zvýšený výskyt záškoláctví. I s tímhle problémem se můžete obrátit o pomoc na školního psychologa.
Včasná intervence je u záškoláctví (anebo jak školáci a studenti říkají „u zatahování za školu“) nejdůležitější. Když se záškoláctví stane chronickým, pak je každá rada drahá a cesta zpět do denního řádu bývá obtížná. A ve finále docházky do základní školy se můžete na psychologa obrátit s prosbou o pomoc při volbě střední školy.
Jak na prvním, tak na druhém stupni platí, že za psychologem může kdykoli zajít samo dítě, pokud cítí, že potřebuje pomoc. Psycholog je pak, kromě výjimečných situací, ale povinnen být v kontaktu i s rodiči. V některých školách pracují školní psychologové v rámci školních preventivních programů s celou třídou. Týkají se prevence šikany, užívání alkoholu a drog, osvěty.
Psycholog pomáhá také při integraci dětí se zdravotním postižením.
(Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2014)