Kateřina Baďurová: „Eli jedináčkem rozhodně nezůstane“

< první="" díl="">

* Kolik času by měly maminky a jejich děti denně věnovat pohybu?

Opět se to nedá takto paušalizovat, ale pro začátek stačí do každodenního programu zapojit více chůze než jízdy autem nebo například vyjít či vyběhnout schody místo jet výtahem a podobně.

* Proč lidstvo zlenivělo?

Člověk je všeobecně tvor líný, a pokud nedostal možnost si pohyb zamilovat, získat k němu vztah a možnost začlenit ho do pravidelného programu, je to pak s věkem čím dál tím těžší.

* A co říkáte pandemii obezity?

Fastfoody, rychlá občerstvení, jídla ve spěchu, žádná kvalitní strava a žádný nebo minimální pohyb. Zlo není hamburger nebo čokoláda (pokud to tedy není jediné jídlo :-)), ale kombinace celého životního stylu.

* Váš manžel je také bývalý vrcholový sportovec. Dokážete si dnes představit, že byste žila s někým, kdo má absolutně odlišné zájmy, než máte vy? Myslíte si, že takové manželství může fungovat?

Myslím si, že není dobré, pokud mají dva lidé absolutně odlišné zájmy, a nevěřím, že by se lidé s naprosto odlišnými zájmy brali a rozuměli si. Druhý extrém, když jsou spolu dva 24 hodin denně a dělají vše spolu, však také nebývá ideální.

* O sportovkyních se často říká, že děti odsouvají na vedlejší kolej a že o ně vlastně nestojí, protože by jim narušily kariéru. Můžete nějak vyvrátit, případně potvrdit tento mýtus?

Musím říct, že jsem se s tímto tvrzením ještě nesetkala. Spíš se dělí na dvě skupiny – jedna sportuje tak dlouho, dokud jí to jde, baví a sportovat chce, potom si založí rodinu a k vrcholovému sportu se nevrací. Ta druhá si během sportu dá mateřskou pauzu a po miminku se někdy vrací s ještě větší formou než před těhotenstvím. Ale nikde jsem neslyšela o tom, že by dítě odsouvaly na druhou kolej.

* Další mýtus: Sportovkyně nemohou být krásné – taktéž s úspěchem vyvracíte. Máte nějaké tajemství, jak si i na vrcholové sportovní úrovni zachovat ženskost?

Taky musím nesouhlasit. Možná je to mýtus z dřívějších dob, ale přijďte se dnes podívat na stadion na závody a uvidíte spoustu mladých, pěkných slečen :-)

* Máte krásnou patnáctiměsíční dceru Ellen. Čím vás dokáže překvapit?

Zatím každý den něčím novým, co si vymyslí, co se naučí. Je to možná trochu klišé, ale je opravdu mým největším štěstím.

* Myslíte si, že bude jedinou princeznou ve vaší rodině, nebo byste jí přála sourozence a sobě ještě další potomky?

Původně jsem chtěla děti tři a ideálně brzy po sobě. Teď mne trochu odrazují ty nevolnosti, co jsem zažila, a představa, jak skloubím pracovní povinnosti a dvě děti, ale každopádně Elli jedináčkem nezůstane :-)

* Spí v noci dobře?

Elli je opravdu dítě za odměnu, a to již od narození. Neplakala, je pořád vysmátá, pohodová, vše ji baví a zajímá, je společenská a od půl roku spala skoro celou noc. Někdy k ní vstávám okolo páté hodiny ranní, jen dostane mlíčko a spinká dál, jindy to vydrží až do rána. Opravdu si nemám na co stěžovat.

* Pozorujete už teď nějaký její skrytý talent?

Určitě je vidět, že je pohybově nadaná. Ve třech týdnech se sama otočila na bříško a držela hlavičku, v sedmi měsících se postavila, v deseti začala chodit, takže je to správná zvědavá ženská, nechce, aby jí něco „uteklo“ :-)

* Jak to umí s tatínkem?

