[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Co bylo těžší, porod, nebo získat stříbro na MS v Ósace?
To je zajímavá otázka, ale asi ani jedno nevnímám jako něco „nejtěžšího“. V případě stříbra z Ósaky šlo o dlouhodobou práci, která se po několika letech zúročila, ale v ten moment závodu jsem to jako něco těžkého nevnímala. Porod jsem měla sice dlouhý (26 hodin), ale poměrně „pohodový“. Ellenka se narodila na začátku 37. týdne, takže měla necelých 2,5 kg a moc mě netrápila :-) Měla jsem skvělou paní doktorku, pracovala jsem vlastně do poslední chvíle, takže naštěstí z porodu nemám žádné traumatické zážitky.
* A jaké jste měla těhotenství?
Těhotenství jsem si na „začátku“ (asi do šestého měsíce) docela odtrpěla. Měla jsem silné nevolnosti, zvracela jsem několikrát denně a proklínala ty, kteří vymysleli termín ranní nevolnosti :-) Jinak bylo naprosto pohodové a bez komplikací. Elli je neuvěřitelně zlatá holčička, což jsem poznala, už když byla v bříšku, moc mě nekopala, v noci mě nechala spát… takže až na to zvracení pohoda :-)
* Překvapil vás něčím jiný stav?
Neuměla jsem si představit, jak může břicho najednou tak vyrůst a pak se ještě bez následků vrátit zpátky :-) Naštěstí jsem zjistila, že to jde a příroda to má opravdu skvěle zařízené.
* Pracovat jste nepřestala ani při mateřských povinnostech, jak jste to zvládla? A zvládáte?
Někdy je to samozřejmě dost náročné, a kdyby měl den i 28 hodin, tak je do minuty vyplním, ale na druhou stranu právě ze sportu jsem zvyklá na velkou zátěž, a tak jsem ji jen přeměnila do pracovní zátěže. Navíc pokud člověk dělá práci, kterou si může časově hodně přizpůsobit svým možnostem, dá se skloubit i s miminkem. Teď, když už je větší, se u ní asi 2–3krát týdně střídá moje maminka s manželem – pro ni je to zpestření, mnohem víc se na mě těší a já si stihnu v klidu a rychleji udělat potřebnou práci, takže zatím zvládám – zvládáme :-)
* Co když vaše dcera nebude ke sportu tíhnout, budete ji nutit, nebo jí klidně dovolíte, aby hrála na klavír... a nehýbala se?
Já si myslím, že nejlepší je zlatá střední cesta, a to ve všem. Já jsem taky hrála na klavír, zpívala, chodila na gymnastiku… Podle mne je důležité dětem ukázat a nabídnout velkou škálu různorodých činností a ony si pak samy vyberou, co je bude bavit a čemu se budou chtít věnovat. Nutit ji rozhodně do ničeho nebudu, ale věřím, že sportovat bude určitě ráda. Zdaleka nemluvím o vrcholovém sportu, ale o všeobecném pohybu – to je pro KAŽDÉ dítě jeho přirozeností a je potřeba mu to jen hravou formou nabídnout a podporovat je.
ČTĚTE TAKÉ: Horoskop na únor 2013
* Dá se vznik vašeho vztahu s manželem, taky sportovcem, považovat za lásku na pracovišti?
Vlastně ani ne, my jsme trénovali každý pod jiným klubem a vlastně se skoro nesetkávali, a i když on říká, že si mě všiml už dávno, tak jsme se opravdu potkali a poznali paradoxně až jednou na diskotéce :-)
* Jak dlouho jste se na závodišti okukovali, než jste poznala, že on je ten pravý?
Okukovali jsme se dlouho, a to nejen na závodišti – vzali jsme se až po 10 letech společného soužití.
* Nyní pracujete jako trenérka, zároveň jste otevřela školku s pohybovým zaměřením. Můžete říci, jaká je kvalita pohybu českých dětí?
Trochu bych to poupravila – pracuju jako vedoucí trenérka atletiky Armádního sportovního centra Dukly Praha, což je více manažerská a administrativní práce než trenérská. Školku s pohybovým zaměřením jsem otevřela před 3 lety a nemyslím si, že je to dost dlouhá doba na to, abych hodnotila kvalitu českých dětí takto všeobecně. Každopádně vidíme skoro denně, že normální zdravé, živé a veselé dítě je v mnoha případech u rodičů bráno jako hyperaktivní, což je v poslední době hodně „moderní“ slovo. Přitom by stačilo, aby mu nabídli pohybovou aktivitu a možnost vybít energii lehce řízeným způsobem. Na druhou stranu jako plně vytížená pracující matka rozumím rodičům, kteří přijdou večer zničení domů a chtějí si odpočinout, a ne jít běhat s dětmi ven. Je to pak trošku začarovaný kruh.
* Učitelky na základní škole si stěžují, že dnešní osmileté děti nezvládnou kotrmelec, proč tomu tak je?
Základ je vždy v rodině a v tom, jestli rodiče dítě k pohybu vedou, nebo ne. Dnes mají děti na výběr mnohem více aktivit, než bylo v době, kdy jsme byli malí my. Bohužel jsem se setkala už také s několika případy, kdy maminky „posazovaly“ děti v šestinedělí před televizi. Takže asi proto.
* Jak vůbec může maminka poznat, že v některém sportu bude její dítě dobré a jiný mu opravdu „nesedne“?
Základem u malých dětí je rozvíjet všeobecné pohybové dovednosti a není vhodné specializovat se na konkrétní činnost, která pak bývá velmi často jednostranná a dítě se nevyvíjí tak, jak má. Zkušený trenér umí rozpoznat ve velice raném věku, zda bude dítě na sport šikovné, či nikoli, ale i tak je to pořád dlouhá cesta k tomu, aby z něj byl úspěšný sportovec.
* V případě, že váhají, ve vaší školce poznáte, jakým směrem by se měl trénink jejich ratolesti ubírat?
Pokud mluvíme konkrétně o naší školce, pak je to jednoduché. Pohyb dětem nabízíme formou hry a jiných zábavných aktivit tak, že vlastně ani nevědí, že sportují, ale hrají si. Tak by to podle mého názoru mělo v tomto věku být a hovořit o sportu nebo dokonce o tréninku by se mělo začít až mnohem později.
* A je to spíš školka hrou, nebo si už mezi dětmi vybíráte malé talenty, které pak už nespustíte z očí?
Jak už jsem řekla, je to školka hrou, ale pokud je dítě na nějakou činnost nadprůměrně šikovné, tak to rodičům samozřejmě sdělíme, a když mají zájem, doporučujeme, co a jak dál.
* Co byste vzkázala maminkám, které možná teď sedí na pohovce, dojídají čokoládu a stěžují si na nadváhu, kterou mají v genech ony i jejich děti?
Já bych neviděla problém v čokoládě samé :-) Já ji mám také moc ráda a jím ji poměrně často, ale vše je jednoduše o poměru příjem/výdej. Pokud má někdo sedavé zaměstnání, do práce jede autem, za celý den udělá maximálně pár kroků po bytě a k autu a pak si večer sedne na gauč a dá si čokoládu, tak je výsledek všem jasný.
Pokračování >>>