[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Zuzi, já z něho úplně šílím, blázním, nespím, nejím, jen sním! Panebože, co mám dělat? To se mi ještě nikdy nestalo. On je tak nádherný, jemný, vtipný… Když ho pár dní nevidím, mám pocit, že umřu. Chodím alespoň s malým po konci ordinační doby kolem ordinace a občas se mi ho podaří zahlédnout…“ vzdychala mi do telefonu nešťastně Margot, má nejbližší kamarádka z „mama-gangu“, báječné party maminek od nás ze sídliště, které se daly dohromady na cvičení dětí s rodiči. Margot mi z celé party byla nejbližší, neuvěřitelně mi pomohla, když se mi sypalo manželství, a tak jsem nyní byla na řadě já! Jenže jak pomoct poblázněné holce, láskou zakleté princezně, aby z ní spadlo mocné kouzlo? Jinak se snad takový stav popsat nedá...
Margot byla pochopitelně vdaná, manželství měla klidné a vyrovnané. Její manžel byl typ muže, o němž ženy říkají, že je až moc hodný, o čemž někdy Margot trochu vtipkovala, ale nikdy o Jindrovi neřekla nic ošklivého. Měla ho ráda a svým způsobem ho měla ráda i v době, kdy „zešílela“ a netoužila po ničem jiném, než aby se jí pediatr jejího syna zahleděl do očí, mimoděk ji pohladil po rameni na uklidněnou anebo se alespoň usmál na rozloučenou. Pro tyto prchavé okamžiky Margot pár měsíců žila a dělala maximum proto, aby jich bylo co nejvíce. Tu Lukáška bolela hlavička, tu se mu klubal nějaký pupínek na zádíčkách, jindy si Margot nebyla jistá, zda nemá malý ploché nožky či příliš vystouplé bříško – soudný člověk si prostě ťukal na hlavu. Margotky soudnost a rozum si ale vzaly volno, a tak byla kamarádka schopná si u lékaře schválně zapomenout očkovací průkaz, mobil, synovu čepici, klíče od auta a podobně, jen aby svou lásku opět viděla.
Jak jsem našeho „doktora“ znala, byl si svého kouzla moc dobře vědom. Myslím, že Margot nebyla jediná, kdo v ordinaci lékaře omámeně vzdychal a před vstupem do ordinace se přepudroval a rozepl knoflíček u blůzky. V „mama-gangu“ jsme o vřelém vztahu matek a našeho lékaře rády diskutovaly a měly z omámených mamin tak trochu legraci. Pediatr byl jednoduše pěkný chlap a byl si toho setsakra vědom, rád koketoval, ale co víme, žádnou „větší hru“ s některou z maminek nikdy nerozehrál. Ostatně byl ženatý a měl tři děti.
Jenže co se týče Margot, nešlo o legraci či příležitostný flirtík, kamarádka byla zamilovaná jako puberťačka a přesně tak se i chovala. V době, kdy začala střídavě uvažovat o tom, že vše lékaři řekne, že se rozvede a podobné hlouposti, tak zkolabovala. Její trápení ji doběhlo v podobě vcelku závažného zánětu ledvin, kdy musela být Margot tři týdny hospitalizovaná na urologii. Dodnes, a je tomu už 5 let, Margot za tu velmi nepříjemnou a bolestivou nemoc pánubohu děkuje. Až když jí bylo k smrti zle, pochopila, jak důležitá je rodina a domov.
„Zuzi, bylo mi šíleně blbě! Zánět ledvin fakt hrozně bolí, chvílema jsem myslela, že umřu. Ještě že mě Jindra držel nad vodou. Zalarmoval rodinu, malému zařídil u babičky na Slovensku dvoutýdenní hlídání, jen aby za mnou mohl každý den chodit – nosit mi dobroty, držet mě za ruku, hladit mě po vlasech, prostě dělal, co mi na očích viděl. Bože, Zuzko, jak já se sama před sebou styděla, najednou mi spadly klapky z očí a pochopila jsem, že jsem se chovala jako trdlo. Chápeš, že jsem kvůli chlapovi, kterého jsem v podstatě neznala, uvažovala o plastice prsou?!“ vyprávěla Margot a obě jsme vyprskly smíchy. Je paradoxní, jak je láska, anebo možná spíš zamilovanost, občas pěkná „mrcha“ a naopak bolest a nemoc darem a příležitostí.
Margotka má dnes s Jindrou už tři krásné kluky a je moc šťastná. Náš švarný pediatr se nakonec spustil se svou sestřičkou a z našeho města odešel. A nám s Margot z celého „šílenství“ zbyly jen veselé historky k vínu.
Zuzana B., 33 let