[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je to v první řadě máma dvouletého ďáblíka, který pro ni byl, je a vždy bude na prvním místě. Ostatně jako pro každou mámu její dítě. Jelikož je to samoživitelka, tak se musí pěkně otáčet. A otáčí se v oblasti PR, a to již několik let.
Mohli jste si přečíst i to, že na těhotenství přišla na začátku pátého měsíce. A ne, není úplně pitomá, test si dělala na základě týdenního zpoždění. Tedy testy. Teď se tomu směje a říká, že někdo se s tím páře devět měsíců, ona to s Kubou zvládla za pět. Ale do smíchu jí vždy nebylo. Prošla si celkem temným obdobím, pocity beznaděje, zoufalství, řešila to přejídáním, celkově ubližováním sama sobě. Neměla se vůbec ráda.
Pak si ale řekla dost. A co ji k tomu vedlo? To nejkrásnější a nejúžasnější, co může každou ženu v životě potkat. Její dítě. Její Kuba. On si přeci zaslouží mít vedle sebe šťastnou, zdravě sebevědomou mámu, která mu bude předávat pozitivní energii a povede ho ke zdravé sebelásce. Jak by ho k tomu ale mohla vést, když by nezačala sama u sebe. Povedlo se jí to. Dokázala se změnit naprosto od základů, změnit své myšlení, vnímání sama sebe a celkově pohled na svět. A nejen, že se jí podařilo změnit myšlení, ale změnil se i její fyzický vzhled. Od porodu zhubla téměř padesát kilo. Teď se jí stává, že se s ní lidé, co ji delší dobu neviděli, seznamují znovu. „Ale to jsem přeci já, vždyť se známe,“ reaguje jim na to se smíchem.
V psaní o Kubovi bude samozřejmě také pokračovat, jelikož on je nevyčerpatelná studnice nápadů, pozitivity a energie. A příhody z jejich života nepíše proto, že by chtěla někoho poučovat, jak se má něco dělat správně. V žádném případě. Každá to správně děláme, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ze všech svých sil. Píše proto, aby ostatní maminky uklidnila, že vše, co se děje u nich doma, je naprosto normální, a že všechny situace se dají zvládnout. A co víc. Dají se zvládnout s úsměvem...