Tatínka má již odmalička omotaného kolem prstu. Teď už ovládá i takové to mhouření očí, mrkání, objímání, pusinkování a tomu neodolá nikdo. Ale zatím je teda pořád maminka ta nej :-)

* Mívá Ellenka záchvaty vzteku, nebo je zlatíčko?

Teď už se mi párkrát stalo, že si začala zkoušet vydobýt něco vztekáním (a to má být období vzteku mezi 2. až 3. rokem :-)), ale zatím vždy rychle pochopila, že to k ničemu nevede, a tak to jsou jen výjimečné případy. Zatím.

* Jí ráda, a co?

Ona je fakt zlatíčko, jí ráda a všechno. Běžně, když vybalujeme nákup do ledničky, tak si sama vezme rajče nebo mrkev a chroupe si. Problém nemáme ani s rybičkou, jakýmkoli jiným masem, je fakt úžasná.

* Pomáhá vám manžel s dcerou, nebo má hodně práce? Jaký je tatínek?

Má hodně práce, ale snaží se s ní být co nejvíc a čím je Elli starší, tím mu to jde lépe a více ho to baví.

* Teď jste excelovala v taneční soutěži. Co vám dala?

Ověřila jsem si to, co jsem si myslela, že mě bude tanec bavit. Byla to nová obrovská zkušenost, za kterou jsem strašně vděčná, a měla jsem možnost poznat spoustu naprosto skvělých lidí a našla jsem plno nových přátel.

* Dá se taneční trénink srovnat se sportovní přípravou?

Je to vrcholový sport jako každý jiný, jen má každý svá specifika a nejde úplně srovnat atletiku s tancem nebo jiným sportem. Každý sport je náročný, pokud se dělá pořádně.

* A pomohl vám sportovní základ pro lehčí taneční tréninky?

Bylo pro mne určitě lehčí, že jsem znala své tělo a uměla s ním pracovat. Některé věci byly zase o to těžší, protože jsem se neuměla uvolnit tak, jak bylo potřeba.

* Poznala vás dcera, když jste byla „za princeznu“?

Elli vždy spala, když jsem tančila, takže neměla moc možnost. Ale na tréninku se mnou párkrát byla, a to se jí moc líbilo.

* Chodila jste do tanečních, nebo na ně nebyl čas?

Chodila jsem do tanečních, a dokonce do tanečních k „našemu“ porotci – panu Chlopčíkovi. Moc ráda na ně vzpomínám.

* Bude chodit tančit i vaše dcera?

Už jsem předběžně domluvená se svým tanečním partnerem Honzou Onderem, že až Elli trošku povyroste, bude k němu chodit do kurzu. Viděla jsem pár jeho lekcí, jak pracuje s dětmi, a moc se mi to líbilo, má moji maximální důvěru.

* Vy s manželem budete tančit, nebo již tančíte životem?

Já se trošku bojím, že už se tance asi „nezbavím“. Manžel netančí rád, takže to budu muset zvládnout nějak sama.

Bleskový dotazník

Nejkrásnější životní zážitek:Narození Elli
Sen, který si chcete splnit:Průběžně sním a průběžně plním, takže nemám žádný jeden veliký :-)
Jídlo, které nesníte: Koprovka
Jídlo, které milujete: Všechna ostatní
Kdo vybral jméno pro dceru:Asi oba
Proč: Nevím, líbilo se nám :-) Čím
je pro vás sport: Zálibou, koníčkem, radostí
A manžel: Oporou
Z čeho máte největší strach:Největší strach mám o Ellenku a své nejbližší
Z čeho největší radost: Jsem veselý člověk, raduju se neustále z něčeho, raději po troškách a stále :-)
Kdybyste mohla změnit jedinou věc ve vaší minulosti, co by to bylo: Asi nic, vše zlé mne ponaučilo a zocelilo, vše dobré mi pomohlo