[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Čím dříve totiž začnete s dětmi hovořit o původu peněz a vhodném zacházení s nimi, tím lépe je připravíte na budoucí hospodaření. Ne nadarmo se totiž říká, že správné zacházení s penězi je umění a jako takové je třeba jej trénovat a zdokonalovat.
O původu peněz můžete začít s dětmi hovořit již v předškolním věku. Přece jen většina dětí ví, že nerostou na stromě. Ovšem také by měly vědět, že do bankomatu, odkud vás vidí vybírat bankovky, se také samy nedostanou a že je třeba si na ně vydělat. Určitě nejsem jediná maminka, která se setkala s polemikou vlastních dětí, které nechápou, proč jim rodiče nechtějí koupit další hračku, když stačí jít do bankomatu a peníze si jednoduše vybrat. V takovém případě je dobré začít dětem vysvětlovat, že peníze jsou odměnou za práci. Můžete jim také vysvětlit, že peníze mají různou hodnotu. Pro nejmenší děti mají totiž největší hodnotu mince a nechápou, jak může mít jeden „papír“ větší cenu než plná pokladnička krásně cinkajících penízků. Ještě teď s manželem s úsměvem vzpomínáme na dobu před třemi lety, kdy se tehdy náš tříletý syn pohoršoval nad bankovkou od prababičky, kterou mu chtěla přispět do pokladničky. Zatímco tehdy ji odbyl slovy, že si ten papír má vzít zpátky, že chce opravdové peníze, letos si už počítal stokoruny a lišácky chtěl s prababičkou vyměnit pár pětikorun za „velkou papírovku“.
Často od svých dětí slýcháme větu: „Koupíš mi to?“ V tuto chvíli přichází vhodná doba si s dětmi o financích promluvit. Je lehké je odbýt větou, že je daná věc drahá. Daleko lepší je dítku vysvětlit, jak to s financemi chodí. Rozhodně není dobré ve všech přáních dětem vyhovět, a to i v případě, že koupí požadované věci nijak nezatížíme náš rodinný rozpočet. Když děti odmalička povedeme k tomu, že si nemohou koupit vše, po čem touží, bude se jim lépe žít v dospělosti. A čím dříve porozumí tomu, že jak se říká „bez práce nejsou koláče“, tím lépe pro ně i pro vás.
Děti by měly pochopit, že v každodenním životě si člověk nemůže pořídit vše, na co si vzpomene.
Tím, že svým potomkům nedopřejeme vše, na co si tzv. ukážou, je z výchovného hlediska velmi přínosné. Děti se tak snáze a rychleji naučí vážit si ostatních věcí. Nejprve ale musíme začít sami u sebe. Dnešní rodiče jsou zvyklí vyplnit veškerá přání svých dětí a potom se diví, že se jejich ratolesti nedokážou radovat z maličkostí. Jen si vzpomeňte na sebe, jak jste se radovali, když jste pod vánočním stromečkem našli svou vysněnou hračku a jakou jste z ní měli radost. Dnes se děti v dárcích doslova topí a říct, který dárek je tím „hlavním“ už téměř nikdo nedokáže. Rodiče totiž často dělají tu chybu, že se snaží svou lásku dětem vyjádřit množstvím dárků.
Vysvětlit dětem hodnotu peněz můžete třeba hrou na prodavače v obchodě. Dítě se tak nenásilně naučí rozeznávat cenu běžných věcí. V předškolním věku má mnoho dětí již svou pokladničku. Můžete se s dětmi také domluvit, že si po každém nákupu může nechat pětikorunu z nákupního vozíku, kterou si může hodit do pokladničky. Pro začátek je dobré domluvit se, že si našetří na určitou věc. A když uvidí, že si třeba na oblíbenou čokoládku musí spořit několik dní nebo na oblíbenou hračku dokonce celé měsíce, hodnotu peněz velmi rychle pozná.
Ještě předtím, než děti pochopí princip spoření, je dobré je seznámit také se základními pravidly rodinného rozpočtu. Děti by měly vědět, za co všechno musíme platit (nájem, hypotéka, internet, jídlo). Odmalička je dobré dětem vysvětlit, že není možné celou výplatu utratit, ale část peněz si odložit na nečekané výdaje, například na opravu auta, a samozřejmě na spoření.
Velkým nešvarem dnešní doby je to, že rodiče dětem penězi a dárky kompenzují čas, který na ně nemají. Jednoduše jim nedostatek času vynahrazují výší kapesného. To by mělo být dané a děti by si měly samy určit, za co kapesné utratí. Když dětem dojde kapesné, neměly by další peníze už dostat. Některé děti peníze utratí hned, jak kapesné dostanou, další si šetří na něco konkrétního. Jiné děti mají pro změnu radost jen z toho, že se jim peníze hromadí. Kapesné je velmi důležité při přípravě na budoucí život.
Pokud nevíte, jak s dětmi o financích mluvit, můžete si vzít na pomoc knihu Denisy Proškové, která shrnula veškeré otázky a odpovědi týkající se vztahů dětí k penězům do přehledné publikace s názvem Kde rostou peníze?. Jejím cílem je provést děti světem financí. Hlavními hrdiny knihy jsou školák Adam a jeho sestra Adélka, jejich rodiče a zvířecí rodina Veverkových a Medvídkových, na kterých autorka ilustruje rozdílné pojetí financí. Co vlastně znamená správné zacházení s penězi? Denisa Proškova v úvodu knihy vysvětluje: „Umět je vydělat, rozdělit, aby nám zbylo na život, ale mysleli jsme na budoucnost. Zbytečně si nepůjčovat, a když už, tak s rozumem na rozumné věci. Jenže tím to daleko nekončí. Stejně důležité je naučit se rozlišovat mezi člověkem, který je šetrný a nerozhazuje za hlouposti a lakomcem, který nosí místo mozku jen kalkulačku. Hranice mezi spořivostí a lakomostvím je tenká a lidé, kteří utrácí víc, než kolik jsou schopni vydělat, jsou stejně nesympatičtí jako lidé nenasytní, kteří nemají nikdy dost. Ze všeho nejdůležitější a nejtěžší je ale naučit se peníze nezávidět. Smířit se s tím, že vedle nás bude vždycky někdo, kdo jich má víc. Protože vedle nás bude vždy i někdo, kdo jich má méně. To ovšem neznamená to, že ty, kteří jsou na peníze bohatší, budeme nenávidět, a těmi, kteří jsou na tom hůře, pohrdat. Zdravý vztah k penězům se zkrátka neurodí jen tak.“
I přestože se na základních školách začala nově vyučovat povinně finanční gramotnost, byla by škoda nechat toto téma jen na učitelích. Nejlepší příklady jsou totiž ty doma. Když dítě doma uvidí, jak si rodiče doma hospodaří, v budoucnu se budou chovat stejně (v případě špatných zkušeností z nich mohou čerpat a vyvarovat se chybám).