[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná jste se v dětství topili nebo vás drsný instruktor plavání při povinných kurzech ve třetí třídě bez milosti hodil do vody, a teď prostě máte z nádoby větší, než je vana, strach. Na druhou stranu si říkáte, že byste podobný osud svému dítěti nepřáli, takže jste seznamování s vodou už odmalička nakloněni. Jak ale naučit potomka, že voda je prima, když si to sami zrovna nemyslíte? V každém případě odborníci nedoporučují, abyste se přemáhali.
Do bazénu byste se svým děťátkem šli ve velkém stresu, a to by vám ani jemu rozhodně neprospělo – miminka jsou, jak známo, dokonalými barometry rodičovské pohody nebo spíše nepohody, kterou pak přenášejí sama na sebe. V ideálním případě byste se strachu z vody pokud možno měli zbavit ještě předtím, než ji začnete ukazovat své ratolesti. Jedině tak si dítě nevybuduje strach z vodní hmoty a bude se na pobyt v bazénu a později i rybníku či moři opravdu těšit. Nestyďte se a přihlaste se do kurzů plavání – existují i pro dospělé neplavce a většina lidí se v nich plavat skutečně naučí.
ČTĚTE TAKÉ: Lucie Vondráčková: Porod změnil všechno... a dal životu důvod
Pokud je pro vás tato varianta nepřijatelná nebo se do kurzu teprve chystáte, přenechte roli seznamovače s vodou partnerovi, tedy pokud je na tom lépe. Do vody by měl jít s dítětem zkrátka ten rodič, který ji má aspoň trochu rád. Mnoho dětí chodí do kurzů kojeneckého plavání s tátou, protože ten se většinou vody nebojí a nevadí mu ani potápění, s nímž má mnoho maminek problém. A zdaleka nemusí jít jen o nechuť namáčet si vlasy – mnoho žen má potíže s přefouknutím tlaku vody, a pokud se s dítětem zanoří pod hladinu, což je obvyklá součást kojeneckých kurzů, několik dalších hodin cítí vodu v každé dutině své hlavy, což opravdu není moc příjemný pocit. I pro tyto případy nabízejí centra plavání kurzy přirozeného potápění a pomoci radou by vám měla také instruktorka kojeneckého kurzu.
Jestliže vás upřímně děsí představa kolektivního chození bazénem a zpívání dětských písní, pravděpodobně budete chtít své miminko naučit kontaktu s vodou ve vlastní režii. V takovém případě vybírejte pokud možno bazén co nejčistší – obvykle platí, že kde jsou čisté sprchy a šatny, stará se personál odpovídajícím způsobem i o vodu v bazénu. Základem vašeho pobytu ve vodě by měla být vždy hra – v tomto věku nemá cenu chodit do bazénu s tím, že se jdete učit plavat.
Ale ani když se chystáte učit své starší dítě, třeba ve věku tří nebo čtyř let, neříkejte mu předem, že se jdete učit plavat. Lepší je navnadit je na dovádění ve vodě a prima zábavu, při které mu můžete občas ukázat, jak se může alespoň chvíli udržet na hladině. Pokud se ratolesti cachtání líbí, je to dobré znamení a byla by škoda kazit jí radost z vody nějakým drilem. Možná máte představu, že když půjdete do bazénu každý týden, za pár měsíců musíte vidět znatelný pokrok. To ale nemusí být úplně pravda.
Mnohé změny, které ve vztahu dítěte k vodě proběhnou, nemusíte ani zaznamenat. A pokud se vám zdá, že vše probíhá příliš pomalu, když se při páté návštěvě sotva posadí na kraj dětského bazénku a přelévá si vodu z konvičky do kelímku, zachovejte klid. To vše je pro dítko důležité, navíc mu to přináší potěšení – a proto přece v bazénu jste. Většina odborníků, kteří pravidelně a dlouhodobě učí děti plavat v kurzech, je proti klasickým pomůckám, které rodiče při „učení“ používají. Většinou totiž potomkovi navléknou nafukovací rukávky nebo kruh a poté s ním plavou na hloubku a zpátky na břeh.
Při takovém „plavání“ je ale dítě v docela pasivní roli, je to stejné, jako byste je měli na zádech nebo s ním jeli v loďce a ono si máchalo ve vodě ručičky. Proto se dítko vede k co největší samostatnosti a také k tomu, aby se u ilo pohybovat po vlastní ose. To se mu navíc bude hodit, pokud se ve vodě ocitne nedopatřením, tedy například když někde spadne do hluboké vody. Děti, které prošly kurzy plavání, v takové chvíli nezpanikaří, vodu nevdechnou, ale pragmaticky se pokusí najít cokoli, čeho by se zachytily a co by jim pomohlo udržet se na hladině, nebo dokonce vylézt na břeh.
