[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Můžete si vysnít svého prince na bílém koni, po jehož boku zestárnete, zatímco společně vychováte kupu dětí, ale ne každému se takový pohádkový sen splní. Internetových diskusí, kde ženy volají o pomoc, zda si mají pořídit dítě s novým partnerem, když předchozí dítě nebo děti mají jiného tatínka, je nespočet. Až je vlastně zarážející, že mnoho žen by o svém osudu nechalo rozhodovat cizí lidi na internetu. Ve většině případů se však bojí především toho, jak na ně bude reagovat okolí.
Pojďme si upřímně říct, že snad žádná máma si rozhodně s nadšením předem neplánuje, že chce zůstat na dítě sama. A tak poznámky typu "ta už nemusí pracovat díky alimentům" nebo "chudáci děti” nejsou úplně na místě. Důsledkem této stále častější situace je spíše to, že se v průběhu let mění podoby rodiny. Dle statistik spolu více než polovina párů nezůstane do doby, než děti dospějí. A co je příčinou? To by podle odborníků vydalo klidně na celou knihovnu.
Příčiny rozpadů vztahů bývají pochopitelně různé a znovu opakujeme, že málokdy je vina na straně jen jednoho z rodičů. "Častým důvodem rozchodů či rozvodů bývá to, že partneři mají od vztahu různá očekávání, ale nikdy si to nesdělili, takže postupně narůstá jejich nespokojenost a každý z nich zdroj nespokojenosti vidí na straně partnera. Tím mezi nimi vzniká propast, kterou se již nepodaří překlenout. Někdy jsou očekávání od partnera nerealistická, a to zákonitě vede ke zklamání. Od zklamání pak někdy bývá krátká cesta k hledání někoho nového, do koho znovu vložíme naděje, že tato očekávání konečně splní. V poslední době se setkáváme s mnoha rodiči velmi malých dětí, jejichž vztah neustál změny a nároky, které příchod dítěte přinesl,” vysvětluje Silvie Novotná, poradkyně a lektorka programů pro rodiče z neziskové organizace Aperio.
Nevhodná volba partnera pro založení rodiny může být často způsobena zátěží, kterou si neseme z původní rodiny. Pokud má například dívka ze svého dospívání naučený vzorec, že musí všechny kolem sebe potěšit, vyhovět jim, být k dispozici a zároveň nikoho neobtěžovat, nestěžovat si, být prostě „hodná“, vzniká tím riziko, že si najde partnera, který ji bude využívat. A jak už to tak bývá, na začátku vztahu přes růžové brýle problémy nevidí. Že je něco v nepořádku, si uvědomí až ve chvíli, kdy jsou na světě děti, protože právě ty jsou tou největší zatěžkávací zkouškou vztahu.
“Vzorce z dětství bohužel bývají úporné, a pokud na jejich zvědomění a změně nezapracujeme, například v psychoterapii, máme sklony je stále opakovat. Tak se stává, že po prvním nezdařeném vztahu žena vloží naděje do dalšího partnera, od kterého si slibuje, že s ním konečně vytvoří šťastnou rodinu, a mají spolu další dítě nebo děti. Ale příběh se nakonec vyvine podobně jako ve vztahu předchozím, a bolestný rozpad vztahu se tak opakuje,” sdílí své zkušenosti Silvie Novotná a dodává, že stejné věci se dějí i mužům. “V Aperiu se setkáváme s otci, kteří prošli tímtéž. Naše společnost je však nastavená tak, že si více všímá, pokud žena má děti s více muži, u mužů to toleruje, ne-li považuje za zcela v pořádku. Chtěla bych vzkázat matkám, že i u nich to je v pořádku tak, jak to je. Nežijeme totiž v ideálním světě, my lidi nejsme nikdo ideální. Důležité je tedy netrýznit se tím, co jsme udělali či neudělali v minulosti, ale zaměřit se na to, jak sobě a dětem život uspořádat v současnosti, aby se nám lépe žilo,” radí.
