[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vše, co se s námi děje v raném dětství a během dospívání, zásadním způsobem utváří naši osobnost, formuje charakterové vlastnosti a směruje pohled na okolní svět. Přístup, komunikace a styl výchovy – nejen od rodičů, ale také od učitelů a dalších dospělých – jsou důležité pro celý další život, zejména kvalitu vztahů k ostatním lidem. Proto bychom všichni měli dělat maximum, co je v našich silách, abychom „vyprovodili“ do společnosti socializované, respektující, tolerantní, všímavé a empatické lidské bytosti. A že je toho spousta, co se dá pokazit!
Bostonský karikaturista a fejetonista Damian Alexander nedávno vytvořil originální kreslený (a varující) komiks, který ukazuje na jeden obrovský společenský problém, o kterém si autor myslí, že by zasluhoval mnohem více pozornosti. Podařilo se mu brilantně vyobrazit, jak snadno se z normálních, genderovými poučkami, zažitými stereotypy a šovinismem nezatížených kluků stávají arogantní a povýšení sexisté, přesvědčení, že ženské pohlaví je méněcenné a ženy jsou v podstatě nižší bytosti. Podívejte se, jak se mu to povedlo!
Jako dítě jsem obdivoval výhradně ženské hrdinky. Jenže problém je v takovém případě v tom, že když jste kluk, myslí si pak o vás lidé divné věci a dívají se na vás skrz prsty. Jednou jsme ve škole dostali za úkol napsat esej o oblíbené filmové nebo literární postavě. Hrdě jsem se přiznal, že mou nejoblíbenější je Matilda (pozn. red.: hlavní hrdinka dětské knížky spisovatele Roalda Dahla, velmi sečtělá, chytrá a nadaná dívka bojující s konvencemi a nespravedlností).
Většina třídy se mi začala smát a překvapilo mě, že i učitelka se pokoušela přesunout můj zájem jiným směrem. Nechápala, co mě to napadlo, a podsouvala mi nenápadně Supermana, Indianu Jonese, Skywalkera a jim podobné… Ne! Upřímně, neviděl jsem absolutně nic špatného nebo divného na svém vlastním výběru. Nutno ale říci, že s podobnými situacemi jsem se setkal již dříve. Ano, bylo to kvůli ženským hrdinkám, které mě prostě bavily mnohem víc. Zajímavé je, že ačkoli má učitelka neměla sebemenší problém s dívkami, které si pro slohovou práci zvolily oblíbené mužské hrdiny (naopak, ještě byly vesměs pochváleny, když padala jména jako Harry Potter, Spiderman nebo Peter Pan), my chlapci jsme si mohli vybírat pouze výhradně zase jiné „chlapce“. Děvčata měla zcela volnou ruku. Proč?
Pamatuji se, že jsem tenkrát vůbec nic nechápal. Nerozuměl jsem, proč má vůbec někdo problém s tím, že ač jsem kluk, mám rád dívčí postavu z oblíbené knížky. Co je na tom tak podivného, neobvyklého, špatného?
Stateční literární nebo filmoví hrdinové jsou přece pro všechny, ne? Jenže vypadalo to tak, že zkrátka hrdinky ženského pohlaví jsou „povolené“ výhradně jen pro dívky, nám chlapcům jsou zapovězené.
Snažili se nám vtloukat, že obdivovat dívčí hrdinky je pro kluky přece nedůstojné, nepřípustně zženštilé a vůbec po všech stránkách trapné. Mužské postavy jsou všude zobrazovány „jen“ jako nepřemožitelní siláci, bytosti hodné nekritického obdivu s nadpozemskými schopnostmi. Zatímco dívky se díky „svým“ hrdinkám inspirují jejich přirozeně ženskou silou, něhou, různými ženskými rolemi a pozitivními vlastnostmi vyhrazenými tradičně ženám.
[---]
Všem klukům se jednoduše odmalička opakovaně a vytrvale říká a opakuje, že holčičí záležitosti jsou přihlouplé, naivní, podřadné… A společnost jim to sugeruje tak dlouho, dokud tomu sami neuvěří. Dokud si v hlavě nevyrobí přesvědčení, že i skutečné dívky jako takové jsou trapné, méněcenné, přitroublé a prostoduché. Je to celkem jednoduchá matematika, která má obrovský psychologický efekt…
Často ale nikdo nebere v úvahu, že takové názory a chování mají na smýšlení malých chlapců dlouhodobý a nesmazatelný vliv. Může to negativně narušit proces vytváření vlastního světonázoru a pohledu na ženské pohlaví a mít nedozírné následky pro život. Snadno přejmou přesvědčení, že dívky a ženy jsou méněcenné, méně schopné, bojácné, nerozhodné a závislé na mužích…Protože mají „zakázáno“ zajímat se o příběhy, kde vystupují jako statečné a neohrožené hrdinky nebo vůdkyně, které dokážou téměř cokoli, a mnohdy lépe než jejich mužské protějšky.
Pokud chlapcům nikdo nic včas neukáže a nikdo je nevede k tomu, aby uvěřili (a na vlastní oči se přesvědčili), že ženy jsou po všech stránkách obdivuhodné bytosti, těžko k nim budou mít později zdravý vztah, který se obejde bez ponižování a urážek. Stává se, že stejní rodiče, kteří s přehnanou péčí a opatrností ochraňují své dcery, současně vychovávají své syny k tomu, aby se chovali k ženám neuctivě a arogantně. Neomluvitelné!
Pokud chcete, aby vaše dcery vyrůstaly jako silné, samostatné a sebevědomé dívky a seznámily se se silnými ženskými vzory, proč tyto vzory zároveň neukázat a nepřiblížit rovněž svým synům? Proč by neměli vědět, že i dívka může být hrdinka?