Už dítka ve věku okolo dvou let se dokážou udržet na hladině i několik minut, což jim může v případě nehody zachránit život. Snažte se svému zlatíčku ukázat, že za pomoci určitých pohybů se dokáže ve vodě pohybovat a nepotopit i bez plaveckých či záchranných pomůcek – to by koneckonců kromě zábavy mělo být cílem každého učení pohybu ve vodě. Jestliže je na rukávky nebo kruh už zvyklé, zkuste fintu – nafukujte pomůcky vždy o trochu méně, dítě pak nebude protestovat, ale ve vodě se bude muset víc snažit.
Samostatnou kapitolou je potápění – pravda je, že s ním je potřeba buď začít už v kojeneckém věku, nebo až poté, co k němu ratolest svolí. Roční, dvouleté a tříleté děti, které se dříve potápět neučily, mají z pobytu pod hladinou obvykle strach. Chcete-li začít učit svého kojence, postupujte velmi opatrně: nejprve mu několik dní po sobě přejeďte přes obličej rukou namočenou ve vodě, později přelijte jeho obličejík malým množstvím vody – vždy za doprovodu předem vybraného hesla, aby se miminko naučilo poté, co je vyslovíte, zadržet dech.
Teprve až toto zvládne, můžete je krátce potopit. Potápění není dobré jen k tréninku nenadálých pádů do vody, ale také k nácviku plavání. Plavání pod vodou je totiž mnohem jednodušší než na hladině. Jestliže se neumíte potopit bez toho, abyste si drželi nos a pevně zavírali oči, takové potápění raději svému děťátku nepředvádějte.
Na učení jednotlivých plaveckých stylů u nejmenších dětí raději zapomeňte. K plavání pod hladinou nejsou potřeba vůbec a plavat na hladině se dítě jen tak nenaučí, protože zatím nezvládne koordinovat pohyby rukou a nohou a přitom držet hlavu nad vodou.
Naučit se prsa a znak, případně kraul či motýlka, může větší ratolest během pár dní, takže s tím v útlém věku není třeba pospíchat. Navíc výcvik stylu připomíná spíše dril než zábavu, o kterou by nyní mělo jít především. Pokud přece jen chcete dítě něco naučit, případně je vaše zlatíčko ambiciózní a soutěživé, trénujte ho v tom, aby se snažilo dostat k jakémukoli pevnému předmětu nebo břehu, a to prakticky jakýmkoli způsobem. Můžete také zkusit splývání, které je mezistupněm k učení klasického plavání.
Když dítě zjistí, že ho voda v klidné poloze na břiše nebo na zádech unese, dodá mu to pocit jistoty. Pak už bude k opravdovému plavání jen krůček. A kdy by vlastně mělo umět plavat? V podstatě pro to neexistuje žádné dané pravidlo. Děti, které chodí s rodiči do kurzů kojeneckého a dětského plavání, začnou obvykle plavat mezi třetím a čtvrtým rokem. Mnoho dětí ale neumí plavat ještě ve třetí třídě, kdy jsou v rámci hodin tělesné výchovy povinné kurzy plavání.
Někteří rodiče v takovém případě dítě z výcviku omlouvají, protože mají v živé paměti vlastní zkušenost z tohoto věku. Možná si také pamatujete plavčíka, který s chutí házel malé neplavce do hluboké vody a pak jim někdy milostivě podal dřevěnou tyč, aby se chytli, jindy jim naopak stejnou tyčí zabránil v tom, aby se dostali ke břehu. V dnešní době by se už nic takového dít nemělo. Učitelé bývají přítomni výuce plavání, takže se s nimi můžete domluvit, aby v případě potřeby zasáhli.
Instruktoři plavání ale už hlavně takové praktiky nepoužívají, protože vědí, že tím dosáhnou maximálně toho, že se děti budou vody ještě více bát. Nechcete-li čekat až do věku 8 či 9 let, přihlaste se do kurzů včas. Podle výzkumů norských vědců mají děti, které kojenecké a dětské kurzy plavání navštěvovaly, rozvinutější schopnost brát do ruček drobné předměty a udržet rovnováhu.