Pro děti je rozchod rodičů pochopitelně velkou emoční zátěží. A pokud navíc probíhá vypjatě a s konflikty, je to pro ně ještě těžší. Snadný není ani příchod nových partnerů rodičů. Měli by být do jejich života vždy uvedeni velmi citlivě a postupně. Odborníci také doporučují, aby se nový člen rodiny nepodsouval jako biologický rodič, přestože se možná v danou chvíli jeví jako lepší. "Bavíme-li se o matkách, jde o dosazování nového partnera do role táty. Dítě ale už jednoho tátu má, a pokud byl (a ideálně je i nadále) v jeho životě přítomen, je potřeba pro dítě jeho status zachovat. Protože právě tento táta tvoří polovinu jeho identity, ať už si o něm máma myslí cokoli. K tomu patří také nemluvit o něm špatně a podporovat vztah dítěte s ním, jak to jde,” doporučuje Silvie Novotná. Jsou ale případy, kdy biologický otec jako táta příliš nefunguje a s novým partnerem mámy je dítěti dobře. I tak se ale vyplatí nechat dítě přijmout nového partnera svým vlastním tempem a do ničeho ho netlačit.
Stejně citlivě by se mělo postupovat i při příchodu nového sourozence, což je opět pro dítě velká zátěž. A ještě větší zátěží je to v případě, kdy má sourozenec jiného tátu. “V prožívání dítěte je sourozenec vždy konkurence, s níž se musí dělit o rodičovskou pozornost. Pokud do rodiny přibude sourozenec s novým partnerem, je to navíc dítě muže, za kterého maminka vyměnila mého vlastního tátu – říká si potomek. Je důležité nemít dítěti za zlé, pokud se v situaci cítí nekomfortně, a ujišťovat ho o tom, že je pro nás i nadále stejně důležité, jak jen to jde. Dítě ještě není dost zralé na to, aby situaci pochopilo z naší strany, a nemáme nárok toto od něj očekávat,” radí odbornice.
Takže – pokud dítě začne po narození sourozence zlobit, nemějte mu to za zlé a snažte se mu věnovat dostatek času a pozornosti. Komunikujte s ním, objímejte ho a nechte ho vyjádřit emoce.
Pokud máma zůstane s dětmi sama, je to vždy těžké. A mají-li děti různé táty, může to být někdy ještě těžší. Zejména tehdy, pokud je komunikace mezi rodiči konfliktní a na čemkoli se domluvit je obtížné. Když je otců více, náročné domlouvání se násobí. Někdy to ale bývá tak, že všichni rodiče spolu dobře fungují, abychom nebyli jen pesimističtí. V takovém uspořádání se pak dětem i rodičům daří dobře a není podstatné, zda zapadají do obrázku tzv. „tradiční rodiny“. Co se týká rodinných uspořádání, funguje to, na čem se lidé v klidu domluví, a to za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu dětí.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že v čím větší zátěži máma je, tím spíše by se měla dobře postarat sama o sebe! Ať již jsme sólo mámy nebo máme partnera, důležité je nerezignovat sama na sebe. Nestát se mámou na víc než plný úvazek a podržet si alespoň v nějaké míře věci, které nás baví, těší a dobíjejí. Věřte tomu, vaše ratolesti to ocení! Děti jsou velmi citlivé na emoční klima, a pokud má máma dobrou náladu a cítí se naplněná (byť ne neustále), tak se i ony cítí v životě šťastnější. A naopak, děti vedle mámy, která je stále podrážděná, vyčerpaná a vybuchuje, více „zlobí“ (už víme, že zlobení vlastně není zlobení, ale reakce na něco) a jsou méně vyrovnané.
Kde na tohle vzít čas? "V Aperiu dlouhodobě pracujeme se sólo rodiči, takže máme zkušenost, že to lze, i kdyby šlo o krátké časové úseky. I toto učíme sólo rodiče v našich programech Naberte dech. Také bych ráda podpořila sólo mámy (a vůbec všechny rodiče), aby využily veškeré možné podpory, které se nabízejí. Říct si o pomoc je moudré rozhodnutí a těch, kdo pomáhat chtějí, je kolem překvapivě hodně. U nás kromě programů nabízíme bezplatné poradenství pro rodiče, právní i psychologické, a to různou formou, aby bylo dostupné pro všechny rodiče,” dodává Silvie Novotná.
Více informací najdete na www.aperio.cz.