Maminka.czPříběhy

K porodu mě nikdo nedostane! Přečtěte si příběh naší čtenářky a tatínka, který si porod nakonec "užil"

Simona Procházková 21.  4.  2022
"Když jsem byla těhotná a blížil se termín porodu, tak vedle nejvhodnějších poloh, kojení a podobných věcí jsem řešila také to, kdo se mnou k tomu porodu půjde. Nejvíce jsem tam samozřejmě chtěla manžela, ten byl ale od začátku zásadně proti. Shodou náhod a za pomoci malé lsti to nakonec všechno dopadlo úplně jinak," směje se Jana. Přečtěte si její příběh.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Bylo mi samozřejmě jasné, že porodit si budu muset tak jako tak sama, nikdo to za mě neodtlačí, ale jsem toho názoru, že sdílená radost rovná se dvojitá radost a sdílená bolest je poloviční bolest. A jelikož kamarádky a rodina bydlí od nás hodně daleko, tak přicházel v úvahu jen manžel. Ale právě manžela jsem tam stejně chtěla ze všech nejvíc. Jenže byl od začátku rezolutně proti. 

„To víš, stejně si to musíš odrodit sama. Co bych tam asi tak dělal? Jen bych překážel a náhodou omdlím a budu přidávat práci personálu navíc, to by nám poděkovali.“ – „Já se pak přijdu podívat na výsledek,“ byla jeho oblíbená věta na konci proslovu. V překladu to znamenalo: přijde se podívat, až bude miminko na světě a bude čisté, voňavé, oblečené a zabalené v peřince. Nechala jsem to být, však ono to už nějak dopadne. A taky že dopadlo.

VIDEO: Patří otec k porodu? Ne každý, říká psycholog

Bylo mi líto, že se tak bojí

Přenášela jsem už sedmý den, když mi na poslední poradně v porodnici řekli, že pokud se přes víkend nerozrodím (byl právě pátek), tak v pondělí mám přijít a bude se porod vyvolávat. Lékař ale dodal, že mi přejí rozrodit se, jelikož by to bylo lepší pro dítě i pro mě.

V ten páteční večer jsem si šla kolem desáté lehnout a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Kolem půlnoci jsem vstala na toaletu a spustila se mi plodová voda. Poznala jsem to, jelikož tekutina byla růžové barvy a netypicky voněla. Tak jsme vzali tašky, sbalené už asi měsíc, a jelo se do porodnice. Na příjmu jsem na chodbě zahlédla jednoho tatínka, který tam nervózně žmolil v ruce zakoupený sterilní oblek pro doprovod na porodní sál, a tiše jsem úpěla, proč ten můj je takový "posera".

Nakonec mého manžela poslali domů s tím, že porod hned tak nebude, odpoledne že může přijet na krátkou návštěvu. Do rána ale přišly docela rychle první kontrakce, tak jsem střídavě chodila do sprchy, houpala se na míči a chodila a chodila a chodila. Nevím, kolik kilometrů jsem tam nachodila. Kolem oběda začaly být kontrakce dost silné a zkrátily se na každé dvě minuty. Pak mi řekli, že půjdeme rodit. Dostala jsem epidurál a šla na porodní box, kde jsem byla co 15 minut připojena na monitorovacích pásech, kontrolovaly se ozvy malého. Že to bude chlapeček, to jsme už věděli.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
 
VIDEO: Porodní plán: Co maminky chtějí a co z toho je reálné i pro porodnice? Ne vždy se přání stane realitou

Do toho mi volal manžel, kam má jít, že je před nemocnicí a nese mi ovoce, vodu a nějaké sladkosti. A tehdy se mi zrodil v hlavě ďábelský plán. Řekla jsem mu, že si musí v přízemí koupit sterilní oblek a před vstupem na oddělení ho obléct, jinak to nejde, a nasměrovala jsem ho přímo na sál. Asi po pěti minutách ho jedna sestra našikovala ke mně na porodní box a manžel po půlhodině pochopil, že to, co se děje, je porod, nic mu už nepomůže a bylo by hloupé odejít.

Muž nakonec zvládl i nečekanou sekci

Tak mi pomáhal vstávat z lůžka, když jsem se šla houpat na míč, a naopak, podával mi pití, drtila jsem mu ruku při kontrakcích a až po pěti hodinách trápení lékaři nakonec rozhodli, že bude nutné provést sekci. To už se muž bránil.

„Na porod jsem proti své vůli šel, ale vidět tě rozřezanou, toho chci být ušetřen, tam nebudu fakt platný.“ Jedna sestřička mu řekla, že na operační sál jít opravdu nemůže, ale ať zůstane, malého mu ukážou hned a může si udělat fotky a video. Ať si počká chvíli, když už tam byl tak dlouho. Tak souhlasil.

Z vyprávění vím, že čekal pak asi jen 15 minut, než se ozval řev po celé chodbě. Tehdy si prý říkal, že to není možné, aby to byl ten náš, ale sestřička na něj ode dveří štěbetala: „Tatínku, pojďte se podívat.“ Pak si udělal první fotky, pohladil malého a vyrazil to všechno vytroubit do světa.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek
Tahle máma porodila během devíti let osm dětí! Další je na cestě

Podruhé prý už bez reptání

Vidíte, jak jsou cesty osudu spletité. Chtěl se podívat jen na výsledek, a dopadlo to tak, že pohled na prcka oblepeného zbytky plodové vody, první vážení a měření, první křik, to vše si musel zblízka zažít. A první pohled na „výsledek“, když mi poprvé podali omyté miminko zabalené v zavinovačce, ten patřil nakonec mně. A manžel mi pak dokonce řekl, že až budeme mít druhé, tak k porodu půjde, rád a bez reptání. A vzkazuje všem otcům, kteří se obávají, ať neváhají. Navzdory všemu je to nádherný okamžik a pro partnerku je už jen jejich pouhá přítomnost velkou pomocí.

Témata: Porod, Příběhy, Rodina, Kojení, Porodnice, Vaše příběhy, tatínek, Bolest, Shoda náhod, Ďábel, Jana, Lest, Manžel